Silvestrovská Láska nebeská se nekoná
Už od traileru bylo jasné, že Šťastný nový rok sází na vzor zalidněné sváteční romantické komedie ve stylu Čtyři svatby a jeden pohřeb či Láska nebeská. Ve vánoční atmosféře plné lásky jsou diváci většinou ochotni dojmout se i nad něčím, co by jim jinak přišlo patetické. Ovšem všechno má své meze. Hromada těch nejtrapnějších klišé, které jsme už tisíckrát viděli, a naprosto předvídatelný příběh, neskousne ani divák zvyklý na české romantické komedie.
Když už jsme u žánru zvaného „romantická komedie“ – pokud čekáte příval roztomile vtipných dialogů, komických postav a gagů, které z Lásky nebeské znáte nazpaměť, zapomeňte na to. Šťastný nový rok není ani zdaleka tak vtipný, což by u poctivé romance nemuselo být v zásadě na škodu. Ale ono to s tou romantikou není zas tak žhavé, protože vás romantické páry, které se na sklonku starého roku dávají dohromady, ničím nepřekvapí. Schéma je velmi věrně převzaté z Lásky nebeské – lidé, kteří přes rok neměli zrovna největší štěstí v životě a ve vztazích, na Silvestra dostanou chuť všechno dát do pořádku. Samozřejmě jsou si vědomi, že jejich protějšek jim nemusí dát druhou šanci. Ale v tomto případě kupodivu druhá šance existuje pro každého, což filmu ubírá cenné body – realitu života, který je stejně krutý, jako štědrý. Navíc kvůli potřebě dostatku dvojic, které si k sobě hledají cestu, musíme sledovat i dějové linie, které nejsou ani trochu zajímavé (například matka vs. dospívající dcera).
Děj byl pro mě od začátku tak předvídatelný, že jsem, kromě závazku napsání recenze, neměla důvod zůstávat v kině do konce. Protože jakmile pochopíte pravidla příběhu, rychle si domyslíte, kdo s kým nakonec skončí, protože nikdo nemůže zůstat na ocet.
V příběhu vlastně není nikdo, kdo by nedostal, co chce. A cesta k vytouženému cíli není nápaditá, ani trnitá. Zkrátka si na ní jen musíte počkat do půlnoci.
Aby se poslední den v roce nějak překlenul, postavám jsou do cesty naházeny různé překážky. Mladí sousedé – muž, který neslaví Silvestra a krásná zpěvačka, která má zpívat celému New Yorku – se společně zaseknou ve výtahu a zbaveni všech fyzických potřeb v něm stráví osm hodin, na jejichž konci se překvapivě dají dohromady. Patnáctiletá dcera uteče své sexy matce, protože chce být se svými kamarády, a matka ji celou druhou půlku filmu honí, aby si ji odvedla domů. Žena, která má poprvé na starost tradiční sjezd svítíce koule nad Times Square, musí řešit technický problém, protože koule se uprostřed výjezdu zastavila, a navíc má dilema, zda navštívit svého umírajícího otce v nemocnici, nebo ne. Otec na ni čeká a nezemře, dokud k němu dcera nepřijde. Syn čerstvě zesnulého úspěšného otce musí dojet na večírek, kde má mít proslov, ale porouchá se mu auto daleko od civilizace. Zpěvák, který přesně před rokem utekl od své snoubenky, se jí snaží dokázat, že toho lituje, ale ona je neoblomná (jen do půlnoci). A tak se dvě hodiny díváme, jak tihle ubozí krásní lidé čekají na půlnoc, protože ta přece přináší řešení všech problémů. To je jedno, že udělali neodpustitelnou chybu a celý rok s tím nic nedělali. Mají přece právo na Silvestra dostat novou šanci. O ty překážky tam ani tak nejde. Stejně víme, že všechno dobře dopadne – výtah se rozjede, koule se spraví, na večírky se všichni dostanou včas. Jde jen o to, aby nám tvůrci dokázali, že ať už jsme se letos chovali jakkoliv, máme před sebou celý nový rok, abychom začali od nuly (a nejspíš se stejnými chybami). Ale pokud bychom to takhle dělali každý rok, nemuseli bychom vlastně vůbec litovat žádných svých chyb. Bylo by to až příliš snadné. A přesně tak působí celý film – je příliš jednoznačný, příliš milý, příliš jednoduchý. Život v něm vypadá tak snadně. Jedinou stinnou stránku prezentuje umírající otec (Robert DeNiro). Je zároveň taky jedinou postavou, která nevypadá celou dobu dokonale. Radost ze života však smrt naprosto převálcuje. V nemocnici po smrti otce sestřičky dceru dovedou mezi novorozeňata. Smrt je pasé. Minulost nikoho nezajímá. Rozhodně ne v rozjuchané Americe na Silvestra.
Tvůrci se alespoň snažili do filmu vnést co nejvíc humoru, většina vtipů však vyzní křečovitě, nebo zkrátka nevtipně. Nejvtipnější pro mě byl souboj dvou párů v porodnici o to, kdo vyhraje finanční odměnu za první narozené dítě v novém roce. Nakonec se však všichni smíří, podají si ruce, narodí se jim bez problémů krásné děti, a peníze vyhraje ten, kdo to víc potřebuje. To nemá se skutečným životem moc společného. Proč by mě mělo dojímat něco, co se nikdy nikomu nestalo a nestane?
Ve srovnání s Láskou nebeskou mi chyběla nadsázka, neobyčejné lidské příběhy a nečekaná vyvrcholení. Ve Šťastném novém roce je opět jen snaha o originalitu, když například mladík (s tváří a přehráváním Zaca Efrona) za lístky na VIP párty pomáhá zoufalé dámě středního věku slnit narychlo všechna její letošní předsevzetí. Nápad je to skvělý, ale ztrácí se mezi ostatními příběhovými liniemi, protože na vychutnání si originálních přání a jejich splnění už nezbývá čas. I o nadsázku se film pokouší – rodinka v karavanu, která veze jednu z postav do New Yorku, je rádoby vtipná až lehce úchylná, ale je to jen samoúčelná dějová vložka. Dialogy, vtipy a narážky zde nejsou prostředkem k trefné kritice dnešního světa, ale pouze chvilkovou snahou diváky povrchně pobavit.
Jediné, co má přesah, je televizní projev ředitelky silvestrovského večera včetně svítíce koule (Hilary Swank), který shrnuje to, co film nejspíš měl říct, ale rozhodně to neříká – že na Silvestra bychom neměli jen hledět vpřed, ale taky zpět na to, co jsme dělali a jací jsme byli, a podle toho se poučit do dalšího roku. My však nevíme, co hrdinové dělali, ani jací jsou. Nemáme moc času je poznat. Stihneme si všimnout jen jejich výrazných rysů, což je většinou dokonalý oděv, sexy oděv, dokonalý úsměv, výstřih nebo účes. Kdyby to nebyli známí herci, nikoho by zřejmě nebavilo se na jejich nepochopitelné jednání dívat. Ne že by nebyli dobře zahraní. Ale je jich tolik, že nám nestihnou přirůst k srdci, a na rozdíl od Lásky nebeské společně netvoří mozaiku, která by obsáhla škálu mezilidských vztahů. Neznají se mezi sebou, jsou to jen izolované dvojice, které nezajímá nic jiného, než se o půlnoci políbit.
Ani obrazově není film nijak zvlášť zajímavý. Prostředí ani zdaleka tak dobře nehraje, jako v Lásce nebeské, kde režisér využil všechno od barev interiérů, exteriérů, kostýmů, přes změnu prostředí až po klasické romanticky symbolické lokace. Každá důležitá postava zde měla svůj domov, své zázemí, charakteristický koutek světa. Ve Šťastný nový rok jsou však hrdinové vytrženi ze svého přirozeného prostředí, pracují, jsou vystaveni stresu, spěchu a přesunům na poslední chvíli. Dej tudíž působí násilně a chaoticky. Cítíme se stejně jako postavy – nepohodlně, zahnaní do kouta někam, kde zrovna v tenhle večer nechceme být. Celkové vizuální ztvárnění je podřízeno líbivosti, takže děj neposunuje, ale ani mu neškodí.
Celkově mě Šťastný nový rok nebavil a rozhodně o nic nepřijdete, pokud ho už letos nestihnete.
Klára Scholzová
Šťastný nový rok
New Year’s Eve
USA, 2011, 118 minut
Režie: Garry Marshall
Hrají: Zac Efron, Lea Michele, Abigail Breslin, Katherine Heigl, Robert De Niro, Jessica Biel, Hilary Swank, Michelle Pfeiffer, Sara Paxton, Sienna Miller, Sofía Vergara, Ashton Kutcher, Sarah Jessica Parker, Frankie Muniz, Jon Bon Jovi
