Ne, že by sexuální úchylky „vládly světem“, ale na druhé straně – ruku na srdce – nezatoužil každý z nás občas si „to“ vyzkoušet tak trochu jinak? Ne vždy se ona touha uskutečňuje přes různé sexuální úchylky, rovněž se patrně ani momentální nápad, záblesk touhy či dokonce dlouhodobější vášeň v každém případě nerealizuje ihned, běžně, s kýmkoliv. Jenomže na druhé straně je třeba konstatovat, že tu a tam se to opravdu povede.
Dobrá. Něco si vyzkoušíme. Ale víme, podle koho se ty sladké čuňárny nazývají?
Kandaulismus
Skutečně zajímavá úchylka… Ne, že bych ji chtěl vychvalovat, ale nelze jí nepřiznat jistý esprit. Kandaulista (ví mnohý dozajista), je člověk, který má v oblibě pozorovat svoji sexuální partnerku při sexu (nebo alespoň intimitě) s někým jiným. Tato lahůdka dostala jméno po lydském králi Kandaulovi, který žil na konci osmého a počátku sedmého století před Kristem, jenž nechal pozorovat sluhu Gýga svou nahou manželku Rodolphe. Zprávy o té události se poněkud liší, nicméně je jisté, že žena se o této záležitosti jaksi dozvěděla. Řešila ji po svém, Navrhla Gýgovi, aby problém řešil buď sebevraždou či vraždou jejího královského manžela. Gýgos žil rád, nutno říci. Pak si Rodlphe vzal za ženu…
Říká se, že kandaulismus je vrozený a nelze ho tedy ani léčit. Tato úchylka je spojená údajně pouze s mužskou sexualitou. Panují dokonce určité názory, že jde o jakousi variantu homosexuality. Nicméně tento názor nebyl potvrzený a sexuologové ho nezastávají. Takže nám zůstává pouze ona úchylka a vzpomínka na extravagantního panovníka…
Sadismus
Sadismus – to je již jiný šálek kávy. Většina z nás ví, že se projevuje pohlavní rozkoší při působení bolesti sexuálnímu objektu. Podléhají mu jak muži, tak ženy.
Úchylka je novodobě pojmenována po Markýzovi de Sade (Donatien Alphonse Francois), který se narodil 2. června 1740 a zemřel 2. prosince 1814. Byl mimo jiné také horlivým spisovatelem, takže nám zanechal celou řadu děl, v nichž se mnohdy objevuje právě téma uskutečněné vášně za pomoci trýznitelských praktik. Dlužno poznamenat, že, ačkoliv část života prožil za revoluce, která nebyla tak přísná na morálku, se přece jenom de Sade nevyhnul pronásledování a strávil celkem 30 let ve vězení. Důvodem měly být různé sexuální delikty, jež zahrnovaly sodomii s markýzovým sluhou. De Sade například také zotročil žebrající vdovu Rose Keller, která si myslela, že ji markýz zaměstná jako hospodyni. Místo toho se dočkala svazování, surového bití a polévání horkým voskem, než se jí nakonec podařilo utéct. Skandály spojené s jeho jménem jinak zahrnovaly především „akce“ tohoto markýze se ženami nevalné pověsti, jichž se účastnily mnohdy i jeho přátelé. De Sade takovým ženám mimo jiné podával i kantharidin, jed, jenž měl v určitém nepříliš velkém množství účinky afrodisiaka.
Mezi jeho spisy patří knihy jako 120 dnů Sodomy: škola libertinství, Julietta aneb zdar neřesti, Paulina a Belval, aneb oběti zločinné lásky. Již názvy těchto knih navozují jejich erotický obsah. De Sadeův libertinismus a erotomanie se odráželi i v uceleném filosofickém systému odmítajícím náboženství, či koncepty typu „dobra a zla“ a prosazujícím naprostou svobodu jednotlivce. Svým odmítáním starého řádu i soudobého osvícenství ho můžeme zjednodušeně označit za jakéhosi předchůdce Friedricha Nietzscheho. Na druhé straně, někteří v jeho díle nacházejí i prvky klíčícího socialismu vzhledem k jeho interpretaci proletariátu jakožto společenské vrstvy, proti níž jsou vlastně všechny ostatní spiknuté.
Markýz de Sade, muž, jehož sexualita se stala pověstnou, přestoupil veškeré hranice morálky své doby a zemřel v psychiatrickém ústavu v Charentonu.
Masochismus
Tato úchylka je spjata v osobě muže, který jí dal jméno, s Prahou. Hovoříme o Leopoldu von Sacher – Masochovi (1836 – 1905), který se realizoval nyní v lahůdce zcela opačné nežli je ta de Sadova. Ten, kdo je postižený touto vášní, prožívá pohlavní rozkoš tehdy, je-li ponížen, podřízen, dokonce může být týrán a zneužíván osobou, která v něm vzbuzuje sexuální touhy. Leopold von Scher – Masoch byl syn policejního velitele, jenž byl převelen do Prahy. Tak se náš Masoch ocitl přímo ve stověžaté metropoli, kde začal studovat práva. Vynikal ovšem i jako tvůrce divadelních her.
V Leopoldu Masochovi tuto úchylku údajně probudila jeho teta Zenobie, která jej bila od dětství, avšak naplno se sexuálním praktikám tohoto druhu začal věnovat v roce 1861, kdy poznal starší dámu, Annu von Kottowitz. V rámci jejich soužití docházelo k spektakulárnímu trestání Masocha jezdeckými bičíky a k dalším podobným výstřelkům. Po ní se Leopold zamiloval do Fanny Pistor, aby se nakonec oženil s Aurorou Rumelin, kterou si přejmenoval po vzoru vlastní románové postavy (Venuše v kožichu) na Wandu Dunajev.
Je třeba dodat, že Leopold von Sacher – Masoch tuto dámu posléze opustil.
„Masochismus“, tedy čistě sexuologicko-psychiatrický termín, zavedl Richard von Krafft-Ebing v díle z roku 1886. Říká se, že Leopold von Sacher – Masoch nebyl vůbec nadšený, že vstoupil takto do historie, ba právě naopak…
Co dodat? Snad jen – aristokracie budiž naším vzorem!
Jiří Kábrt
