Seriál c8cbb9970465cd62964402737d43fac7

vydáno 5. 04. 2013

Tajemství filmových žánrů: western

Určitě je všichni znáte. Kovbojové na koních, ošlehaní větrem a životem, v kloboucích a s cigaretou v ústech. Když je třeba, jsou gentlemany, ale jakmile se objeví padouch, vytáhnou své kolty a dokážou tak, že pověsti o jejich rychlé a přesné mušce se zakládají na pravdě.

Western je oblíbeným žánrem plným dobrodružství, mužnosti, násilí a hrdinství. Pojďme se na jeho kořeny a pravidla podívat zblízka.

Konkrétními příklady budu šetřit, protože každý viděl jiné westerny a každý si jistě konkrétní příklady najde po svém.

Historie žánru
Zpočátku ryze americký žánr čerpal náměty z historie osidlování Divokého západu v 19. století. Divoký západ bylo původně pojmenování pro území na západ od řeky Mississippi. Průzkumné a následně kolonizační výpravy do území indiánů nekončily pro původní obyvatele vůbec dobře. Američani si s indiány vyrovnávali účty nejen ve skutečnosti, ale následně i ve filmech a literatuře. Když se western stal oblíbeným a klasickým americkým filmovým žánrem, indiáni se rychle stali zástupci zla, kteří hází ctnostným osidlovatelům klacky pod nohy. Na straně druhé se, jakožto zastánci pravých amerických hodnot, zjevili kovbojové, kteří vznikli jako směs farmářů, pěstitelů dobytka a pistolníků. Pro účely filmového příběhu bylo nutné přidat jim na romantických rysech a ubrat ty neromantické, které byly blíž realitě. Westernový hrdina se tak postupem času vypracoval až v muže nadlidské odvahy, bohatých životních zkušeností, charismatického vzhledu a nadprůměrně přesné mušky. c8cbb9970465cd62964402737d43fac7

Prostředí
Westernové prostředí je zdánlivě nekonečná země nikoho, která je zároveň svobodnou krajinou i vězením. Nic kromě stále stejných westernových městeček a nehostinné přírody totiž ve westernech neexistuje. Hranice jsou v nedohlednu, a právě proto je důležité, aby lidé zůstali pospolu a žili dle pevných pravidel, jak společenských, tak morálních. Hrdina je osamělým vlkem, který se v krajině vyzná, zná její hranice a nestojí o jejich překročení. Obyvatelé Divokého západu si sami zvolili tuto nehostinnou krajinu pro svůj život a život dalších generací. Hledali svobodu a prostor, což je však vykoupeno bojem o přežití, věčným strachem a ne příliš výnosným hospodařením. Součástí amerického snu, za kterým rodiny šly na Divoký západ, je nepochybně vlastní hospodářství, půda pro pěstování plodin a chování zvířat. Mít vlastní dům a pozemek a být soběstačný, to znamená pravou americkou svobodu. Ve westernech je ale patrné, že odchod do nehostinné krajiny jenom proto, že tamější půda ještě zrovna nikomu nepatří, není tak úplně nejlepší nápad. Jak můžeme vidět v Tenkrát na západě, Stopařích nebo Sedmi statečných, zemědělství je těžká dřina, ze které vzejde nanejvýš obživa pro rodinu, ale rozhodně ne bohatství a uznání. Hlavní hrdina se do vyčerpávajícího cyklu obdělávání půdy nezapojuje. Nezakládá rodinu a nestaví dům. Je zákonodárnou, násilnou, akční složkou společnosti, ne tou, která tvoří hodnoty.
Ve westernovém městě je několik málo institucí a budov, ve kterých se soustřeďuje společenské dění. Dramata se odehrávají víc na očích veřejnosti, než v soukromí. Každé drama je dřív či později vystaveno všem na odiv, finální souboj se odehrává většinou venku. V městě nesmí chybět saloon, hotel / nevěstinec, banka, šerifův úřad / vězení, nádraží / železnice, hřbitov, případně kostel, pošta, obchod. Centrem dění je hlavní ulice a přízemí domů. Postranní uličky i okna vyšších pater jsou místem, kde se při přestřelce zaručeně schovává nějaký ten střelec.
Divoký západ se geograficky rozkládá po různých částech Spojených států. Typická prérie s horami na obzoru může skrýt indiány, Mexičany i kovboje, města, vesnice, osady i vojenské základny. Není jasné ani důležité, kdy a kde přesně se příběh odehrává. Důležitá je atmosféra krajiny, která svým obyvatelům připravuje drsné podmínky, prostorovou svobodu a jen obtížné možnosti cestování. Doba je neurčitá, ale více méně stejné je schéma nástupu civilizace, která přináší nové formy násilí, peníze a techniku.

Posloupnost vyprávění
Klasické westerny jsou vyprávěny chronologicky, ale dobře v nich fungují flashbacky. Jinak s časem příliš nepracují, samozřejmě kromě filmů, které mají čas přímo v názvu (V pravé poledne, 3:10 Vlak do Yumy). Bezčasí a pomalé tempo vyprávění je pro atmosféru nejvhodnější. Hrdinové prožívají své životy vyrovnaně, neprocházejí výraznější proměnou. I divák jim musí dát čas. 29938142672_07

Postavy
Hlavní hrdina ztělesňuje svobodného člověka, který ukotvil svůj život v nemateriálních hodnotách. Je posledním svého druhu, osamělým mstitelem, statečným a silným mužem. Vyniká nad ostatními silou, přímostí, bezelstností. Má jen málo ze slabostí, kterými trpí moderní člověk. Žije si tak trochu “mimo”, ve svém vlastním světě. Proto v našem světě působí jako zvláštní zjevení, které nezapadá do běžných měřítek, ale dokáže velké věci. Je klasickým mužským hrdinou, který vášnivě miluje, bojuje na život a na smrt, za přítele by dal ruku do ohně, ale na každodenní život by ho doma asi nikdo nechtěl. Nepostradatelnými atributy westernového hrdiny je zbraň a kůň.

ČTĚTE TAKÉ  Arrow - největší zvraty a překvapení v seriálu

Zajímavé je, že v době, o které western vypráví, bylo veřejné nošení pušky zákonem zakázané. Pistolníci museli mít své kolty skryté pod pláštěm, který se tudíž také stal nepostradatelnou součástí oděvu.

Dalo by se čekat, že muž si získával respekt, uznání i přízeň spoluobčanů tím, že byl rychlým a precizním pistolníkem. Tyto vlastnosti však byly až na dolních místech žebříčku, kterým se mínění veřejnosti řídilo. Naopak, nejdůležitější byly, navzdory drsným podmínkám a každodenní přítomnosti smrti, obyčejné vlastnosti pravého gentlemana. Vzorně upravený oděv, laskavé chování k dámě i spoluobčanům, klidné vystupování, inteligence, rozvaha, střídmost, abstinence, smysl pro humor a umění konverzace.

Ti nejslavnější pistolníci, bandité, zloději a vrazi to dobře věděli, a tak se “schovávali” za masku vzorného občana, šviháka a výborného společníka. Mladší z bratrů Jamesů, slavný Jesse, o kterém kolovaly fantastické historky a o kterém bylo natočeno hned několik filmů, v běžném životě vystupoval jako dobře situovaný muž, vzorný manžel a otec, výtečný společník.

Když porovnáme tyto vlastnosti s tím, jak je prezentován filmový westernový hrdina, vznikne podivný kontrast.
Filmový hrdina je totiž odpadlík, srovnatelný s předem odepsaným (až prokletým) hrdinou filmů noir. Ti nejlepší westernoví hrdinové přitahovali diváky především svou osamělostí, ignorací společenských zásad a zákonů, smířením se s rolí psance.

Dobré knihy

Reální pistolníci se však s touhle rolí nikdy nesmířili. Možná že hledali dobrodružství, ale svými činy se většinou příliš nechlubili a před smrtí se dovolávali božího odpuštění. Byli to vesměs vzorní křesťani, kteří toužili mnohem víc po klidném a obyčejném životě, než po vyhnanství a věčném útěku před zákonem. Takový život se totiž každému normálnímu smrtelníkovi dřív nebo později zají. 03

Dalšími postavami jsou: kladná hrdinka, hrdinka pokleslých mravů či pošpiněné minulosti, nejlepší přítel, komický pomocník, padouch a jeho pomocník.

Kladnou hrdinku můžeme vidět méně často. Zmiňme například Winnifred z Limonádového Joea, která je však přehnanou parodií na ctnostné slečny (na kráse a roztomilosti jí to však neubírá). Oproti tomu hrdinka, která nemá čistý štít (většinou kvůli minulosti prostitutky), je ve westernech častá a hrdinovi je blíž. Chápe jeho komplikovanou minulost a složitý úkol, který musí splnit. Obě tyto hrdinky v jednom filmu najdete například v V pravé poledne, kde si hrdina vezme ctnostnou ženu za manželku, ale vzápětí se u ní setká s nepochopením jeho odhodlání utkat se se třemi bandity, kdežto majitelka hotelu, hrdinova bývalá láska, to dobře chápe. Krásné, silné a drzé hrdinky najdete v mnoha westernech, například v Tenkrát na západě, Přepadení, ve Stopařích, Nesmiřitelných a mnoha dalších. Hranice toho, co je dobré a co špatné, jsou oproti realitě poněkud posunuté. Hrdinka může prodávat své tělo, a přitom být ctnostná. Ani hrdina není žádný svatoušek. Kromě toho, že je to vrah, se nestará o své bližní, ale jen o sebe. Jejich povahové vlastnosti však nechávají na všechny hříchy zapomenout. Především odvaha postavit se ranám života je dostatečnou omluvou pro činy, které by v dnešní společnosti (i v dřívější) z člověka udělaly psance.

Příběh
Souboj dobra a zla je hlavním tématem a základním schématem, od kterého se jen málokterý western odklání. Ať už mluvíme o klasických westernech, spaghetti westernech nebo o evropských nápodobách, všechny proti sobě staví protikladné hrdiny, kteří se nutně musejí střetnout ve smrtícím souboji. Přitom se hrdina musí vyrovnat se svou minulostí a postavit se nezvratnému osudu, aby byl vykoupen. Například v Sedmi statečných příběh vypráví nejen základní souboj hrdinů proti padouchům, ale také věčný rozpor mezi romantickou představou a drsnou realitou kovbojského života. Klasické schéma by se dalo popsat jako návrat hrdiny z ústraní do společnosti, aby splnil svůj poslední úkol. Jeho společenským úkolem je eliminovat zlo na vzestupu, a tím osobním je dostát své povinnosti a splatit dluhy.n59b1c26c4dd11d18978950ba66f4

Konec
K tragickému konci spěje většina westernů. Smrt hrdiny znamená pro vyznění příběhy to samé, jako když přežije, protože hlavním úkolem je zničit zlo – ne přežít. Hrdina, který začne znovu, usadí se a začne farmařit, přestává být hrdinou. Proto je jeho smrt dokonce víc dramatická a víc filmová. I pokud se hrdina pomstí a žije dál svým stylem života (Harmonika v Tenkrát na západě), jeho příběh a tím i přitažlivost v očích diváka končí dosažením pomsty. Nikoho nezajímá, co hrdina dělá po závěrečných titulcích. Až revizionistické westerny, které se pozvolna začaly objevovat v 70. a 80. a 90. letech (a jejich obliba stále trvá) ukázaly hrdinu, který se po letech klidného života vrací ke své profesi. Ale už to samozřejmě není zdaleka tak velkolepé, jako za starých časů. Perfektní ukázkou je toho film Nesmiřitelní, kde kromě démonů minulosti trápí hrdiny hlavně stáří. Při návratu se ukazuje spousta problémů a existencionálmích otázek, které v klasických westernech hrdiny rozhodně netrápily. Novodobý western se celkově zaobírá víc nitrem hrdiny a jeho pohnutkami, než vnějšími okolnostmi. Nicméně konec je stále zásadní částí filmu, která určuje vyznění konkrétního westernu i osud hrdinů a jejich světa. Konec v drtivé většině případů ukazuje smrt. Tak se tento žánr vyrovnává s historickými souvislostmi, s americkou kinematografií, se společenskými předsudky, i sám se sebou.

ČTĚTE TAKÉ  Recenze: Druhá sezóna Daredevila je mnohem temnější a akčnější

Rozsah žánru
Westerny klasické můžeme shrnout jako filmy americké produkce z let 1900 – 1960. Největším přispěvatelem do této sekce je bezesporu John Ford (1894 – 1973). Jeho westerny nastavovaly i porušovaly pravidla v rámci amerického pohledu na žánr. Ford točil westerny tak dlouho, že v pozdější tvorbě porušoval pravidla, která v dřívější tvorbě sám nastavoval. Ford natočil svůj první film v roce 1917 a poslední téměř o 50 let později.  Přepadení (v originále prostě “Dostavník”) obstálo v těžkém úkolu povznést westernový žánr “koňské opery” na vyšší dramatickou úroveň. Ford
do svého filmu zapracoval archetypální schémata, sociální téma i vizuální symboliku. I přes kontroverznost postav, které jsou ukázkou lidské slabosti, alkoholismu, prostituce, zlodějství a dalších, můžeme Přepadení označit za jeden z nejklasičtějších westernů. Ať už pevně daným vývojem příběhu, zlými indiány nebo prostředím.

Spaghetti westerny vnesly do žánru víc špíny, víc sexu, víc násilí a rozporuplné hlavní hrdiny. Za nejvýraznějšího tvůrce tohoto žánru, který udělal z pejorativně označovaných spaghetti filmů plnohodnotné umění, můžeme bez pochyby považovat Sergia Leoneho (1929 – 1989). Ten slavil úspěchy s trilogii Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc a Hodný zlý a ošklivý, které udělaly hvězdu z Američana Clinta Eastwooda. Natáčelo se ve Španělsku, které dodalo prostředí zcela novou atmosféru. Film, kterým se western obecně a spaghetti western zvláště vymanil z označení “žánr pokleslé filmové zábavy”, je Tenkrát na západě. Všichni jste o něm určitě přinejmenším slyšeli a pokud jste ho neviděli, rychle to napravte. O filmu v rámci žánru nejlépe vypovídá to, že v USA to byl propadák, kdežto v Evropě zaznamenal okamžitý úspěch. Neúspěch v zemi
vzniku westernu je dán novým pohledem na osidlování Divokého západu. Leone, který původně už western točit nechtěl, měl k dispozici americké herce i exteriéry, ale klasické schéma pojal zcela nově – pozměnil počet hlavních hrdinů, nechal tajemství Harmoniky neodhalené až do samého konce a protáhl stopáž na tři hodiny. Ve výsledku máme western, který je snad nejcitovanějším zástupcem žánru. era-uma-vez-no-oeste8

Revizionistický moderní western. Začalo to Divokou bandou (1969), která zbořila všechny zažité představy o vznešenosti hrdinů a jejich pohnutek. Brutální pohled na klasický příběh rychle získal svou kultovnost, kterou dodnes neztratil. Nicméně éra westernu na dlouhá léta skončila, aby se znovu dostal ke slovu až v 21. století. Ještě předtím přispělo několik vynikajících tvůrců svým pohledem na věc a vzniklo pár nezapomenutelných westernů, které do žánru tak úplně nespadají. Malý velký muž (1970) ukazuje bělochy v mnohem horším světle, než indiány. Buffalo Bill a indiáni (1976) ne příliš vybíravě ukazuje temnou stránku legendy Divokého západu a jeho cirkusu. Tanec s vlky (1990) je víc meditací o životě a sepjetí člověka s přírodou, ale westernovému žánru přesto udělal velkou službu. A konečně Mrtvý muž (1995) přichystal hrdinovi osudovou cestu, která pořádně posunula žánrové hranice. Po roce 2000 se westerny začaly objevovat častěji, a to v přitažlivě drsném kabátě. Jmenujme například Proposition (2005), 3:10 Vlak do Yumy (2007), Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007), Opravdová kuráž (2010) či Nespoutaný Django (2012).

Východní western. Termín je původem rovněž posměšné označení. První kategorie subžánru boří klišé, že indiáni jsou veskrze zlí. Sem patří Synové velké medvědice (1966) a další německé filmy, především na motivy románů Karla Maye. Druhou kategorií jsou sovětské filmy, které klasický příběh zasazují do stepí sovětské Střední Asie nebo Dálného východu v dobách ruské revoluce a občanské války. Upřímně říkám, že v tomto subžánru mám mezery, protože ho tak úplně nepovažuju za western. Ale své místo tu určitě má.

Western je stále živým žánrem, který má co říct. A tak mi nezbývá, než vám popřát vzrušující zážitky při sledování starých i nových westernů.

Klára Scholzová

 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,


o autorovi



Nahoru ↑

Dobré knihy