Ve filmu Pokoj s vyhlídkou (1985) předvedla tehdy 19-letá Helena Bonham Carter nezapomenutelný herecký výkon v roli Lucy Honeychurchové. Hrdinka adaptace podle románu E.M. Forstera musí volit mezi láskou a korektností.
Mladá herečka zde upoutala velkýma očima, tmavými loknami a světlou pletí. Kromě Lucy dokázala uvést k životu tragické postavy Lady Jane Greyové či Ophelie.
Až ke konci 90. Let se Helena Bonham Carter vymanila z podobných archetypálních rolí. Čím rozporuplnější postava, čím větší výzva pro herečku, tím lepší výkon Helena předváděla (například paraplegičku ve filmu Teorie létání).
V roce 1999 si zahrála po bohu Brada Pitta a Edwarda Nortona v kultovním Klubu rváčů Davida Finchera. V tomto filmu rodačka z Londýna předvedla, že nemá problém s temnými a lehce maniakálními postavami, a že součástí jejího šarmu je chvílemi groteskní až směšný vzhled.
V Harry Potterovi si dokonce nasadila umělý chrup pro roli zlé Bellatrix Lestrange. A klidně se proměnila i v opici, a to ve filmu Planeta opic (2001). Díky tomuto natáčení se dala profesionálně i osobně dohromady s režisérem Timem Burtonem, jenž v ní našel můzu pro své fantastické fiktivní světy. Během uplynulého desetiletí spolu natočili 7 filmů a ve většině z nich jsou Heleniny postavy poznamenány šílenstvím.
Kromě zlé podstaty některých jejích postav je pro ni typická i čarovná smyslnost, která se příliš neliší od marnivosti v reálném životě. Obléká se excentricky a tak rozmanitě, že se běžně umisťuje na žebříčcích nejhůře i nejlépe oblékaných celebrit. V roce 2011 byla nominovaná na Zlaté Glóby za Královu řeč a při této příležitosti se na červeném koberci s každou botou jinak barevnou.
S Burtonem Helena natočila naposledy Temné stíny, ve kterých pro změnu ztvárnila psycholožku-alkoholičku.
Při rozhovoru pro magazín Interview se sešla s Danielem Radcliffem, se kterým se dobře zná z natáčení Harryho Pottera. Radcliffe se s 45-letou herečkou sešel v jednom z domů, které sdílí se svým partnerem Burtonem a jejich dvěma dětmi.
DANIEL RADCLIFFE: Máš dost úspěšnou rodinu.
HELENA BONHAM CARTER: Myslíš?
RADCLIFFE: No, mezi tvými předky byl ministerský předseda, několik politiků, a teď do tvé rodiny patří hodně vlivný režisér. A dědeček tvé matky byl slavný španělský diplomat. A tvá matka je psychoterapeutka.
BONHAM CARTER: Páni. Víš toho víc než já.
RADCLIFFE: Jak tě takové intelektuální prostředí ovlivnilo? Protože i ty jsi začala pracovat hodně mladá.
BONHAM CARTER: To neměla nic společného s mým původem. V tom smyslu, že rodiče na nás nikdy nevyvíjeli nátlak. Nemuseli jsme plnit očekávání, což bylo skvělé. Ale já byla sebekritická a cílevědomá. Naštěstí mě to přešlo, když jsem vyrostla.
RADCLIFFE: Opravdu?
BONHAM CARTER: Určitě, neboj. To tě přejde, když stárneš.
RADCLIFFE: Díkybohu.
BONHAM CARTER: Fyzicky se sice rozpadáš, ale psychicky to máš mnohem jednodušší.
RADCLIFFE: Já trpím lehkým pocitem méněcennosti, když vstoupím do místnosti plné jiných herců, protože jsem nikdy herectví nestudoval. A ty taky ne, že?
BONHAM CARTER: Já jsem taky dřív měla komplex méněcennosti.
RADCLIFFE: Ale dneska už nemáš.
BONHAM CARTER: Jakmile máš děti, už na tom přestane záležet. Měla jsem spoustu komplexů, třeba proto, že jsem nešla na univerzitu. Protože jsem nestudovala herectví. Ale potom už je to únavné a přestane tě to bavit.
RADCLIFFE: Lidé vidí tvoji kariéry rozdělenou na dvě poloviny, z nichž v jedné jsi hrála naivky. A vypadá to, že když jsi potkala Tima [Burtona], začala jsi být divná. Ale já vím, že jsi byla divná už dlouho předtím..
BONHAM CARTER: Byla jsem divná hned od začátku. Ale lidi si toho hned nevšimnou. A určitě mě taky poznamenalo, že jsem byla slavná už v mládí, když jsem ještě nevěděla, kdo vlastně jsem. Byla jsem směšná. Nedokázala jsem se ani popsat.
RADCLIFFE: Je divné, že tě lidé zařazují podle typu postav, které hraješ. Ty tvé postavy nebyly stejné. Ale je snadné někoho zaškatulkovat.
BONHAM CARTER: Všechna ta korzetová dobová dramata…Ale bylo skvělé, že to byly samé adaptace. To poskytuje mnohem jemnější charakteristiku.
RADCLIFFE: Tvá postava z Harryho Pottera, Bellatrix Lestrange, je jedna z nejstrašidelnějších postav předlohy. Ale je fér říct, že je taky hravá a velmi sexy.
BONHAM CARTER: Když mi to nabídli, řekla jsem si „Co na tom asi budu hrát“? Musela jsem o sobě dát vědět, protože jsem tam moc prostoru neměla. Moje děti z Bellatrix byly vyděšené. Takže jsem věděla, že musím být strašidelná. Ale taky trochu nezbedná.
RADCLIFFE: Inspirují tě děti často? Protože mě ano. Jsou velmi upřímné.
BONHAM CARTER: To ano. A navíc si myslím, že ve mně je asi hodně z Petra Pana. Nikdy jsem nechtěla dospět. Osamostatnila jsem se hrozně brzo. Odstěhovala jsem se ve 13, když jsem začala s herectvím. Táta byl vážně nemocný – nemohl se hýbat. A já měla pocit, že musím začít být zodpovědná.
RADCLIFFE: Myslelas, že je musíš podporovat. Pomáhat.
BONHAM CARTER: Jo. Snažila jsem se napravit, co se jim stalo. A ani jsem si toho nebyla vědoma. Byl to těžký život. Myslela jsem, že když něco udělám, bude všechno lepší.
RADCLIFFE: To se ti v určitých ohledech určitě povedlo.
BONHAM CARTER: Asi ano.
RADCLIFFE: Měla jsi skvělý život, a co můžou rodiče chtít víc, než být hrdí na své děti? A mimochodem gratuluju za výhru BAFTA ceny za Královu řeč.
BONHAM CARTER: Děkuju.
RADCLIFFE: Přitom jsi před tím natáčením byla vystrašená. Natáčela jsi to zároveň s Potterem.
BONHAM CARTER: Dělala jsem dva filmy najednou. Ale tomu filmu jsem vlastně nikdy neřekla „Ano“. Tolikrát jsem to odmítla. [Režisér] Tom Hooper je neúprosný, takže když něco chce, dostane to. Nakonec vám nic jinýho nezbyde.
RADCLIFFE: Vážně? Je tak vytrvalý?
BONHAM CARTER: Bylo jednodušší souhlasit. Můj syn Billy by se zeptal „Chceš zítra být čarodějnicí, nebo královnou?“
RADCLIFFE: Pamatuju si, že před natáčením Harryho Pottera jsem si říkal, co se Timovi stane, když kvůli jeho filmu Sweeney Todd nedostaneš roli Bellatrix. Jaké to v té době bylo?
BONHAM CARTER: To byla jedna z největších krizí našeho manželství. Ne že bychom byli manželé, ale bylo to vážně těžké…
RADCLIFFE: Vy nejste manželé?
BONHAM CARTER: Vlastně ne. Ne kvůli něčemu…Prostě jsme jen líní.
RADCLIFFE: Děti jsou docela závazek, že jo?
BONHAM CARTER: Jo, naše domy jsou manželé.
RADCLIFFE: Ano! Když to někomu řeknu, závidí vám vaší situaci.
BONHAM CARTER: Je skvělé mít…pokud si můžete dovolit mít dva domy…
RADCLIFFE: Není to jako mít dva domy. Prostě jenom každý potřebujete svůj prostor. Můžeme teď mluvit o Temných stínech? Protože já vůbec neznám ten seriál…
BONHAM CARTER: Já jsem ho taky neznala. Věděla jsem, že Tim jako kluk po škole sledoval Temné stíny, což byla taková divná gotická telenovela, odehrávající se kolem roku 1970. Je o Barnabasi Collinsovi, nešťastném upírovi.
RADCLIFFE: Skvělý! A ty hraješ Dr. Julii Hoffman?
BONHAM CARTER: Hraju soukromou psycholožku, která je alkoholička. Je tam divná rodina. Barnabas Collins je vzkříšen z rakve a vrací se za svou rodinou. Byl pryč 200 let. A Michelle Pfeiffer je asi jeho neteř ze sedmé generace.
RADCLIFFE: Úžasné.
BONHAM CARTER: Byla tam role sexy čarodějky. Přišel za mnou producent Dick Zanuck. Je skvělý, je mu 77 let, je to legenda. Přišel ke mně při Zlatých Glóbech, kdy jsem byla naneštěstí oblečená jako obvykle…
RADCLIFFE: To bylo to, jak jsi měla každou botu jinou?
BONHAM CARTER: Jasně. Takže Dick ke mně přišel a zeptal se: „Četla jste to?“ A já: „Ano, ale Tim mě v tom nechce.“ A on: „Ne, ne. Vy budete hrát tu doktorku…“ A já: „Angélique, ta sexy čarodějka?“ „Ne, tu ne. Vy jste Dr. Hoffmanová.“ Doctorka Hoffmanová! Alkoholička a psychiatrička.
RADCLIFFE: Takže sis sebe představovala jako sexy čarodějku?
BONHAM CARTER: Ano. A taky mě potom napadlo: Když se řekne alkoholička-psychiatrička, proč tě hned napadnu já?
RADCLIFFE: To je něco. Jaké to je, když máš na place fakt špatný den? Proto je dobré mít dva domy? Protože já bych nemohl potom jít domů s režisérem.
BONHAM CARTER: Jo. Tim je velmi vystresovaný. To režiséři jsou. Někdy je to boj. Všechno, co se může pokazit, se pokazí. Ale co je na práci s Timem skvělé – vidět, že si na place užívá. Kdybych ho na place neviděla, myslela bych si, že má půl roku sebevražedné sklony.
RADCLIFFE: Správně. To je vždycky velmi sexy, vidět, že člověk, kterého milujete je ve své práci dobrý.
BONHAM CARTER: Já vím. Miluju to. Protože, kdyby to tak nebylo, tak…On neumí vařit, ale je dobrý režisér.
RADCLIFFE: Není doma moc užitečný, ale umí udělat film.
BONHAM CARTER: Občas si říkám „Proč s ním zase pracuju?“ Ale vlastně mi to dává smysl. Mám s ním dvě děti. Takže by nedávalo smysl dělat někde na druhé půlce světa něco úplně jiného. A hlavně, je to Tim Burton. Je to génius. Nemůžu na něj zanevřít jenom proto, že s ním randím a mám s ním děti.
RADCLIFFE: To rozhodně ne. Zajímáš se o módu? Vím, že máš svůj vyhraněný styl.
BONHAM CARTER: Ráda se parádím. Je to naše práce, řešit oblečení. Když se nějak obléknu, určí to moji náladu. Jako bych se do někoho převtělila. Ale potom vidím svoji fotku a je to úplně něco jiného, než jsem zamýšlela…Proto se na sebe nerada dívám.
RADCLIFFE: Pověz nám o své roli v Great Expectations [adaptace, která letos dorazí do kin].
BONHAM CARTER: Jsem Miss Havisham. Je to fantastické. Vzala jsem to taky kvůli šatům. Protože ona je nevěsta. Rozpočet byl malý, ale bylo to skvělé natáčení.
RADCLIFFE: Režisér Mike Newell je nejtypičtější Angličan. Takže jsi tam hrála hlavně kvůli šatům? Je to příběh o ženě, která je pořád ve svatebních šatech.
BONHAM CARTER: Pořád čeká na svatbu, ano. Dostala kopačky. Ale zůstala v těch šatech a pořád čeká a čeká.
RADCLIFFE: Budeš v tom skvělá.
BONHAM CARTER: Byla to sranda. Nechtěla jsem se nikdy opakovat, ale ty vlasy, to je vlastně starší verze Bellatrix.
RADCLIFFE: Jsi předurčená hrát tyhle výrazné postavy, které mají velký vliv.
BONHAM CARTER: To doufám. Protože nic jiného dělat neumím.
RADCLIFFE: Důvod, proč se my dva známe lépe, než jiní herci, je ten, že nám make-up a vlasy do filmu dělají stejní lidé. Jsi vytrvalá v hledání dobrých lidí, se kterými pracovat. Když se ohlídneš, máš za sebou spolupráci s tolika lidmi, což ukazuje tvou všestrannost.
BONHAM CARTER: Hlavně je mnohem snazší lidi překvapit, když si myslí, že tě mají prokouknutou. Je přínosné v takové pozici být. Myslí si, že tě znají, ale ty máš ještě spoustu prostoru k manévrování.
RADCLIFFE: Já chci, aby si diváci zvykli vidět mě v jiných rolích. Ale žádná role mě neoddělí od těch 10 let v jedné roli, kterou jsem měl rád. Nikdy od role Harryho Pottera nebudu úplně odstřihnutý.
BONHAM CARTER: Já myslím, že časem budeš, zlato.
RADCLIFFE: Vážně?
BONHAM CARTER: Upřímně, lidi mají hodně krátkou paměť. Vážně.
RADCLIFFE: To je fakt. Mají. Doufám, že za 10 letech budu normální herec objevující se ve filmech.
BONHAM CARTER: Ty budeš jiný. Budeš jiný, než jsi byl. Neustále rosteš. Když budeš chtít, vždycky budeš mladý. Můžeš svou pozici upevnit, nebo ji obrátit naruby. Hlavní je, že to co děláš, děláš rád.
RADCLIFFE: Přesně. A nemyslím si, že by mě to v nejbližší době přestalo bavit.
BONHAM CARTER: Ale možná skončíš u režie.
RADCLIFFE: To byl chtěl.
BONHAM CARTER: Máš moc energie, abys jen hrál. A co tvoje psaní?
RADCLIFFE: Pokračuju v tom. Pracuju na nápadu na scénář. Ale co ty, co bys chtěla dělat ve volném čase?
BONHAM CARTER: Ve volném čase? Naučit se stepovat. Dělat něco s dětmi. Připomenout jim, že jsem jejich matka. [smích] Trávím volný čas s dětmi. Kdybych měla volný čas o samotě, nevím, co bych dělala.
RADCLIFFE: Myslíš, že mít děti ti dovoluje hrát hry, které jsi musela přestat hrát, když jsi byla dospělá, protože to společnost vyžaduje, ale ve skutečnosti jsi je nikdy nechtěla přestat hrát?
BONHAM CARTER: Jasně. Vracíš se do dětství. Když máš děti, ukazuješ jim, jak milovat život a co je dobré dělat. Třeba vymyslet dokonalé sousto. To se jim snažím ukázat. Dokonalé sousto je složené z různých teplot, z různých materiálů. Třeba zmrzlina a horká čokoláda. Tohle míchání miluju. A miluju to, co mi děti dávají zpátky, představivost a hravost.
Zdroj: www.interviewmagazine.com
Klára Scholzová
