Dříve než herní průmysl dosahoval miliardových zisků, existovali zde autoři, kteří se věnovali hlavně takzvaným vypravěčským hrám. I dnes stále stovky fanoušků sáhnou po papírových pravidlech, kostkách a stráví celé odpoledne v kruhu přátel a rodiny. Proč se tedy neinspirovat a nepřevést funkční mechanismy na svítící obrazovky?
Série Dungeon and Dragons
Snad každý hráč někdy hrál, nebo alespoň slyšel o nějakém RPG, které své mechaniky staví na základech slavné americké vypravěčské hře Dungeon and Dragons. Garymu Gygaxovi se na konci sedmdesátých let podařilo vytvořit kultovní záležitost. Svědčí o tom desítky, ne-li přímo stovky vydaných verzí pravidel, bestiářů, mágských knih kouzel či předpřipravených dobrodružství. Nemluvě o všech dalších systémech, které přímo i nepřímo inspiroval. Jen v České republice má na svědomí několik verzí Dračího doupěte.
Jenom se pokoušet o jakýkoli výčet her, riskuji, že zapomenu na některou z památných her. Icewind Dale, 
Baldur´s Gate, Planetscape: Torment, Neverwinter Nights představují pro velkou část hráčů zážitky, které si potichu a s respektem vypráví u ohně spousty let. Každá přispěla svým dílem do Gygaxovi vize jeho mnoho-vesmíru, kde se prolínají veškeré příběhy, ale zároveň se nikdy nepotkají. Většina povedených titulů si bere z pravidel to nejlepší jako je možnost vytvářet postavu s několika povoláními, systém přesvědčení či panteon bohů.
Série Shadowrun
Kombinace cyberpunku a fantasy s prvky magie je Shadowrunu odehrávající se v našem světě v polovině 21. století. V České republice nikdy nezažil takový boom jako v USA či i na sousedním Slovensku. Vedle akční počítačové hry, je tu RPG série Shadowrun Returns, Dragonfall a Hong Kong. Ta jde proti proudu a každým dílem je lepší a lepší. První dva díly sice působí lineárně, vzhledem k rozpočtu je to pochopitelné. I tak autoři byli schopni zajmout příběhem. I sebejednodušší příběh se jim daří vyprávět s naprostou grácií. Sériový vrah, který zabíjí pro orgány? Drak, kterého lidstvo zabilo se vrací pro pomst či hledání adoptivního otce, kterého měla zabít triáda? Všechno převedeno mistrně do bezútěšného světa Shadowrunu.
Pravidlový systém byl sice okleštěn, aby více fungoval na monitorech, ale zároveň funguje bezchybně. Pryč jsou neduhy z Dungeons and Dragons, kdy máte desítky schopností, které nikdy nevyužijete. Zde každé zlepšení postavy. A třetí díl s podtitulem Hong Kong dotahuje vše ještě dál. Neustále vám servíruje pocit, že záleží jen a jen na vašich volbách, ať už v dialozích nebo právě i v rozdělování dovedností.
World of Darkness – Vampire the Masquarade
V době svého vzniku velice podceňovaný titul, který se postupně stal až legendou. Autoři předkládají svět 
plný upírů, kteří však nechtějí jenom sát krve, ale i vládnout nad celými městy. Při tvorbě vybíráte z množství klanů, které se od sebe liší nejen vzhledem. Můžete využívat svůj šarm jako Ventrue, kouzlit za pomocí krvavé magie jako Tremer nebo využívat kanály v kůži Nosferatu, který jako by vypadl filmovým upírům (a ne těm lesknoucím se).
Pravidla, stejně jako u Shadowrunu, jsou poměrně osekané, ale každý bod zkušenosti se cenní. Ať již se vydáte cestou plížení, boje nebo raději na všechny zapůsobíte silou svého charismatu, budete mít dostatek voleb.
Zároveň každý fanoušek těší, že vývojářské studio Cyanide se zhostí předělání dalších obyvatel Světa Temnoty. Ano, řeč je o vlkodlacích – Garou, které marně bojují proti konci světa, který je každým dnem blíže. Je otázkou jak výsledek dopadne. Ze zahraničních i tuzemských fór jednoznačně v oblíbenosti vypravěčské hry vedou zubáči nad chlupatýma, ale kdo ví. Třeba vznikne další kultovní hra.
MATĚJ ŘÍHA
