Deprese rovná se šílenství?
Deprese. Slovo, které se stalo běžnou součástí slovníku každého z nás. Prší, jsem v depresi. Problémy v práci, jsem z toho v depresi. Blíží se Vánoce, chytám depresi. Ne každý z nás si dokáže uvědomit, představit a vžít se do psychického stavu, který je opravdovou depresí tak, jak ji popisují odborné psychiatrické kruhy. Stavem, kdy se jedinec propadá a boří do pocitů beznaděje, bezvýchodnosti a duševní i fyzické slabosti.
Kniha známého spisovatele autentickým a odvážným způsobem zaznamenává jeho postupný propad do deprese a následnou cestu k uzdravení. Popisuje události od jeho cesty do Paříže, kdy se začal jeho stav povážlivě zhoršovat, a formou koláže zážitků, sebereflexí, spekulací a reportážního líčení odhaluje příčiny a důsledky deprese, poukazuje na roli této nemoci v životě jiných spisovatelů (Camus, Levi, Gary) a osobností, a vůbec otevírá mnohá do té doby spíše přehlížená témata spojená s depresí. Naléhavost umělecké výpovědi je spojena s mnoha praktickými postřehy a úvahami, a i proto se Viditelná temnota, poslední velké dílo Williama Styrona, stala svého druhu klasikou. Doslov ke knize napsal profesor Cyril Höschl.
Jako člověk, který prodělal depresi in extremis a přesto vyvázl, aby o ní podal svědectví, bych rád vyvinul nátlak, aby se jí dostalo opravdu výstižného označení. Výraz „mozková smršť“ si bohužel někteří lidé přivlastnili jako rádoby vtipné označení náhlé tvůrčí inspirace. Ale rozhodně je potřeba vymyslet něco v tomto duchu. Kdyby se říkalo, že porucha duševní rovnováhy se u pacienta rozvinula v podobu smršti – ve skutečnou bouři pustošící mozek, což je asi nejbližší podobenství toho, jak klinická deprese vypadá -, i neinformovaný laik by možná projevil s pacientem účast. Zatím reaguje na depresi standardními otázkami, například: „No a co?“ nebo „Však ty se z toho dostaneš!“ či „Každý máme občas špatný den“. Slovní obrat „nervové zhroucení“ se dá být na ústupu a právem. Nepřímo nám vnuká představu neurčité ochablosti. Ovšem na druhé straně „depresi“ budeme mít na krku zřejmě i nadále, dokud se nevytvoří název lepší a výstižnější.
PortálWilliam Styron si pro knižní pracování nikdy nevolil jednoduchá témata. Počínaje, bez nadsázky bestsellerem, Sophiina volba, přes Ulehni v temnotách, až po jeho poslední dílo Viditelná temnota. Opakovaným se stal motiv viny a trestu, osudového rozhodnutí a nepochopení. Možná právě zájem nebo potřeba zabývat se těmito tématy, dávaly tušit, že u autora může dojít k rozvoji „nemoci duše“. I přesto, že se jedná o nelehké téma, nebudete se jako čtenář nudit. Téma je propojeno řadou věcných poznámek a historických souvislostí, které autor osobitým způsobem komentuje a propojuje.
Deprese, která pohltila mě, nebyla typu maniakálního – ten provázejí stavy euforie -, což by se bylo s největší pravděpodobností projevilo už v mladších letech. Mně bylo šedesát, když se nemoc ozvala poprvé, a to ve formě „monopolární“, při níž to jde s pacientem jen z kopce. Nikdy se nedozvím, co mou depresi vyvolalo, stejně jako se to nedozví žádný jiný pacient. Vypadá to, že příčinu deprese se nepodaří odhalit nikdy, tak komplexně propletené jsou faktory abnormálních chemických reakcí, chování a genetiky. Jednoduše řešeno, procesu se účastní větší počet složek – tři, čtyři, možná i více – v nesčíslném množství permutací.
Viditelná temnota si určitě neklade za cíl osvětlit příčiny a důsledky depresivních stavů osobnosti. Podtitulek Paměti šílenství dává tušit, že se jedná o nelehký stav mysli, kdy touhou autora bylo sdělit svoje poznatky jak na cestě dolů, kdy se propadal, tak na cestě nahoru vedoucí k postupnému uzdravení. S trochou nadsázky lze snad i říci, že se jedná o příběh, který může motivovat k boji s touto psychickou nemocí a může ukázat cestu, kudy se vydat k cíli – uzdravené duši.
Knihu můžete zakoupit zde.
