Na jaře vyšla v nakladatelství Domino kniha Warda Larsena Dokonalý zabiják (recenzovali jsme ZDE). Čtenář v ní poznal izraelského atentátníka Davida Slatona a americkou lékařku Christine. Jejich cesty se za dramatických okolností spojily. David Slaton splnil svou misi.
Minulost chtěl nechat daleko za sebou. Dohnala ho a zasáhla v místě, které nejvíc bolí. Musí splnit nový úkol, aby ochránil své nejbližší. Bojuje proti všem. Bude muset znovu zabíjet a snad i obětovat vše včetně sám sebe. Začíná Zabijákova hra. 
První díl si neodpustil některá klišé, která zbytečně zaváněla béčkovým akčním příběhem. I přesto si získal srdce čtenářů. Ty zavedl do prostředí izraelské tajné služby. David Slaton operuje samostatně a úspěch či neúspěch jeho mise může ovlivnit rovnováhu politických sil ve světě. A jak už to tak bývá, je mezi svými nejlepší. To vše zaručuje akcí nabitý příběh.
Nejinak pokračuje i v Zabijákově hře. Náš atentátník ale dospěl. Zamilované oťukávání a značně předvídatelná lovestory Davida a Christiny jsou za námi. Postava Davida je však zajímavější. Motivace jeho činů se již nyní neomezuje pouze na profesionální sledování cíle, ale je ovlivněno osobními pohnutkami, které musí brát v potaz na každém kroku.
Od začátku je nastaveno slušné tempo, které nijak nepolevuje. Velmi zajímavým oživením je postava detektiva Sandersona. I přes akcí nabitý děj a rychlý sled událostí zbylo dost prostoru pro rozehrání vedlejší hlavní postavy švýcarského policisty. Čtenář blíž poznává jeho osobní život, čímž se mu pomalu ale jistě dostává pod kůži. Stejně jako David ani Sanderson není postavou čistě kladnou či zápornou bez poskvrnky. Detektiv se shodou okolností vydává sám na svou pěst po stopách izraelského atentátníka a sleduje své stopy, když se k němu policie otočí zády a vyloučí ho ze svých řad.
V pozadí probíhá vyšetřování událostí, které rozehrály tuhle nebezpečnou hru. Policie tápe a dýchavičně pronásleduje stopy, které jí jsou milostivě přenechány. Hlavní partii rozehrává David Slaton, Mossad, Írán a chorobou i ješitností sužovaný detektiv Sanders.
Čistě pánská záležitost v duchu nejlepších špionážních románů. Díky znalostem a osobním zkušenostem Warda Larsena skýtá kniha skutečně autentický pohled na fungování špionážních služeb. Jeho hrdina je svými schopnostmi nedostižitelný a dokonalý. Přitom čtenáři odhalí i Davidovi slabiny a nejistoty. Najednou je tu pronásledovaný i pronásledovatel. Směle se nabízí přirovnání k Jasonu Bourneovi. V duchu jeho mýtu jde ale David Slaton svojí cestou. Nenapodobuje, nepotřebuje vykrádat podobné úspěšné příběhy. Je svůj a originální.
S čím jsem musela bojovat během čtení, byla předtucha vynuceného klišé v samém závěru. Přeci jen akční záležitosti svádějí k určitým stále se opakujícím vzorcům. Tento žánr je do jisté míry potřebuje a ne vždy jsou na škodu. Ward Larsen se ve finále skutečně překonal.
Děj si po celou dobu udržel svižné tempo, které bylo v závěru příjemně vygradováno. Nechybělo ani několik překvapení a zajímavých odhalení. Závěrečná pointa mi vzala slova. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že by autor měl na něco takového odvahu. Stalo se. Překročil svůj vlastní stín a stvořil hrdinu silnějšího a zajímavějšího, než jakým se na počátku zdál být.
DominoPo přečtení prvního dílu by mi bylo celkem jedno, zda kniha bude či nebude mít pokračování. Mohla pokračovat nebo skončit a již nikdy Davida nepovolat do žádné mise. Po přečtení Zabijákovy hry vím, že tenhle příběh musí pokračovat.
Pokud se rozhodnete Davida Slatona poznat a nečetli jste první knihu, nemusíte se bát. Několik odkazů na děj Dokonalého zabijáka je dostatečně osvětleno i čtenářům, kteří knihu nečetli nebo již zapomněli. Jste-li těmi, kteří Davida Slatona znáte z minulosti, pak je Zabijákova hra nutností.
Zabijákova hra, Ward Larsen, Domino, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
Kristina Doubravová
