Nesuď knihu podle obalu…, říká se. Nakladatelé a knihomolové ale vědí, že obálka prodává. Leckomu se občas stane, že po nějaké knize sáhne kvůli atraktivnímu obalu, a i když obsah nemusí být zrovna šálek jeho čaje, zatouží ji vlastnit. Vždyť je tak krásná, zajímavá, ujetá… Navíc už je dokázané, že i v knihovnách se více půjčují knihy, ke kterým je v katalogu k dispozici náhled obálky.
Náš následující souhrn je samozřejmě velmi subjektivní a mnohé vybrané počiny nesplňují estetický kánon současné knižní grafiky. Od tohoto tady ale jsou jiné příležitosti. Fajnšmekrům doporučujeme například prohlédnout si vítězné knihy v soutěžích Nejkrásnější české knihy.
Pojďme se tedy podívat, co nás v poslední době na knižním trhu zaujalo .
Knižní grafika i tvorba obálek má svá pravidla a renomovaná vydavatelství tuto stránku věci nepodceňují. Spolupráce s významnými grafiky
a výtvarníky je pro ně samozřejmostí stejně jako jednotný vizuální styl vybraných edic. Nejinak je tomu v případě Odeonu a jeho řady Světová knihovna. Ta dostala nový kabátek na začátku letošního roku. Jeho tvůrcem je akademický malíř Ivan Brůha. Obálky jsou čisté, jednoduché a přesto nepostrádají povedené nápady. Prubířským kamenem a nyní nejčastěji diskutovanou se stala ta, do které oblékl kontroverzní titul Tampa. Podstatu příběhu nemohl vystihnout snad lépe: Celeste je šestadvacetiletá středoškolská učitelka. Její zálibou jsou nezletilí studenti. Při výběru ideálního kandidáta má určitá kritéria: Nesmí být moc sebevědomý. Nesmí mít vysportovanou postavu. Nesmí mít akné. A brzy se její představy splní… Kritika román ohodnotila termínem „sexuálně explicitní“, autorka dopodrobna popisuje všechny sexuální scény. Zároveň nastoluje jízlivou otázku: Kdo by v patnácti dokázal odolat svodům atraktivní učitelky…
Další často zmiňovaná a probíraná obálka patří titulu Vraní dívka. U ní i víme, co bylo původní předlohou. Jednalo se o obraz Holčička a maminčina ložnice švédského malíře idylických pláten Carla Larssona. Jak to dopadlo, můžete posoudit sami.
Někdy je zkrátka cílem šokovat a upoutat na první pohled. To se často povede nakladatelství Argo, jehož tituly jsou ale kvalitní také obsahově. Snad jen jeden příklad za všechny Už je tady zase: Co kdyby Hitler v roce 1945 nespáchal sebevraždu, ale jen usnul? A co 
kdyby se probudil roku 2011? Jak by se asi tvářil a našel by v našem světě spojence, kteří by ho podpořili? Od těchto otázek se odvíjí román německého spisovatele Timura Vermese nazvaný Er ist wieder da.
Některé přebaly nabízejí i hmatový zážitek, který nelze zprostředkovat a ani ten vizuální není mnohdy snadné přenést na obrazovky počítače. Ukázkou může být Člověk Gabriel, kniha nakladatelství JOTA, která je jako by upředená ze snu.
Nově vydávaná díla z klasické literatury jsou vítaným počinem. Možná, že jejich moderní grafické zpracování naláká studenty k povinné četbě více než předchozí omšelá vydání v domácích či veřejných knihovnách. Dvě ukázky to dosvědčují: Havran a Zámek (vydala Omega, autorem obálek je Jiří Miňovský). 
Nakladatelství HOST je kvalitou knih po obsahové i grafické stránce známé. Nám se velmi líbil titul Čistý, ke kterému jen pro zajímavost 
přiřazujeme stejnojmenné, ale odlišné dílo, jenž je prvním dílem do chystané série od Joty. Na obálkách je vidět, které již spíše směřují ke kýči. Co myslíte?
A ještě jedna zastávka u HOSTA. Tato tentokrát potvrzuje, že v jednoduchosti je krása. Příběh je následující: Do knihkupectví pana Penumbry v San 
Francisku nastoupí na noční směny nový prodavač Clay Jannon, webdesignér, který přišel o předchozí místo kvůli ekonomické krizi. Zákazníků není mnoho a do obchodu se vracejí stále titíž — ale vlastně si nikdy nic nekoupí. Místo toho si půjčují obskurní svazky ze zadních koutů obchodu a hlásí se k členství v jakémsi tajemném klubu pana Penumbry. Zdá se, že knihkupectví je jen zástěrkou něčeho většího. Clay spoléhá na to, že mu jeho přátelé — Neel, podnikatel ze Silicon Valley, a Kat, specialistka na vizualizaci dat zaměstnaná v Googlu — pomohou zjistit, co se vlastně v jeho novém zaměstnání děje. Z chování zákazníků vypozorují zvláštní vzorec, který je poté dovede k šifrovaným zprávám. Ukazuje se, že tajemství pana Penumbry dalece přesahuje zdi knihkupectví.
Komplikovaný děj ve střídmém balení.
Postupně se dostáváme k žánru sci-fi a fantasy, u kterého poutavé obálky určitě předpokládáme. A musíme říci, že se daří jak původní české fantastice, tak té překladové. Třikrát ano těmto obálkám… Věřím, že přivábí i toho, kdo těmto žánrům jinak příliš neholduje.
Velký důraz na výtvarnou podobu se klade v případě tzv. YA (young adult) literatury. Je jasné, že mladé čtenáře je nutné zaujmout také vizuálně. Nejznámějším nakladatelstvím je v této oblasti CooBoo. Vydává jak série, tak samostatné tituly, které ač jsou často „na jedno brdo“ a diskutabilní kvality, tak mohou nalákat i leckterého třicátníka, který má pubertu dávno za sebou.
Na závěr jsme si nechali tři samostatné fenomény. První by se dal popsat tak, že „v jednoduchosti je krása“. Obálka nemusí být přeplácaná, překomponovaná či složitě vymýšlená. Někdy zkrátka stačí zajímavá a tajemství slibující fotografie. I když i ta může být samozřejmě dále upravovaná. Příkladem jsou Nížiny Herty Müllerové (vydala Mladá fronta).
Postavy také táhnou. A samozřejmě barvy, kterým jsme zatím nevěnovali příliš pozornosti. Kam asi kráčí tahle dívka, a kde je její Sestra? Bílá a červená, krev na sněhu jasně přivábí zraky…
Na úplný konec jsme si připravili malou ukázku toho, jak vypadá stejný titul v několika vydáních v různých zemích. Někdy by člověk dokonce ani neřekl, že se jedná o tu samou knihu. Carlos Ruiz Zafón a jeho Marina. Tak která se vám líbí nejvíce?
LENKA ŠIMKOVÁ
