Známe tvář nového RoboCopa!
Je to už nějaký ten pátek, co bylo oznámeno, že se připravuje nová verze akčního snímku RoboCop. Legendární příběh o neúnavném policistovi z Detroitu, ze kterého se stává po vynuceném zásahu vědců a lékařů kyborg, byl úspěšný především díky nekompromisnímu přístupu režiséra Paula Verhoevena. V původním snímku z roku 1987 propůjčil futuristickému policejnímu důstojníkovi tvář, především pak bradu, americký herec Peter Weller. Zda k realizaci nové verze RoboCopa vůbec dojde, bylo dlouho nejasné. Momentálně se ovšem zdá, že se podařilo překonat obtíže, protože nabídku na hlavní roli obdržel Joel Kinnaman. Podle posledních informací už je dokonce dohoda podepsána a Kinnaman se tak připojil k José Padilhovi, jehož si studio vybralo na režisérkou židli. Švédský herec si hlavní roli vysloužil především díky svému působení v seriálovém hitu The Killing, protože jinak je jeho herecká filmografie poměrně řídká. Je dobré připomenout, že se dlouhou dobu spekulovalo o možnosti obsazení Michaela Fassbendera do role Alexe Murphyho, což se ovšem nakonec nepodařilo a příležitost tedy dostane Kinnaman. Ten měl v plánu točit v nejbližší době film Arthur & Lancelot pod režisérskou taktovkou Davida Dobkina, nicméně studio Warner Bros. jej odložilo na neurčito, dokud nebudou vyřešeny záležitosti kolem rozpočtu.
Nová verze RoboCopa by měla spatřit světlo světa v roce 2013. Naděje vzbuzuje především jméno režiséra, protože José Padilha dokázal v obou dílech Elitní jednotky, že i v Brazílii lze nalézt talentované tvůrce. Není zatím jasné, jakým směrem se chce Padilha přesně vydat, protože na scénáři ještě pilně pracuje Nick Shenk (Gran Torino). Sám režisér však uvedl, že si nechce nechat mluvit do své vize, která se zaměřuje především na vnitřní transformaci důstojníka Murphyho z myslícího a cítícího člověka v chladně jednající stroj. Lze tedy očekávat určitý filozofický přesah týkající se rozhodovacích mechanismů v moderní společnosti, které mohou posloužit i k takovým činům, jako je nedobrovolná přeměna svobodného člověka v podřízený nástroj bezpečnostních složek, jenž se stává v mnoha případech nástrojem útlaku a represe v rukou mocenské elity. Bylo by zcela přirozené, kdyby také navázal na satirické pojetí Paula Verhoevena, jemuž první RoboCop posloužil ke kritice kapitalistické společnosti a její amorálnosti. Jisté je nyní pouze to, že se rozhodně máme na co těšit, protože pojetí reflektující určité hlubší problémy či trendy společnosti je smysluplné a zajímavé. Je pravděpodobné, že tento projekt by mohl navrátit zašlou slávu popkulturní modle konce osmdesátých let a nechat zapomenout na silně nepovedená pokračování, jež následovala po úspěchu prvního „plecháče“.
Zdroje: collider.com, deadline.com
Jaroslav Mrázek
