Toužíte ovládnout galaxii? Těšte se na Stellaris

Pokud nejste fanoušky strategických her, asi byste měli raději otočit list. Z následujícího textu by se vám totiž mohly protočit panenky. Ošlehaní stratégové by se ale měli pohodlně usadit a připravit. Se Stellaris se na ně totiž řítí jedna z nejkomplexnějších strategií všech dob a dorazí už 9. května. Na následujících řádcích vám přinášíme informace z rozsáhlých vývojářských deníků, které ke Stellaris studio Paradox Interactive pravidelně vydává.

Ambiciózní vize

Studio Paradox Interactive je známé svými hard core strategiemi, jako je např. Europa Universalis, Crusader Kings a Hearts of Iron. Pokryli v nich slušnou část lidské historie, ale tentokrát se chystají do budoucnosti. Vesmírná real-time strategie Stellaris má být tou nejopakovatelnější z jejich her. Každý nový průchod hrou bude jiný než ten předchozí a téměř každý aspekt hry tomu má být podřízen.

Co galaxie skrývá?

Každá nová hra začne vygenerováním nové galaxie. Bude sice možné vybrat z některých specifikací, například si zvolit typ galaxie, počet hvězd v ní (až jeden tisíc) i počet civilizací, se kterými se v ní budeme moci setkat, ale jinak bude její geneze náhodná. Samozřejmě v určitých realistických mantinelech, aby dávala smysl a neodporovala fyzikálním zákonům (ledové planety např. budou zpravidla na okraji soustavy, ne blízko hvězdy).

Na druhou stranu si ale tvůrci dali práci např. s vytvořením Sluneční soustavy, bude tedy možná začít hrát jako člověk hezky doma na planetě Zemi. To nejdůležitější ale je, že galaxie je v tu chvíli neprozkoumaná a tajemná.

Hned na začátku hry hráče čeká náročné rozhodování, jehož následky si ponese po celou následující hru. Výběr rasy, její etiky a politického zřízení. Vývojáři ve Stellaris slibují až stovku různých ras v několika základních skupinách.

Objeví se zde savcovití mimozemšťané, členovcovití, měkkýšovití, ptačí, ještěrovití (Přesně tak, reptiliáni!) rostlinovití a dokonce i houbovití. Každá z civilizací dostane pak tři body, které investuje do určitých etik, které budou představovat základní morálku dané společnosti (militarismus x pacifismus, kolektivismus x individualismus atp.). Od nich se pak budou odvíjet politická zřízení, ze kterých bude na výběr. Ta se budou dělit do tří základních skupin (monarchie, oligarchie a demokracie). Tento výběr bude z celé hry nejdůležitější, protože předznamená styl následné expanze. Kdo si bude chtít podrobit galaxii silou svých flotil a vyhladit nepohodlné rasy, sotva si zvolí cestu spirituálního pacifisty.

Nepřeberné množství zážitků

Tak či tak, málokdo asi bude chtít zůstat s jednou usmolenou planetou a každý se hned s nadšením pustí do průzkumu okolí. K tomu přirozeně bude potřeba nadsvětelný pohon. Ve Stellaris budou tři – warp, hyperpohon a červí díry. Každý bude mít své zásadní výhody a nevýhody.

Červí díra například umožní takřka okamžitě přenést flotilu na odlehlý kout galaxie, na druhou stranu je na její vytvoření potřeba zvláštní vesmírná stanice, jejíž stavba je velmi nákladná. Warpový pohon je pak sice levný, ale zato pomalý.

Vše je samozřejmě nutné nejprve vyzkoumat, takže technologický výzkum nelze nechat stranou (zdaleka ne jen kvůli pohonům). Strom technologií bude mít mimochodem velmi zajímavý systém. Aby byl každý průchod hrou jiný, není ve Stellaris žádný pevný strom technologií, ale místo toho vývojáři představili velmi nejasný a dynamický systém. Některé základní technologie budou dostupné všem, takže nikdo nebude předem v zásadní nevýhodě, ale určité technologie závisí na jiných a je tak mnoho cest, kterými se lze při výzkumu vydat.

V žádné vesmírné strategii samozřejmě nesmí chybět kolonizace planet a ani ve Stellaris tomu nebude jinak.  Jak bude impérium růst, budou se objevovat nové problémy. Rasa totiž nebude ve Stellaris jednotná. Okrajové soustavy nemusí nutně sdílet postoje centrálních soustav a nejen to – někteří z kolonistů se občas rozhodnou upravit vlastní geny, aby lépe snášeli prostředí nového domova.

To, že si banda kolonistů upraví genofond, aby lépe snášeli zimu, protože kolonizují ledovou planetu, může znít banálně, ale celý proces může mít vedlejší účinky. Mohou se například stát plodnějšími či silnějšími a vše může dosáhnout takové úrovně, že dojde v rámci rasy k vytvoření nové sub-rasy. Je tedy jisté, že čím bude říše větší a mocnější, tím bude také křehčí a bude se moci zhroutit zevnitř.

Podobně jako v jiných hrách od PI budou i ve Stellaris vznikat zájmové frakce, které budou mít své požadavky a budou se moci i vzbouřit. Hektická expanze nebude vždy nejlepší cestou.

Život v galaxii ale budou komplikovat (nebo naopak zpříjemňovat) i zvláštní události. Například různé vesmírné anomálie. Malý příklad – v čerstvě kolonizované soustavě objevíte podivný asteroid. To odstartuje event a vy se rozhodnete, zda chcete asteroid prozkoumat. Tím lze dojít k vědeckému průlomu, ale také to může skončit nehodou, která vychýlí asteroid na kolizní dráhu s některou z vašich planet. A takových eventů bude ve Stellaris habaděj a i ony budou používat dynamický systém. Občas tak nad nějakým eventem hráč mávne rukou s tím, že to už tady bylo, jen aby ho vzápětí překvapil úplně odlišný vývoj eventu, než který čekal. Specifickými eventy budou představovat planetární události. Koloniím to tak dodá určitou identitu a historii.

Dosud nudná a nezajímavá kolonie jistě utkví v paměti, když z pod jejího povrchu najednou zaútočí ohromná armáda rozvinuté podzemní civilizace, které se nelíbí, že jí někdo kolonizuje střechu.

Kromě pustých planet a ostatních rovnocenných mimozemských civilizací ale ve Stellaris hráč narazí i na civilizace, které ještě nedosáhly na mezihvězdné cestování, ba se nachází třeba ještě v době bronzové. Opět bude k dispozici řada možností, jak s takovým objevem naložit. Nemilosrdně dobýt, využívat k výzkumu, či danou civilizaci pozvednout, poskytnout jí technologie a udělat z ní člena galaktického společenství – pod naší vládou samozřejmě.

Ve Stellaris se dokonce objeví i neinteligentní druhy, které bude možné genetickými úpravami „povznést“ a používat třeba v armádě jako levnou vojenskou sílu či jako manuální pracovníky. Bude to ale platit i opačně a narazit půjde i na neskonale pokročilejší, takzvané padlé civilizace. Půjde o zbytky z někdejších impérií, které se fanaticky uply k určité etice. Nepůjde o výbojné říše, ale například fanatické spiritualisty uvede do varu, když někdo začne kolonizovat jim svatou planetu.

Postavte si vlastní loď a pusťe se do války

Nakonec ale fáze zkoumání a kolonizace skončí. Jednou přijde chvíle, kdy už budou karty rozdané a pokud bude někdo chtít expandovat, bude tak muset učinit na úkor někoho jiného, případně někdo si usmyslí, že by se mu hodila planeta hráče. Pro tento úkol budou vznikat aliance, samozřejmě říší založených na podobných etikách, izolacionisté se nebudou do válek jiných moc hrnout.

Z aliance, pokud jsou vztahy v jejím rámci dobré, dokonce může vzniknout federace několika říší. Podobně jako v jiných hrách od PI se ale spolu spojí i naprosto rozdílné říše, pokud v jejich sousedství bude někdo, kdo příliš rychle expanduje a sílí.

Když dojde na válku, stěžejní budou flotily. A lodě, respektive jejich stavba, bude představovat další ohromný aspekt, který bude moci být pokaždé jiný. Hra bude obsahovat určité základní typy lodí, např. fregaty, křížníky či bitevní lodě, ale každá z nich bude moci nést určitý počet modulů, o jejichž vybavení už může rozhodnout hráč sám. Design každé lodě si tak bude moci uzpůsobit dle své vlastní taktiky. Někdo dá přednost rychlým lodím vybaveným lasery, jiný zase obrněným lodím s těžkými kinetickými zbraněmi či dalekonosnými raketami.

Bohužel ale tak jako v jiných hrách od PI, boj nebudeme moci přímo řídit. Bude real-timový, ale nebudeme moci ovládat každou loď, boj budou vést samy, samy si budou vybírat cíle, nicméně budeme moci každé lodi nastavit chování. Zda má být agresivní, nebo spíš držet za každou cenu formaci a podobně. Přesto je to mnohem větší možnost boj ovlivňovat než např. v Europa Universalis IV.

Závěr

Vzhledem k tomu, že Paradox Interactive má bohaté a dlouholeté zkušenosti s vývojem komplexních strategií, lze očekávat, že opět odvedou výbornou práci a půjde možná o nejlepší hru z jejich produkce. Stellaris má být i maximálně vstřícnou hrou vůči moderům a čekat se dají i mnohá DLC. Už v základu však hra bude ideální pro role playing. Možností, jak vystavět své impérium, bude nespočet. Ať už si budeme chtít zahrát na krutého galaktického imperátora, jehož flotily si hrubou silou podmaní každý kout galaxie, nebo budeme chtít vybudovat mírumilovnou demokratickou utopii, Stellaris nám to umožní.