Kniha Zimní muži je oceňovaným debutem autora Jespera Bugge Kolda. Za cíl si vytkl mnohé. Například popsat krátkou cestu, kterou se z dobra stane čiré zlo, nebo hrůzy války a lidské tragédie, které si vybírají své oběti bez ohledu na vývoj válečného konfliktu. Bez ohledu na to, kdo je vítěz a kdo poražený.
Zimní muži jsou bratři Karl a Gerhard. Vlastně i Karlův syn August. Jejich příběh začíná po první světové válce a končí v ruinách Třetí říše. Byli jedněmi z mnoha a nepřipadli si nijak výjimeční. I přesto je pomalu semlelo soukolí událostí, jejichž běh teprve nabíral na obrátkách a nikdo netušil, jak dopadne. Přes rozdílnost cest, po kterých se vydali, ocitají se všichni uprostřed zuřící druhé světové války. August a Karl na frontě. Gerhard poznává špinavé pozadí válečné mašinérie a tajných služeb.
V knize je patrná řemeslná přesnost a preciznost autora. Postavy a jejich osudy byly záměrně vykonstruovány tak, aby autor dokázal popsat a přiblížit všechny aspekty a okolnosti utvářející v konečném důsledku vykrystalizované zlo války. Nezapomněl na nic. Ve vývoji jednotlivých postav autor přibližuje syrovou podstatu bojů na východní frontě i na okupovaných západních územích. Očima Gerharda sledujeme naopak likvidaci nepohodlných v koncentračních táborech. Právě ta řemeslná preciznost a snaha zachytit vše a nevynechat nic kazí trochu dojem.
Pojmout vše,co válka obnáší, do jedné knihy je ambiciózní záměr, pro který nezbývá na jiné. Třeba na rozepsání podstatnější dramatické zápletky. Zimní muži nepíší svůj příběh. To přenechávají válce, který smýká jejich životy mezi vlastními mantinely. V knize chybí dramatická zápletka, jejímiž hybateli by byli hlavní hrdinové a která by jakkoliv směřovala k pointě. Hlavní kulisou je válečná bestie, která tu a tam nechává prostor pro epizodní zápletky.
Zimní muži jsou velkým příběhem, který potřebuje velkého vypravěče. Toho se zde příliš nedostává. Jsou poctivou prací a poctou všem, kterým válka vzala život, důstojnost i naději. Jsou zúčtováním nad událostmi, které rvaly lidské životy na kusy. Nejsou ale románem, který by rozerval svého čtenáře.
Téma druhé světové války bylo dokumentárně i beletristicky zpracováno snad ze všech stran a do hloubky. Zimní muži se pokusili o jakési shrnutí z pohledu prostých lidských osudů. Těch, které ač jedinečné, byli ve válce jen jedněmi z mnoha miliónů. I přes onu upřímnou snahu nepřináší z tohoto hlediska nic nového. Upřímnost je snad omluvenkou pro absenci hloubky a silné dějové linky, která by knihu dokázala vynést mezi válečné romány, které na vás dokáží přenést všechny emoce v silném prožitku a tíživé iluzi reality.
Trochu se mi zastesklo po malé Zlodějce knih. Žila svůj život obklopena jen několika málo lidmi a ještě menším počtem knih. I přesto si pro vás syrovost války a krutost lidí sáhla až na dno duše. A napadají mne i další knihy, které nechtěly nikdy vyprávět víc a přitom odhalily vše, aniž by čtenáře honily od Moskvy po Paříž.
Z tohoto hlediska je asi nejzajímavější první část. V době, kdy sílí moc gestapa a válka je na spadnutí. Sledujeme tenkou hranici mezi dobrem a zlem, tu krátkou cestu mezi nimi lemovanou slepou vírou v bezzubost následků našich vlastních rozhodnutí.
Autor projevil poměrně obsáhlé a hluboké znalosti tématu. Historická věrnost je příjemným zpestřením a silnou stránkou knihy.
Zimní muži, Jesper Bugge Kold, Jota, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
Kristina Doubravová
