Rozhovor s režisérem Davidem Fincherem, Danielem Craigem a herečkou Rooney Mara o filmové adaptaci Muži, kteří nenávidí ženy
Rooney, slyšel jsem, že jste měla seznam věcí, které musíte před natáčením v rámci příprav udělat. Mohla byste nám o tom něco říct?
Rooney Mara: David jenom řekl vedoucímu casting, aby mi dal vědět před tím, než začnu na filmu pracovat, že pro tu roli musím začít kouřit a trávit čas jen sama se sebou během jednoho roku. Taky že budu ve filmu nahá, nemluvě o těch strašných znásilňovacích scénách, že budu jezdit na motorce…a co tam bylo dál?
David Fincher: Skatebord?
Mara: Ne. To na tom seznamu nebylo.
A že budete hladovět?
Mara: Ne. Ne, to mi neřekli. [smích] David se mě na place pořád snažil krmit.
Daniel Craig: Mě taky, ale ne tak úspěšně.
Ve filmu se opravdu hodně kouří. Proč musejí postavy celou dobu kouřit a tak moc cigarety ukazovat?
Craig: Tehdy to tak bylo.
Mara: Četl jste knihy?
Fincher: Jo. Trochu kouření a pití kafe jsme vyhodili, protože v knížkách toho bylo ještě víc. Každou scénu jsme doslova začínali s cigaretou v puse a s hrnkem kávy, jako poctu Stiegu Larssonovi. Je to podle vás příliš pohoršující?
Dnes už se to v mainstreamových filmech skoro nevidí, studia se snaží kouření odstranit. Ale k další otázce. Tuhle knihu četly miliony lidí. Čtenáři měli svou vlastní vizi, jak postavy vypadají. Snažili jste se, aby postavy byly ztvárněny podle vás a ne podle představ čtenářů?
Mara: Upřímně jsem o to moc nepřemýšlela. Zahrála jsem to podle svých představ. Všechny tři knížky jsem četla a měla jsem jasnou představu, jaká moje postava je. A naštěstí Davidova představa byla dost podobná.
Craig: Přesně. V téhle profesi je lepší nemyslet na to, co si myslí ostatní lidé. Nemůžete jít do projektu s tím, že se ptáte, co na to řeknou ostatní. Musíte mít jasný názor. Nikdy neuspokojíte všechny.
Není obvyklé vidět ve filmu bisexuální postavu. Rooney, jak jste se do toho dostávala? A jaký máte na takovou postavu v mainstreamovém filmu názor?
Mara: Vyrůstala jsem v New Yorku a L.A., takže to pro mě nebylo nic zvláštního. Ona je se svou sexualitou spokojená, takže já byla taky. Nešokovalo mě to.
Fincher: Prostě jsme čerpali z knihy. Nejdůležitější bylo vystihnout momenty, kdy je skutečně šťastná. Jeden z nich je ten, když potká Miriam Wu v baru. Za celý film se jenom dvakrát usměje a jeden z nich je, když se jí Elodie Yung zeptá „Proč jsi tady sama?“ Podle mě její tragédie je v tom, že nemá problém se s lidmi pohádat, ale má problém mít někomu blízko.
Rooney, v jednom rozhovoru jste se zmínila, že jste ještě film neviděla. Už se to změnilo? A vy, Danieli?
Craig: Já ho viděl. Řekl jsem Davidovi, že je to přesně ten film, který jsme chtěli natočit. To je to nejlepší, co to filmu můžu říct. Jsem s ním opravdu spokojený.
Mara: Já ho ještě neviděla.
Rooney, co z toho vašeho seznamu pro vás bylo nejtěžší?
Mara: Určitě jízda na motorce. Zdálo se mi to nebezpečné.
Fincher: To taky bylo.
Jezdila jste rychle?
Craig: Jo! [směje se]
Fincher: Strašně jsme chtěli natočit scénu s Danielem vzadu na motorce.
Mara: On by si tam nevlezl.
Craig: To není pravda!
Fincher: Nemohli jsme na to dostat pojistku, když Rooney řídila.
Proč se ve vašich filmech objevují často ti stejní herci?
Fincher: Mám rád lidi. Lidi, kteří rádi pracují tak, jak já rád pracuju. S některými lidmi si rozumím i beze slov. Někoho vyděsí, když jeden záběr točíte 40krát. Říkají si “Co jsem udělal špatně?”. Ale pro mě to je jen způsob, jak v záběru zkusit něco jiného. Mám rád energii, kterou někdo vyzařuje. Cítím, že někdo by zrovna v té určité situaci skvěle reagoval. A mám rád, když herec dělá věci pokaždé jinak. To je třeba případ Rooney.
Pane Finchere, vaše titulkové sekvence jsou téměř vždy a highlight of the film. Je pokaždé zajímavé sledovat, jak jste uvedl filmy Klub rváčů nebo Úkryt. Jak jste se dostal k pojetí této titulkové sekvence? Podle mě jsou v postavě Lisbeth prvky komiksového hrdiny. Vidíte to v ní také?
Fincher: To tedy nevidím. Pro mě je titulková sekvence prostředkem k přípravě prostředí, a aby diváci pochopili, o čem film bude. Často může titulková sekvence přeorientovat myšlení diváků, protože byli připraveni na něco jiného. A v tomto případě se mi líbil nápad být noční můrou hrdinky.
Mara: Udělat z ní komiksovou postavu nebyl nikdy náš záměr. Chtěli jsme jí naopak udělat velmi lidskou.
Jaké vlastnosti jste při castingu hledali při obsazování této role? Rooney, co jste se snažila do své postavy přidat oproti předloze?
Fincher: Casting začal u Daniela. Je to jako sestavovat si svůj basketbalový tým. Nejdřív potřebujete pevný bod, a to byl Daniel. Pro postavu Mikaela jsem potřeboval někoho hravého a zábavného, kdo sám sebe kontroluje. A takový Daniel je. Navíc jsem pro film potřeboval velmi mužský základ. Elementy v knize jsou proti sobě. Hledal jsem vše, co souvisí s postavou Lisbeth, ale nikdo neodpovídal mým představám. A potom jsme najednou měli Rooney jako možnost. Pár dní jsem s ní strávil při natáčení Social Network. Vlastně byla podle mých zkušeností přesným opakem Lisbeth, velmi ženská, jemná a soucitná. Ale po dvou a půl měsících společného úsilí se Rooneyino herectví změnilo natolik, že bylo možné, aby Lisbeth dobře ztvárnila. Nejvíc byla své postavě podobná v tom, že se nikdy nevzdávala. Bylo to strašně náročné, častokrát jsem jí musel říct, že budem muset něco udělat znovu, a ona pokaždé bez otázek přišla. Na konci příprav jsme ji samotnou poslali do Stockholmu, aby se naučila jezdit na motorce a našla si tam byt. A když to zvládla, věděli jsme, že jsme vybrali dobře.
Pane Finchere, zdá se, že vás zajímají záhady a policejní vyšetřování.
Fincher: Ani ne. Na té knize mě zaujalo něco jiného – thriller a lidská stránka věci, lidé stojící v centru dění a na pozadí. Zajímala mě hlavní dvojice. Zaujalo mě, jak jsou ty dva příběhy vyprávěny paralelně, potom se potkají a nakonec střetnou. Navíc kniha funguje na klasických pěti aktech.
Danieli, bylo natáčení erotických scén s Rooney namáhavé?
Craig: Samozřejmě, že ne. Není na tom nic těžkého, jen je to občas trochu divné. Stojí okolo vás spoustu lidí a já nejsem na takovéhle filmy zvyklý.
Rooney, chovali se k vám lidé jinak, když jste na sobě během natáčení měla celý svůj punkerský kostým? A svlékala jste si ho ve volném čase?
Mara: Vlasy jsem měla napevno na hlavě, takže s tím jsem nemohla nic dělat. Stejně tak piercing. Čekala jsem, že se ke mně budou lidé chovat naprosto jinak, ale nechovali. Zjistila jsem, že když vypadáte takhle drsně a odtažitě, lidé vám věnují míň pozornosti a mají ve vás menší očekávání, což jsem si docela užívala.
A jaké to bylo, muset opakovat jeden záběr třeba až čtyřicetkrát?
Mara: To je trochu předramatizovaná historka. Normálně se záběry jely párkrát, takže to bylo v pohodě.
Craig: Třeba 35krát. [smích]
Mara: No s tebou možná.
Craig: Tys to totiž nepočítala.
A máte přitom pocit, že se zlepšujete?
Craig: Ne. Někdy se spíš zhoršujete a zhoršujete, dokud se to najednou nějak nezmění.
Mara: Uprostřed je to nejhorší.
Craig: Ale, jak říká David, někdo do toho filmu vložil hodně peněz a vy prostě nesmíte zklamat. Na place je spousta frustrujících věcí, ale na konci dne si musíte uvědomit, co se povedlo, ne co se nepovedlo.
Klára Scholzová
Zdroj: Collider.com
