8 hororových remaků lepších než originál

Remaků původních filmů existuje nepřeberné množství všech žánrů. Ale vytvořit remake tak, aby dosahoval kvalit originálu, to už je něco jiného a daleko náročnějšího. Jednoduše proto, že dvakrát vstoupit to téže řeky nelze. Ale občas se to zdárně podaří.

Funny Games USA (2007)/Funny Games (1997)

Původní snímek Funny Games z rakouské tvorby a americká verze filmu s dodatkem USA mají jedno společné. Stejného režiséra. A my máme unikátní možnost vidět, jak se může a nemusí proměnit tvorba režiséra během jedné dekády.

To, že Michael Haneke byl donucený natočit první film v Rakousku, vedlo k malému úspěchu s neznámými hereckými tvářemi a filmem kompletně v německém jazyce.

O 10 let později se ke svému kousku vrátil. Dostal možnost natáčet v USA. Této příležitosti se okamžitě chopil a začal s režií remaku s Timem Rothem a Naomi Watts v hlavních rolích.

Snímek Funny Games je jasným sarkastickým názvem filmuv ve kterém je rodina nucena dvěma vetřelci hrát krutou sadistickou hru. Film je to znepokojující a provokativní. A vždy když čekáte, že už se to pro nevinné členy rodiny vyvíjí slibně, Haneke přijde se zvratem, který zadupe jejich snažení do země.

Zloduši se vyjadřují sarkasticky, podobně jako Deadpool. Ne tak řízně, ale stylem, že na oko promlouvají k divákům. Tudíž to vypadá, že padouši ví, že jsou ve filmu. Například v jednu chvíli přemítají nad tím, kdo by dobrovolně sledoval devadesátiminutové mučení nevinných lidí. To přidává do remaku silný provokativní podtext, který rozhodně není na škodu.

V tomto případě platí, že američtí diváci mají odlišný názor než čeští a slovenští. Zatímco američané vyzdvihují remake nejen díky známějším hercům, my dáváme přednost originálu.

Sliz (1988)/Sliz (1 958)

Původní film Sliz z roku 1958 se divákům líbil. Jenže s odstupem času se všechno změnilo. Každý, kdo se dnes na stařičký sci-fi horor podívá, bude jej považovat za hloupý a vůbec ne děsivý počin. Taky šlo o nízkorozpočtový nezávislý film bez výrazných finančních prostředků. To je na filmu bohužel hodně znát. Sliz, který má napadat lidi, vypadá jako bezsemenný jahodový džem. Z toho jaksi člověk strach mít nemůže.

Díky těmto faktům je na tom remake, který přišel do kin o celých třicet let později, mnohem lépe. Ve filmu najdete pár opravdu strašidelných, šokujících momentů. Jako například Paulova smrt, scéna v telefonní budce a vyobrazení slizu v útocích, které vypadají skutečně smrtelně nebezpečně.

V originále je Sliz z vesmíru. V remaku jde o nepovedený vědecký pokus, který se snaží armáda zamaskovat na úkor nevinných obětí. Také technické i digitální zpracování Slizu v kombinaci se dvěma záporáky dává remaku jasně navrch.

 

 

Podivní (2010)/Podivní (1973)

Film od nedávno zesnulého mistra hororů a thrillerů George A. Romera nasadil laťku docela vysoko. Tématicky a koncepčně jde o skvělou černobílou jízdu. Celý film je o tom, že v malém americkém městě propukne virus, který z lidí dělá tak trochu šílence. Armáda, která je na místo vyslaná, má za úkol oblast uzavřít a dostat všechny nakažené do karantény. Jenže není lehké poznat, kteří jsou nakažení a kteří pouze vystrašení. Vládní jednotky v bílých pláštích horko těžko zvládají celou situaci, kterou si sami vytvořily.

Jak před dvěma lety na Filmovém festivalu v Karlových Varech sám Romero zmínil, film má poukázat na nezvládnutí prosté karantény, a poukazuje na to, kdo je nakonec více šílený. Buď vládní jednotky, které se snaží dostat všechny lidi do karantény za každou cenu, nebo vyděšení obyvatelé, kteří jim nevěří a chtějí se z města dostat pryč. Jenže v dnešní době už Podivní z roku 1973 vypadají velmi lacině se směšnými efekty a mizerným make-upem. Příběh je vyprávěný z několika pohledů. To není na škodu, ale v konečném součtu to vyznívá jako všichni proti všem.

Remake Brecka Eisnera z roku 2010 vsadil na vyprávění z pohledu občanů, konkrétně z pohledu rodiny v čele s hercem Timothym Olyphantem. Moderní vizualizace snímku pomáhá zvýšit hlavní aspekty filmu, které fungovaly v původním počinu. Strach, nejistota, zmatenost a tajemno díky tomu provází celý film. Dodává Podivným punc nejistoty, která z filmu sálá, a to je dobře.

 

 

Ať vejde ten pravý (2010)/Ať vejde ten pravý (2008)

Těžko říct, jestli někdo vůbec chtěl, aby vznikl remake úspěšného švédského romanticky laděného hororového dramatu. Ale stalo se tak. Poděkovat za to můžete Británii a Americe, které mají remake na svědomí. Zvláštnější je, že mezi původním snímkem a remakem je mezera pouze dva roky. To je dle mého názoru hodně málo. Ale jak to tak vypadá, nakonec jsou diváci z USA a v dalších zemích nadšení z remaku více než z originálu. Jak jinak si vysvětlit, že považují film z roku 2010 za kvalitnější. V tom se opět neshodují čeští a slovenští diváci, kterým se více libí původní film Ať vejde ten pravý. A je to znát hlavně na celkovém hodnocení obou filmů na stránce www.csfd.cz.

V obou filmech sledujete mladého chlapce, který se seznámí s nově přistěhovanou dívkou. Postupně přijde na to, že tajemná dívka je upírka. Filmy jsou si velmi podobné a rozdíly mezi nimi jsou tak v detailech.

Režisér remaku Matt Reeves se rozhodl pro nelineární vyprávění příběhu. Reeves podává příběh v mnohem násilnějším a temnějším pojetí v kombinaci se studenými modrými odstíny barev, které podtrhují atmosféru snímku jako celku. Remake se více zaměřuje na rozvíjející se přátelství a v kombinaci s tmavším osvětlením pomáhá zesilovat smysl pro tajemno ve filmu.

Oba filmy nabízejí trochu jiné pojetí téhož příběhu. Trochu jinou dramaturgii. Záleží na každém člověku, který výtvor mu sedne více. Diváci a kritici hlavně v Severní Americe (také podle názoru redaktora, od kterého čerpám) vyvyšují právě remake. Čeští a slovenští diváci naopak opětně upřednostňují původní titul před britsko-americkou verzí.

Moucha (1986)/Moucha (1958)

Cronenbergova Moucha vznikla již v roce 1986. Přesto ve skutečnosti jde o remake. A to je fakt, o kterém mnozí lidé ani neví. Moucha s Jeffem Goldblumem v hlavní roli naprosto zastínila svého původního předchůdce. Není těžké zjistit, proč tomu tak je. Původní film Moucha s odstupem času působí místy velice vtipně. Cílem snímku je jasně nalajnovaná filozofická diskuze, která se úplně do žánru sci-fi hororu nehodí. A když se na film podíváte, tak jej nemůžete brát vážně. To by se u opravdu kvalitních počinů nemělo stávat ani po letech. Dnes Moucha z roku 1958 působí jako ploché béčkové hororové sci-fi.

Naproti tomu Moucha, která vtrhla do světa skoro o 30 let později pod režisérskou taktovkou Davida Cronenberga, působí správně nepříjemným způsobem do dnešních dní. Remake vyniká hereckým umem Jeffa Goldbluma, postupnou transformací hlavního protagonisty v mouchu, efekty na vyšší úrovni a smysluplnějším a děsivějším poselstvím filmu.

Zatímco k proměně herce v původním snímku dochází skokově, prakticky ze dne na den, v remaku je proměna člověka v mouchu vyobrazena smysluplněji, detailněji a mnohem bolestivěji. Moucha, která vychází z původního filmu, přináší poselství o tom nezahrávat si s tím, čemu nerozumíme mnohem efektivněji.

To (2017)/To (1990)

Oba filmy vychází ze stejného konceptu. A tím je klaun, který na sebe bere podobu toho, čeho se konkrétní dětské postavy nejvíce bojí. Nejčastější v podobě klauna.

Původní počin není vůbec špatný. Fakt, že snímek vznikl jako televizní minisérie, má bohužel za následek nízký rozpočet. A ten je v některých scénách filmu znát. Hlavně ve finále, kde spatříte skutečnou podobu To. Obrovský brouk totiž vypadá těžkopádné a směšně, než aby děsil. Na druhou stranu ztvárnění klauna Pennywise Timem Currym je famózní a těžko překonatelné.

Andy Muschietti měl v některých směrech volnou ruku a ošemetnou pozici. Minisérie nedosahuje hvězdných kvalit, ale mohlo dojít k recyklační katastrofě. Naštěstí se tak nestalo. Právě naopak. Nové To vydělalo okolo 150 milionů dolarů za jediný promítací víkend jen v USA. Chválou nešetřili ani kritici. V čem tkví obrovský úspěch remaku? Hudba, která je správně děsivá, perfektní herecké výkony (a většina jsou děti), skvělá režisérká práce ve spojení s neméně důležitými a kvalitními trikovými efekty.

Lesní duch (2013)/Lesní duch (1981)

Lesní duch režiséra Sama Raimiho může být neúmyslně považovaný za jeden z nejvtipnějších hororových filmu vůbec. V průběhu let získala filmová série také díky seriálovým podobám nálepku hororové komedie. Hlavně díky tomu, že Raimi v dalších pokračováních nechal více vyniknout komediální stránku původního filmu. Také chování postav z originálu Lesního ducha z roku 1981 působí občas dost hloupě.

Na druhé straně remake je všechno. Jenom není vtipný. Lesní duch z roku 2013 je krvavý, zvrácený, plný znepokojivých obrazů od začátku do konce. Jako horor funguje remake mnohem lépe. Je děsivější, temnější, krvavější a méně vtipnější. Přesně takový měl být původní snímek, který nakonec vyznívá více jako hororová komedie.

Tak to vidí diváci za velkou louží. Diváci, kteří oba filmy viděli a ohodnotili na csfd.cz, podle finálních hodnocení upřednostňují originál před remakem. A to dokonce o celou třídu.

Věc (1982)/Věc (1951)

Stejně jako v případě Cronenbergovy Mouchy také u Věci od Johna Carpentera málokdo ví, že jde o remake. Carpenterova Věc, byť už z roku 1982, existovala ještě dlouho předtím. Úplně první a původní Věc (v originále The Thing From Another World) vznikla již v roce 1951.

Hlavním tahákem, který činí remake lepším než originál, je pojetí monstra, které mezi skupinou lidí řádí. Film s Kurtem Russellem má navrch díky stvoření, které je děsivě inteligentní a dokáže na sebe vzít podobu jakéhokoliv člověka. V originále má Věc podobu obyčejného snadno rozpoznatelného mimozemšťana. V černobílé podobě a ne nijak děsivě vyhlížející.

To, že stvoření dokáže dokonale imitovat člověka, dává filmu nový rozměr. Paranoiu. Postavy ve filmu si musí klást otázky: Kde je stvoření? Kdo je ještě člověk? Kdo není? Jak to poznat? Monstrum dokonale napodobující lidské tělo tak dodává filmu vzrůstající napětí a momenty překvapení. Nikdo totiž neví kdy, kde a v jaké podobě se Věc znovu projeví. Remake také povyšují herecké výkony, digitální a praktické efekty. V neposlední řadě musím zmínit správně mrazivý hudební  doprovod v podání Ennia Morriconeho. To všechno pozvedá remake dnes kultovní hororové klasiky o nejméně třídu výše než původní film.

 

 

 

 

Ondřej Blahut

 

 

www.whatculture.com, www.imdb.com, www.csfd.cz