Film Temné stíny je docela těžké zařadit do některého ze žánrů. Neobvykle spojuje retro atmosféru, hororovou atmosféru klasických upírských filmů, moderní akční dobrodružství a černou komedii.
Nejlépe ho charakterizuje prostá informace, že se jedná o další spolupráci režiséra Tima Burtona a herce (a tentokrát i producenta) Johnnyho Deppa. To je jasné znamení, že se můžeme těšit na lehce zvrácenou kombinaci násilí a poetiky ve fantastické stylizaci. Pro úplnost si zopakujme historii tohoto plodného tvůrčího spojení. Vše začalo snímkem Střihoruký Edward, který z Johnnyho Deppa udělal na plátně citlivého umělce vězněného v těle novodobého frankensteinova monstra s nůžkami místo rukou. Od expresionistického zpracování se dvojice odchýlila v následujících filmech Ed Wood a Ospalá díra, které skrývají šílenství hrdinů pod víceméně realistickou maskou. Po animované Mrtvé nevěstě se tvůrci vrátili k výraznému (mírně řečeno) obrazovému ztvárnění s adaptací slavné dětské knihy Karlík a továrna na čokoládu. Od té chvíle na sebe Depp bere podoby čím dál podivnějších postav, od bezcitného vraždícího holiče Sweeneyho Todda, přes kloboučníka v Alence v říši divů (kde už byl Depp téměř k nepoznání) až po aktuálního upíra Barnabase v Temných stínech. Johnny Depp touto pestrou sbírkou hrdinů dokázal, že je chameleonem a nebojí se ztvárnění ani té nejzvrácenější postavy, což většinou jde ruku v ruce s šíleným kostýmem a maskou.
V případě Temných stínů je vzhled gentlemanského upíra zcela zásadní. Tvůrci se v této předělávce kultovního televizního seriálu vrátili ke klasickému ztvárnění krvežíznivých bytostí, aby tak bojovali proti modernímu pojetí upírů, které je sexy s líbivé, ale současně povrchní. Osoba Barnabase Collinse a jeho životního příběhu rozhodně povrchní nejsou, což se však o celkovém pojetí Temných stínů říct nedá. O tom však později.
V téměř všech příbězích, které ve svých filmech Burton s Deppem vyprávěli, hraje hlavní roli láska, která doslova překračuje hranici života a smrti. Toto téma v Temných stínech nabývá epických rozměrů.
Barnabas, jediný syn manželů Collinsových, angličanů, kteří v 18. století založili v americkém státě Maine přístav a město Collinsport, se v mládí osudově zamiluje do krásné a jemné dívky Josett. Tím však zlomí srdce mocné mladé čarodějnici Angelique, která už dříve ze žárlivosti zabila Barnabasovy rodiče. Nejen že sprovodí ze světa i Barnabasovu lásku, ale navíc z aristokrata udělá nesmrtelného upíra, aby musel trpět navěky. Nakonec ho zavře do rakve a pohřbí ho, aby mohla ovládnout město.
Barnabas je však díky výkopovým pracím o 200 let později osvobozen a vrací se do Collinswoodu, panství své rodiny. Ve zchátralém domě (či spíš paláci) nachází čtyři příbuzné (hlavu rodiny Elizabeth s pubertální dcerou a Elizabethina bratra s malým synkem) a další čtyři osoby (alkoholičku-psycholožku, odevzdaného správce, senilní hospodyni a mladou vychovatelku Victorii).
Právě ve Victorii Barnabas najde reinkarnaci své životní lásky, a tak se v průběhu filmu snaží získat její srdce, nenápadně se začlenit do moderního světa a vrátit Collinsovým zašlou slávu. V cestě mu však stojí opět Angelique, která je ještě mocnější, ještě podlejší a ještě krásnější. Ač ji Barnabas nenávidí, snaží se s ní vyjednávat, což se jednou dokonce vyvine v erotickou scénu. Barnabas tu chybu však už podruhé neudělá a všechnu svou moc směřuje k opětovnému rozjetí rodinného byznysu.
Oddanost rodině je sice dle jeho vlastních slov zásadní, neváhá ale sáhnout k násilnému řešení, když v jeho domě někdo jedná nemorálně. Okruh osob, ke kterým něco cítí, a proto by je nezakousnul, se tak zužuje na tajemnou Victorii, která vše sleduje s chápavým výrazem či případně flegmatickým leskem ve velkých očích. To, že její vyvolený je bílý jako stěna, mluví jako slovník archaismů a jedná nanejvýš podivně, ji po drsných zkušenostech z dětství nemůže rozhodit.
V Burtonových filmech je běžné, že podivínské postavy jsou okolím přijaty bez sebemenšího pozastavení nad jejich vzhledem. Ale v tomto případě bohužel maska Johnnyho Deppa působí až příliš uměle, doslova jako pěst na oko, a to nejen ve srovnání s hippie atmosférou 70.let. Barnabas se svým zjevem ani v nejmenším nevyrovná skvělým maskám Sweeneyho Todda či Willyho Wonky. A tato významná nedokonalost shazuje celkový dojem z filmu. Jinak je obrazová stránka velmi efektní a fantastická, ale ne natolik, aby zachránila podivný scénář.
Všechny postavy jsou zvláštní a mají víc neřestí a temných tajemství, než pozitivních vlastností. Jejich prolínání a vývoj je však oproti jiným Burtonovo filmům nerozvinutý. Například Barnabasova životní láska Josett / Victoria (Bella Heathcote), která ho v několika podobách provází skrze věky, dostane v příběhu nepřiměřeně malý prostor, hlavně ve srovnání s vášnivou, krutou a neuvěřitelně sexy čarodějnicí Angelique (Eva Green).
Podle mě nebylo příliš šťastné rozhodnutí přesunout většinu pozornosti na tuto dvojici. Jejich napůl smrtelný, napůl vášnivý boj je sice zábavný, ale neposouvá kupředu vývoj děje ani postav. A tak se na pozadí jejich hašteření jen tak mimochodem odehrávají menší, ale zajímavější příběhy obyvatel Collinswoodu. Zajímavější je jak životní příběh Victorie (její úžasně podivná osobnost, vzniklá děsivým dětstvím, osaměním a spojením s duchem Josett je zcela nevyužitá), tak i životy čtveřice Collinsů. Eroticky vyzývavá puberťačka (Chloë Grace Moretz) a její majestátní matka (Michelle Pfeiffer), chránící svou rodinu, napůl osiřelý chlapec, který vidí ducha své matky a jeho otec (Jonny Lee Miller), který se o nic a nikoho nestará, psycholožka s věčnou kocovinou (Helena Bonham Carter), která se snaží pomocí transfuzí Barnabasovy krve stát upírem…
Všechny tyhle postavy dostanou nepochopitelně malý prostor, a tak mi vlastně není jasné, proč si tvůrci dali tolik práce s jejich charakteristikou. Nejen díky Addamsově rodině víme, že sledovat celou podivínskou rodinu s morbidním nadhledem není nemožné, a je to rozhodně zábavnější, než se potácet mezi smrtelně vážným dramatem, erotickými narážkami, retro komedií, lovestory a odkazy na klasické horory.
Jediný, kdo dostal (ne)adekvátní prostor, je Eva Green. Ovládne plátno, kdykoliv se objeví, a takových scén je opravdu dost. Pokud máte tuhle herečku rádi, nebudete návštěvy kina litovat. Je tu ještě krásnější, než kdykoliv předtím, a že už si zahrála pár sexy rolí.
Hlavním lákadlem je však samozřejmě Johnny Depp. Jeho Barnabas je přesně vystiženým aristokratem přeneseným do budoucnosti. Slovní i materiální konfrontace starého s novým jsou nejvtipnějšími momenty filmu. Komediální potenciál ale rozhodně není využitý. To však ani ty ostatní.
Těžko říct, jaký hlavní potenciál film vlastně měl. Díky všem zúčastněným je z filmu cítit láska k látce a nadšení pro věc, ale skvěle našlápnutá atmosféra je roztříštěna přílišným skákáním z jednoho prostředí do druhého. To, co bylo potenciálem pro rozehrání zábavné konfrontace dvou světů, se tak stalo jednou z příčin roztříštěnosti děje, který tak paradoxně působí víc jako seriál. To ale určitě nebylo záměrem.
Ať už chtěli tvůrci filmem sdělit cokoliv, zbyla z toho jen průměrná zábava. Už kvůli Evě Green (a jejímu výstřihu) to ale stejně stojí za to.
Temné stíny
Dark Shadows
USA, 2012, 113 minut
Režie: Tim Burton
Hrají: Johnny Depp, Eva Green, Jackie Earle Haley, Michelle Pfeiffer, Christopher Lee, Bella Heathcote, Chloë Grace Moretz, Thomas McDonell, Helena Bonham Carter, Jonny Lee Miller, Hannah Murray, Alice Cooper, Jonathan Frid, David Selby, Lara Parker, Gulliver McGrath
Přečtěte si rozhovor s tvůrci Temných stínů.
Klára Scholzová
