Tajemství filmové řeči
Filmové kostýmy
Pořekadlo „šaty dělaj člověka“ je jedno z nejpravdivějších lidových pořekadel. Ve filmu to platí dvojnásob. Postavu musí při expozici jasně a rychle popsat její zevnějšek, tudíž oděv je pro první dojem klíčový.
V reálném životě nosíme různé styly oblečení, mícháme je, nosíme je podle nálady nebo podle toho, co máme zrovna na vrchu v šatníku. Ale filmoví hrdinové začnou existovat až tehdy, kdy je pečlivě připraven jejich oděv, či celkový styl oblékání.
Ve filmu není nic náhoda. Rozhodně ne to, co má zrovna ten který herec na sobě.
Krásně to lze ukázat na sérii filmů Harry Potter. Postavy mají na základě předlohy jasně dané oblečení od prvního až do posledního dílu. Všimněte si, že Harry nosí ze začátku skutečně o několik čísel větší oblečení a i potom jsou jeho šaty nedbalé, nevýrazné. Často si obléká červenou barvu, která patří i jeho koleji, Nebelvíru, který se pyšní červenozlatými barvami jako symbolu síly a naděje.
Ron je většinou oblečený do hnědých nebo zrzavých odstínů, do svetrů a jiných podomácku a s láskou vyráběných oděvů. Lenka Střelenka je dokonale charakterizována bláznivými šaty a doplňky, takže když ji ve filmu jen zahlédneme, už o ní víme všechno důležité.
Záporní hrdinové jsou tradičně oděni do černých, dokonale padnoucích obleků či hábitů, na kterých nesmí ulpět jediné smítko. Na straně zla stojí i skupina punkerů/metalistů, kteří jsou drsně ošuntělí. Ve filmu znamená neupravené oblečení záporné vlastnosti a bývá součástí širšího vývoje postavy – podle vzhledu oblečení stoupá nebo klesá na společenském žebříčku.
Kostým, který je jednou postavě přiřazen, je těžké potom měnit, jak už v očích postav, tak v očích diváků. Ke slavným postavám neodmyslitelně patří jejich typické kostýmy – kožená bunda Terminátora, černý kabát milého zabijáka Leona a lolitovský kostým jeho malé společnice, slavné černé šaty „nejkrásnější ženy světa“ ve Sladkém životě, košile a sukně s úzkým pasem princezny Audrey Hepburne v Prázdninách v Římě, černé kalhoty a bílé tričko el Mariachiho v Desperadu…Těžko říct, nakolik postava tvoří kostým, a nakolik kostým dotváří postavu. Nezáleží na tom. U některých filmů byla dřív vymyšlena postava, u některých kostým. Důležité je, jak působí výsledek.
Největší pastvou pro oči jsou tradičně dobové filmy, na kterých si výtvarníci kostýmů musí skutečně dát záležet. Zpracování kostýmů určí, zda je film přesným obrazem minulosti, nebo zda ji stylizuje po svém. Nic mezi tím není dovoleno.
Nejnáročnější jsou v tomto směru filmy z různých královských dvorů, protože je nepatřičné, aby královna nebo princezna měla jedny šaty víckrát na sobě. Přitom jeden takový královský oděv je nesmírně náročný na výrobu, nemluvě o jeho ceně. Když se potom ve filmu takové šaty mihnou jen v několika záběrech, nabízí se otázka, jestli nebylo zbytečné tak dokonalou repliku dobových šatů vyrábět. Film však vydrží ve své kvalitě desítky let a je v něm uchován nejen duch doby, ve které se film odehrává, ale i té, ve které byl natočen. I několik málo záběrů stojí za výrobu komplikovaných šatů, protože každý záběr bude mnohokrát vidět nepočetně očima, a každé šaty se tak můžou stát ikonou. Kterým šatům z kterých filmů se to povedlo?
Nejslavnější filmové šaty
Jih proti severu – marnivá Scarlett si za celý film oblékne víc než desítku nádherných šatů, které bezchybně doplňují děj ve scéně. Velká část z nich má barevný symbol a hraje v příběhu roli. Nejslavnější jsou rudé šaty – večerní domácí oděv, které společně s rudým schodištěm zdůrazňují jako obrovské vykřičníky, že Scarlett konečně pochopila, že vlastně celou dobu miluje svého manžela! Na tomto filmu se dá nejlépe ukázat, že kostým může (a měl by) korespondovat s vyzněním scény a úlohou, která postava má buď v jediné scéně, nebo v celém filmu. Ze začátku ještě nevinná mladičká Scarlett nosí čistě bílé šaty, které však doplňují červené mašličky, které upozorňují na její stále se rozvíjející živelnost. Doprovod jí dělají slušně vychovaní mladíci v klasických modro-žlutých uniformách, které prezentují jistotu, slušnost, poctivost a čest, které však Scarlett nevyhledává. Mnohem víc je přitahována starším Rhettem se špatnou pověstí, který se vždy svým oděvem odlišuje od ostatních. Jeho oděv má za úkol hlavně upozorňovat na sebe, na jeho odlišnost a drzost. Scarlett svými šatami neprezentuje ani tak svou odlišnost, jak spíš svou hrdost. Ve chvíli, kdy by se měla stydět za své chování, obleče si vyzývavé rudé šaty s velkým výstřihem, aby všem ukázala, že ona se před nikým sklánět nebude.
Malé černé ze Snídaně u Tiffaniho jsou přesně tím případem, kdy se filmový oděv stal nestárnoucí klasikou ve skutečném světě módy. Už v Prázdninách v Římě Audrey naznačila svůj minimalistický, elegantní styl letních šatů vyšších vrstev.
Dalšími filmy slavnými pro své kostýmní zpracování jsou Barbarella, Pretty woman či Vertigo, ve kterém hrdina nemá klid, dokud neobleče svou milenku do naprosto stejných šatů, jaké nosila jeho předchozí láska.
V Pretty woman je krásně vidět, že kostým může postavu posunout o několik tříd nahoru nebo dolů ve společenském žebříčku. Ruku v ruce s kostýmem jde samozřejmě účes a make-up, ale uznejte, že rozdíl mezi minišaty a kozačkami nad kolena, a nádhernými dlouhými rudými šaty je jako pěst na oko. Jednou změnou kostýmu se hrdinka mění doslova ze štětky v dámu z nejvyšší společnosti.
Stejně prostou, ale účinnou roli mají kostýmy v pohádkách, kde se princ nebo princezna „schovávají“ v prostých šatech. Tak například v Princezně se zlatou hvězdou je myší kožíšek tak odpudivý, že nikdo v princezně nerozezná urozenou krásku. Stejně tak v Šíleně smutné princezně, Třech oříškách pro popelku a Pyšné princezně fungují prosté pracovní šaty jako dokonalá kamufláž. Toto pravidlo potvrzuje, že šaty tvoří devadesát procent prvního dojmu z člověka, ale také to, že pro filmové postavy je kostým zásadním charakteristickým prvkem.
V současné kinematografii se bohužel filmoví hrdinové příliš často stávají modelkami a modely, kteří na svých dokonalých tělech převádějí nejmodernější oblečení, což odpoutává pozornost od samotného filmu, a vyvolává to otázku, proč musí filmové postavy vypadat tak dokonale a odlidštěně. Film je totiž nejsilnějším reklamním médiem, a proto si lidé, kteří do filmu investují peníze, dávají záležet na tom, aby obraz světa, který film předkládá, byl co nejdokonalejší a nejikoničtější.
Není to poprvé, kdy jsou filmy plné luxusních oděvů a rekvizit. Zlatá éra Hollywoodu, a po ní celá padesátá léta včetně evropských filmů z vyšší společnosti až po léta šedesátá, s chutí ukazovaly společenskou smetánku, která okázale nosí nádherné šaty, drahé šperky, kabelky, klobouky a boty. Film je reprezentativní. Divák se raději dívá na dokonalost, než na krutou realitu.
Proti trendu luxusu šly celé generace filmařů od nových vln v letech šedesátých až po současnost. V nezávislých a sociálně kritických filmech naopak hrdinové nosí prosté, špinavé, potrhané – zkrátka normální – oblečení.
Klára Scholzová
Související články:
Tajemství filmové řeči: Úvod
Tajemství filmové řeči: Střih-velikost záběru
Tajemství filmové řeči: Střih-montážní školy
Tajemství filmové řeči: Barva
Tajemství filmové řeči: Kostýmy
