Každý druhý válečný film končí nespoutaným veselím na oslavu míru. Do města vjíždějí vítězní hrdinové. Poražení jsou hozeni do jednoho pytle a s pytlem se zachází podle zásluh. Účty s kolaboranty jsou vyřízeny. Po válce zavládne dlouho očekávaný mír. Střih. Konec filmu. Nikdo už neukáže pokračování, co se ve skutečnosti děje ve společnosti, kde přestala platit všechna stará pravidla a nová ještě nebyla nastolena. Velmi zajímavý a hodně reálný pohled na tuto situaci přináší kniha Zdivočelý kontinent autora Keitha Loweho.
Bez servítků popisuje chaos, který zavládl po evropské kapitulaci Německa v květnu 1945. Válka je krutá, strašná a nespravedlivá, ale má svůj řád a pravidla, která dávají každodennímu životu mantinely. S nadsázkou se dá říci, že po přečtení této knihy nabudete dojmu, že poválečný chaos poznamenal životy některých lidí snad více než válka samotná.
„Polsko bylo po válce pro Židy jednoznačně nejnebezpečnější zemí. V době od německé kapitulace do léta 1946 zavraždili Poláci nejméně 500 Židů a většina historiků odhaduje tento počet zhruba na 1 500. Jednoznačně jej stanovit nelze, protože incidenty tohoto druhu, jaký zažil Ben Helfgott, byly zřídkakdy hlášeny a ještě vzácněji skutečně zaznamenány, a to dokonce i pokud skončily vraždou. Židé byli vyhazováni z vlaků. Byli olupováni a odvlékáni do lesů, kde je místní lidé stříleli.“
Konec druhé světové války s sebou v rámci Evropy přinesl masivní stěhování lidí z místa na místo. Nejprve postup jednotek spojenců ze západu i z východu, který postupně začal svírat území třetí říše. Ke konci války ústup německých jednotek z pozic, násobený snahou padnout raději do zajetí Britů nebo Američanů, než valící se rudé armády. Všichni přeživší vojáci se po válce snažili dostat domů.
A co bylo s miliony lidí zavlečených do pracovních a koncentračních táborů, s nuceně nasazenými na práce pro říši? Autor popisuje obrovské problémy, které nastaly právě po osvobození těchto táborů. Jednalo se o lidi podvyživené, nemocné, zesláblé, kteří se často vůbec neměli kam vrátit. Chyběly jim informace, jestli vůbec někdo z rodiny přežil, kam jít. Davy lidí zaplnily cesty v Evropě.
„Německo připomínalo v roce 1945 jedno velké mraveniště. Každý se někam přesunoval. Takhle vypadala východní území Německa. Byli tu Němci prchající před Rusy. Byli tu všichni ti váleční zajatci. Byli tu také někteří z nás – ne mnoho, ale přece (…) Vypadalo to vskutku neuvěřitelně, všude to překypovalo lidmi a pohybem.“
Zarážející, ale zároveň i pochopitelné jsou obrovské rozdíly ve statistikách. Autor u jednotlivých kapitol porovnává dostupné údaje například o počtu mrtvých vojáků, o počtu ztrát příslušníků jednotlivých etnik a národů, o dětech zavlečených na převýchovu. Často se jedná o čísla lišící se dokonce i řádem. Každý údaj je podložen zdrojem, na který se autor odkazuje. Text je prokládán svědectvím lidí, kteří byli přímými aktéry poválečných událostí, což činí knihu neobyčejně zajímavou a čtivou. Nejedná se o pouhý výčet statistik a přepis záznamů z archivu, ale snahou autora bylo pohlédnout na věc ze všech možných úhlů, tak aby si každý sám vytvořil vlastní názor. Jako další pozitivum hodnotím řadu map k vybraným situacím, které velmi usnadňují orientaci v příslušném tématu. Knihu doplňuje i několik vybraných fotografií.
Je obdivuhodné, z kolika zdrojů autor čerpal a téměř nepředstavitelné, kolik času musel strávit v archivech při studiu jednotlivých materiálů. Přesto, že zpracovává poměrně krátký časový úsek, 1945 – 1948, jedná se obrovské množství informací, které bylo potřeba utřídit a zformovat do smysluplného textu. Pokud jste si mysleli, že o druhé světové válce víte téměř všechna fakta a historické souvislosti, po přečtení této knihy naopak nabudete dojmu, že o poválečném období jste nevěděli skoro nic. Přesně to se stalo i mně, a to si nemyslím, že bych byla historií nepolíbená. Druhá světová válka vždycky patřila k obdobím, o která jsem se zajímala nejvíc.
Každá strana je tak plná informací, že se občas dostanete do bodu, kdy už budete mít pocit, že všechno ani nestíháte zpracovat a zapamatovat si. Nejedná se o knihu, kterou byste měli přečtenou za tři večery. Jednak kvůli kvantům informací, ale také kvůli obsahu, který rozhodně nelze označit za čtení na dobrou noc. Dojde vám, že válečné běsnění bylo strašné, ale ještě neznamenalo, že kdo přežil válku, má vyhráno. V poválečných dějinách Evropy došlo k řadě rozporuplných situací, z nichž některé vyvolávají diskuze a bouřlivé emoce ještě dnes. Jaký je váš názor na poválečný odsun Němců z našeho území?
Autor Keith Lowe: Zdivočelý kontinent, Nakladatelství Paseka , vydání první, Praha a Litomyšl 2015
Daniela Slouková Recová
Úvodní foto: Pixabay.com
