Člověk se někdy cítí zoufale sám, podveden, vyděšen vlastní samotou a také nám je od dětství vtloukáno do hlavy, že je třeba „někoho mít“. Pak snadno padáme do přesvědčení, že se nutně potřebujeme citově na někoho uvázat. A dotyčný ono citové břemeno neunáší. Pochopitelně…
Jste sami? Bojujete s nějakou zásadní zlomovou situací v životě? To jsou asi dva zásadní momenty v životě člověka, ke kterým bych tuto knihu Byron Katie asi nejvíce doporučila. Naučit se ale metodu „dotazování“ je velice užitečné v každé životní situaci. Kniha Potřebuji tvou lásku – je to pravda? patří k těm, které vás vyburcují!
Vaše slabá místa – u nich se budete vztekat!
Začala bych odzadu a rovnou od toho, co mi na této knize zježilo srst. Dokonce natolik, že jsem ji na nějaký čas odložila a říkala si, proboha, snad ji nedostane do rukou nějaká ta týraná žena, aby se v ní dočetla, že ono ubližování a týrání má pouze ona sama v hlavě a tyran je v tom nevinně. Případně by mu měla ještě děkovat. No!
Není to opravdu text pro chvíle, kdy jste naštvaní, příliš rozlítaní, ponořeni do světa všedních unavujících starostí, potom vás bude velmi rozčilovat. Ovšem – klidně si ji v tomto stavu přečtěte, vydržte to a dočtěte ji do konce. Poznačte si místa, která vám přišla nesmyslná a pobuřující, a nechtě knihu uležet.
Nakonec se může také stát, že pochopení k vám přijde už v průběhu čtení této knihy a žádná čekací doba na urovnání myšlenek nebude potřeba.
Ale když jsem tuto knihu vytáhla po čase s tím, že tomu tedy přijdu na kloub, najednou jsem text viděla v jiném světle. Nebylo to opravdu o tom, že by se autorka chtěla zastávat týrajících mužů a klást za vinu bolest samotným obětem, ale o té hranici, kam až jste schopni si nechat ubližovat. A tohle pochopit lze jen s pokorou, otevřeným srdcem a rozumem na správném místě. Bez emocí. Bez rozjitřených emocí. Najednou jsem věděla, že autorka má pravdu, ale prostě jen použila do extrému vyvedené příklady.
Nepříjemné otázky a pořádné otázky na tělo
O životním příběhu samotné autorky a o jejím osvícení si můžete myslet cokoliv, ale rozhodně by na světě bylo jinak, kdyby se něco podobného ve chvílích extrémní únavy a vyčerpání životem stalo každému: Kdyby to opravdu byla zákonitost.
PŘEROD Z NASTAVENÍ „POTŘEBUJ PRO PROŽÍVÁNÍ LÁSKY A SMYSLUPLNOSTI ŽIVOTA LÁSKU KONKRÉTNÍHO ČLOVĚKA“ – DO NASTAVENÍ „JSEM SPOKOJENÁ SAMA SE SEBOU“ je jedním z nejtěžších, které lidská duše může vůbec v dnešním světě zažít.
Určitě doporučím vrátit se k prvním pasážím knihy ještě jednou na konci, protože pak uvidíte tyto části v úplně jiném světle. A potom se začněte prokousávat sadou otázek, celou sérií různých příběhů, které jsou pestré jako život sám, tyhle noční stavy například zná každý:
„Uprostřed noci se náhle vzbudíte, mrknete na hodiny a přejete si, abyste spali. Objeví se myšlenka: „Co se mnou bude? Žiji v chladném, bezohledném světě. Nevím, co si počít!“ Může za ni reklama na podílový fond, kterou jste večer viděli, to si ale neuvědomíte. Další myšlenky mají původ ve vyslechnuté motivační nahrávce, kterou jste si napůl zapamatovali: „Na tomto světě neexistují záruky. Nic vám nespadne do klína, pokud se o to sami nezasadíte.“ Takové myšlenky zafungují jako vzpruha; po ní však následuje obrovská deflace, jakmile si vzpomenete, že soběstačnost není vaše parketa. „Potřebuji toho tolik. Mám tak málo prostředků na to, abych to získal. Techniky přežití, kterými disponuji, nejsou nic moc, a vlastně to jen hraju. Jsem bezmocný a sám.“ Následující myšlenka přinese malou naději: „Kdyby se mi tak dostávalo víc lásky od přátel a rodiny, kdyby mě jeden jediný člověk zbožňoval, kdyby mi šéf opravdu věřil, nebyl bych tak úzkostlivý, mohl bych si být jistý, že mám něčí podporu.“
Metoda dotazování, „Práce“ jak se tato metoda nazývá není procházkou růžovým sadem. Bude vadit, bude vztekat, bude klást nepříjemné otázky, ale pokud jimi projdete, pak získáte dvě věci:
- Viníka svých obtíží
- Naučíte si posléze takové otázky klást, účelné a přesné, i v každé jiné životní situaci
Vlastně to není tak úplně o lásce, název může být zavádějící, je to spíše o hledání vztahu k sobě samému tak, abychom nebyli závislí na mínění druhých. A co jsem si z knihy odnesla jako poselství sama pro sebe?
Naučila jsem se sledovat své myšlenky. Padne-li na mne, zdánlivě bezdůvodně špatná nálada, naučila jsem se sáhnout až na dno své duše a najít příčinu. Může být jakákoliv, od přetíženého žaludku obědem, až po nepříjemný pohled prodavačky, problém se špatnou známou dítěte ve škole, až po fakt, že je potřeba vyluxovat a mě se zoufale nechce. Už jen uvědomění si příčiny značně uleví.
A nyní si vezměte, jak moc ovlivňují naši náladu a chování k ostatním vztahy, především očekávání, jež jsou často obalena pavučinou nedorozumění. Věříte nějaké myšlence, domněnce? Ano! A nyní sledujte, jak se mění vaše nálada. Je dobrá, radostná? Nebo naopak pod vlivem této myšlenky kdovíproč štěkáte na okolí, jste depresivní, smutní a vzteklí?
Proč by děti měly odnášet náladu matky, která má trápení s otcem?
Proč by měla rodina odnášet to, že v práci je to samá mezilidská falešná přesmyčka?
Proč by práce měla odnášet to, že máme osobní oblast omotanou pavučinou domněnek, jež nás znejišťují….
A především – JE TO PRAVDA?
Je opravdu pravda to, co si nyní o něčem myslíte?
A je to – tohle je ten recept. Takže směle do této knihy, zatněte zuby a nebudete litovat!
Renata Petříčková
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com
