Hněv ke hrám patří. Rozbité klávesnice, myši a dokonce i obrazovky nebo počítače by mohly vyprávět, co dokáže zapálený hráč v záchvatu hněvu. Jenže je hněv a hněv. Hněv může vyvolat i vysoká obtížnost nebo nemilosrdný příběh. Ale častěji ho způsobí frustrace třeba z nadměrného očekávání, z nesplněných slibů, nebo ze zprznění oblíbené značky. A právě tomu se budeme věnovat v tomto článku. Hry, které naštvaly hráče!
DayZ
Koncept DayZ byl jednoduchý a nesmírně lákavý. Obrovská mapa plná zombíků a se stovkami různých předmětů, kam jsou vypuštěni hladoví a sotva oblečení hráči. A starejte se! Najděte si jídlo, vodu, lepší oblečení, zbraně, prostě cokoliv, co vám umožní přežít. Můžete nastydnout, onemocnět a zemřít, můžete vyhladovět nebo zemřít na dehydrataci. Ale nejpravděpodobnější je, že vás sežerou zombíci, nebo vás nemilosrdně zabije jiný hráč (v lepším případě zastřelí, v horším umlátí třeba motykou). DayZ je zkrátka obrovské survival pískoviště s návykovou hratelností.
O to větší škoda je, jak to s DayZ dopadlo. Hra vyšla v předběžném přístupu v roce 2013 a v předběžném přístupu je dosud. A co je nejhorší, za ty čtyři roky se příliš nezměnila. Ambiciozní sliby vývojářů leží v nedohlednu a poslední dobou se do hry jen přidávají další a další zbytečnosti, které ale vesměs stejně moc nefungují. Hráči se stále zasekávají v texturách. Zombíci stále probíhají zavřenými dveřmi. Věci stále samy od sebe mizí z inventáře. To vše doplněno o naprosto otřesnou optimalizaci.
Výčet technických chyb DayZ by vydal na samostatný článek. Není divu, že jeho hodnocení například na Steamu poslední dobou prudce klesá. Hráči čekají už příliš dlouho a jak čas běží, ztrácí se hrou trpělivost. Nejsmutnější na tom všem je, že DayZ má pořád velký potenciál. To dokazují i mnozí hráči, kteří na něj přes to všechno nedají dopustit.
No Man’s Sky
Čekání na No Man’s Sky by se dalo vyjádřit dvěma slovy: hype a skepse. Nadšenému očekávání se nelze divit. Vždyť při povrchním pohledu na nás z prezentací koukala div ne dokonalá hra snů. Triliony (bez nadsázky) planet k prozkoumání a každá jiná, každá unikátní! Se svou vlastní vegetací, dokonce i s unikátní zvířenou, surovinami, budovami a jeskynními systémy. A vše vyvedené v pohádkově barevné grafice.
No Man’s Sky je sci-fi survival hra, kde si poletujete vesmírem a snažíte se přežít – bojovat s piráty a jinými nepřáteli, hledat suroviny, kupovat vylepšení a skenovat všechno, co vám přijde pod ruku. A to je vše. Slova skeptiků se potvrdila a byť se jedná o hru s možná největším dosud vytvořeným otevřeným světem, není v ní moc co dělat a i to málo po chvíli začne nudit. Je to jeden velký grind, honba za vybavením, které je zase o ždibíček lepší než to předchozí.
Rozčarování hráčů bylo obrovské a hra si vysloužila masivní kritiku. Nešetřilo se dokonce s prohlášeními, že jde o největší herní podvod všech dob. Ona je sice pravda, že ve hře jsou triliony odlišných planet, jenže existuje jen několik málo základních prvků, které se různě kombinují. Hráč ale vidí více méně stále stejné planety. Tu je tráva o něco zelenější, tu je zase víc vody než jinde. Ale nějaká skutečná rozmanitost? Sotva. Stejné je to i s loděmi nebo mimozemskými budovami. Dokonce ani grafika nevypadala tak hezky jako na prezentacích před vydáním. Vůbec pak nepomohlo ani to, že hra od indie studia vyšla za sebevědomých 60 euro.
Taková byla situace v den vydání. Není tedy divu, že na vývojáře se ze strany hráčů snesl hněv pekelný. Objevilo se dokonce i nemálo případů vyhrožování. Pozitivní je, že hra dostala už několik updatů včetně dvou velmi rozsáhlých, které přidaly třeba vozidla nebo sdílení základen. Vývojáři usilovně pracují na dalších a snaží se No Man’s Sky přiblížit ideálu, který očekávali vyhypovaní hráči. Držme jim palce
Aliens: Colonial Marines
Vetřelec je jednou z nejsilnějších značek všech dob. A není řeč jenom o filmech. Na poli herním Alien navždy utkvěl v srdcích hráčů především hrou Aliens vs Predator 2 z roku 2001 (která se mimochodem hraje stejně skvěle i v současnosti). Není tedy divu, že Aliens: Colonial Marines byla jednou z nejočekávanějších her. Tvůrci se neustále kasali výjimečností hry a dávali na odiv svoje fanouškovství.
Začalo to odklady. Hra nakonec strávila ve výoji 7 let. Už během něj se začaly šířit zvěsti o tom, že za většinou hry vůbec nestojí ostřílené studio Gearbox, ale většina práce byla přesunuta na nepříliš zkušené vývojáře TimeGate. Po vydání hry se pak se spekulacemi doslova roztrhl pytel. Nejpravděpodobnější je, že Gearbox vývoj prostě zanedbával, odkládal a neustále přepracovával.
Ať to bylo jakkoliv, výsledek nepotěšil téměř nikoho. Hra byla plná bugů a měla technické potíže včetně mizerné optimalizace. Hráči se hromadně zasekávali v texturách, naráželi na nesmrtelné vetřelce a dokonce i přicházeli o uložené pozice. Průšvih byl na světě. Na vývojáře se snesla vlna kritiky a ti kvapem začali pracovat na updatech, které měly všechny chyby (a že jich bylo) napravit. A co je nejhorší – i po opravách před sebou měli hráči nevýraznou a přinejlepším průměrnou střílečku. Každý, kdo vývoj hry sledoval si pamatoval ukázky a dema, ze kterých mu padala čelist. Jenže hra vypadala úplně jinak (hůř). Tohle si slavná značka prostě nezasloužila a masivní kritiku si studio Gearbox plně zasloužilo.
Mass Effect 3
Mass Effect 3 rozhodně patří do zlatého fondu videoherní historie. Není pochyb o tom, že tak povedených a oblíbených her moc nevzniklo. Čím si tedy vysloužila zařazení do tohoto seznamu? Především je nutno říct, že Mass Effect 3 vůbec nebyl žádný propadák, ani neoblíbená hra. Vysloužil si sice vynikající hodnocení, ale to vůbec neznamená, že nemohl nikoho naštvat. U Mass Effectu 3 to byl konec, co hráčům pořádně hnuloí žlučí. Konec celé trilogie a nesplněné sliby vývojářů.
Nemůžete například hráčům před vydáním slibovat, že na konci dostanou odpovědi na všechno a pak udělat hru, po jejímž zakončení hráčům během několika vteřin v duchy vyskáčou desítky otazníků. Otázek mezi rozhněvanou komunitou bylo nakonec tolik, že vývojáři byli dohnáni k tomu, aby vytvořili a zdarma rozdali DLC Estended Cut, které celý konec vybarvuje a obohacuje jak o detaily z hlavního příběhu, tak i o detaily z osudu jednotlivých společníků. Takový krok snad ani nemá v herním průmyslu obdoby.
Nemluvě pak o tom, že závěrečná bitva byla v Mass Effect 3 jednoduše odfláknutá. Po jedničce a dvojce, které měly velkolepé a pohlcující konce, přišel ve trojce neslaný nemastný konec, který předčila i ledajaká vedlejší mise. Člověk by od zakončení trilogie čekal mnohem víc. Navíc když vývojáři nehýřili sliby, jako že přežití Rachni bude mít v Mass Effect 3 velké důsledky. Realita? Pár rozhovorů navíc a pár čísílek do statistiky. Toť vše. Taková hra si rozhodně zasloužila mnohem lepší konec.
Duke Nukem Forever
Jestli vám 7 let u vývoje Aliens: Colonial Marines přišlo jako hodně, tak Duke Nukem Forever pro vás bude z jiného světa. Tahle hra totiž ve vývoji strávila těžko uvěřitelných 15 let! Tady už byl průšvih cítit na hony daleko. Jak asi může dopadnou hra, která během vývoje stihne několikrát zastarat? Co na plat, Duke Nukem je legendární značka a nadšení hráči očekávali veledílo i přes jasné signály, že tady bude něco hodně špatně.
Po grafické stránce to byla katastrofa. Duke Nukem Forever vyšel roku 2011. Tedy ve stejném roce, kdy vyšel například Skyrim, L.A. Noire nebo Deus Ex: Human Revolution. I při letmém pohledu je znát, jak byl Duke zastaralý už v den vydání. Nepovedly se ani animace postav a na některých místech dokonce chyběly i zvukové efekty. Alespoň dabing Duka samotného se povedl.
Nad tím vším by se dalo přimhouřit oči, jenže DNF nebyl dobrý ani v ničemi jiném. Navzdory délce vývoje šlo o nezajímavou střílečku. Kdyby nebylo nostalgie, zapadne bez jakéhokoliv zájmu. Hněv hráčů tak způsobilo především to, že jejich oblíbená série skončila takovým otřesným způsobem.
Jan Marek
