Usměvavý herec, kterého by nejspíš většina filmových diváků zařadila do škatulky „komik“, se narodil roku 1966 v New Yorku. Osud mu příliš krásy nenadělil, ale díky jeho charismatu se mu podařilo propracovat se ve filmové branži k mezinárodní slávě.
Ne každý má Adama Sandlera v lásce, a ještě míň lidí věří, že umí skutečně hrát. To proto, že jeho největší hity byly komedie s různou mírou ztřeštěnosti a nekorektnosti. Určitě znáte filmy jako Kurz sebeovládání (2003), 50× a stále poprvé (2004), Když si Chuck bral Larryho (2007), nebo Jack a Jill (2011). Poslední jmenovaný je opravdu komediální dno, což však neznamená, že by Sandler neuměl natočit i něco „pořádného“.
Tři roky před pokleslým dílem, ve kterém se Adam převlékl za ženu (což už před ním udělali mnozí komici), spatřil světlo světa film Volání o pomoc. Pokud jste tohle nenápadné drama stejně jako já náhodou zhlédli (třeba v televizi), muselo vás překvapit Adamovo herectví, ať už si o něm myslíme cokoliv.
Hlavní postavou je úspěšný zubař Alan (Don Cheadle), kterému se začne komplikovat život, když ho nadržená pacientka obviní z obtěžování, a ještě k tomu Alan potká svého bývalého spolubydlícího z univerzity, který je po těžkém traumatu úplně jiný člověk. Charlie (Adam Sandler) si Alana dokonce ani nepamatuje, protože se po smrti manželky a dětí uzavřel do sebe. Alan se rozhodne mu pomoct, což nakonec ovlivní životy všech přítomných. Volání o pomoc je zalidněno originálními postavami (kromě hlavních rolí je to krásná psycholožka (Liv Tyler), Alanova manželka (Jada Pinkett Smith) nebo sexy pacientka, která chce Alana zneužít (Saffron Burrows). Všechny ženské postavy jsou krásné, zajímavé a skvěle zahrané, ale i přesto přitahuje největší pozornost právě Charlie. Jeho postava ukrývá nejedno tajemství, psychický blok a traumata, která film postupně odkrývá. Psychická rozpolcenost muže, který se ukrývá za masku flegmatického hráče videoher, ale v nečekaném okamžiku srčí energií a touhou si užívat, je v podání Sandlera naprosto uvěřitelná a strhující. Děj je obohacen mnoha nápady, zvraty a hlavně skvělými dialogy, které neodkrývají víc, než je třeba. Po tak lidském a neobyčejném zážitku spolehlivě přijde katarze, která je stejně nenásilná, jako celý film. I přesto, že jsou hlavní hrdinové konfrontováni trochu prvoplánově, film funguje na všech úrovních. Navíc se mistrně vyhýbá všem klišé. Vřele doporučuju Volání o pomoc jako ukázku dobře napsaného dramatu, které se nesnaží moralizovat.
Dalším nenápadným, ale o to zajímavějším filmem, kde si Adam zahrál, je Opilí láskou (2002), který režíroval mistr neobyčejných filmových zážitků Paul Thomas Anderson. Pro všechny přítomné to očividně byla oddechovka, která obchází klišé a předvídatelné charaktery stejně zdatně, jako Volání o pomoc. 
Barry (Sandler) tráví nekonečné dny v hale, kde se mu víc nedaří než daří podnikat. Kromě toho se snaží nezbláznit ze svých sedmi sester, které ho chtějí za každou cenu dát dohromady s nějakou vhodnou ženou. Jedna taková se nečekaně objeví u Barryho v podniku, protože se jí rozbije auto. Lena (Emily Watson) se chopí iniciativy a pozve Barryho na rande. Kromě lásky však Barry musí vyřešit problémy se svou firmou, kterou on i nešikovní zaměstnanci spolehlivě potápějí, a navíc má na krku amatérské mafiány.
Opilí láskou vás v nejlepším případě opojí atmosférou zcela obyčejného života, do kterého vešla všemocná láska. V horším případě se budete aspoň dobře bavit sledováním Barryho a Leny, mezi nimiž funguje skvělá chemie. Tenhle film se pohybuje na pomezí černé komedie a romance, ale ze všeho nejvíc je sympatickou oddechovkou, ve které se opět ukazuje Sandlerův herecký potenciál.
Vrcholy a poklesy Sandlerovy filmografie neberou konce – snad je v tom nějaký záměr. Nepochybuju, že mu ani trochu nevadí střídat parodie, romantické komedie a dramata. Ne snad proto, že by potřeboval někomu dokázat, že umí hrát, ale spíš proto, že ho jeho práce baví ve všech svých podobách.
U mě osobně si Sandler získal sympatie dvěma výše jmenovanými snímky a musím přiznat, že i bláznivou komedií Zohan. Jako herec je mi sympatický proto, že okatě baví a nenápadně hraje. V mých očích je to mnohem milejší, než cíleně vyhledávat filmy, které mají šanci získat nějakou tu cenu filmové kritiky.
