Dánský film Vzkaz v láhvi, který je od včerejška možné vidět v tuzemských kinech, jakoby se inspiroval populárním seriálem Temný případ. Ve skutečnosti je to obráceně. Vzkaz v láhvi je již třetím filmem o dvojici detektivů z oddělení Q podle knih Jussi Adler-Olsena, přičemž první z nich byl natočen už rok před diváky i kritiky opěvovanou první sérií Temného případu. Ale to jen pro pořádek. Nezáleží na tom kdo koho inspiroval. Natočit film, k němuž byste nenašli podobný, je takřka nemožné. Důležité je, jakým způsobem se mu podaří oslovit diváky. A to jak Temný případ, tak Vzkaz v láhvi zvládají více než dobře.
Vzkaz v láhvi putoval mnoho let v moři, až se dostal do rukou oddělení Q.
Oddělení, které se zabývá nevyřešenými případy. Ve skutečnosti ale slouží k odklizení nepohodlných detektivů, které jejich nadřízení už neberou vážně a také je prvním místem kde v napnutém policejním rozpočtu ušetřit. Po té, co oddělení Q obdrží zprávu, ve které se jedná o unesené děti, jejichž zmizení nikdo nehlásil a zdá se, že pachatel je stále činný, dostává oddělení volnou ruku, aby se jim sériového vraha podařilo dopadnout co nejdříve. Dvojice detektivů, komisař Mørock a jeho asistent Assad, se vydávají do zapomenutých oblastí Dánska k lidem, pro něž je víra vším. Proniknout do komunity takto věřících je pro tvrdohlavě ateistického Mørocka a na první pohled odlišně věřícího Assada je jen jednou z mnoha překážek, jak přijít na stopu sériového vraha.
Vzkaz v láhvi (a stejně tak i Temný případ) jsou nově natočené příběhy, které jakoby vypadly ze staré školy. Detektivní thriller s noir atmosférou, šíleným zločincem a hlavně záhadným detektivem, jehož minulost je stejně temná, jako přítomnost těch, po kterých pátrá. Právě na postavu tajemného detektiva se tvůrci zaměřili především. V Temném případu je nakonec příběh detektiva Rustina Cohle zajímavější, něž hlavní dějová linka, která se postupně stává až nepřehlednou. To ale divákovi nevadí. Koneckonců tuší, že případ bude vyřešen, zločinci dopadeni, dobro zvítězí nad zlem a můžou se těšit na další řadu. Ale právě minulost detektiva, která je divákovi s patřičnou opatrností odkrývána postupně, je rajcovnější než celý temný případ. Vzkaz v láhvi na to jde ještě rafinovanějším způsobem. Minulost komisaře Mørocka, tedy pokud jste nečetli předchozí romány Olsena, zůstává divákovi utajena i po skončení filmu. Pouze v pár narážkách je napovězeno, že se jedná o něco smutného až děsivého z jeho soukromého i pracovního života. Dál už jen divák může číst ve tváři, z gest a pohybů skvělého Nikolaje Lie Kaasa, co že se to jeho postavě stalo a proč koná tak, jak koná. To je jedno z umění severské kinematografie. Pracuje s fantazií diváka víc, než jakákoliv jiná. Nabídne jen pár střípku a pak 
už je na vás, jestli z nich dokážete postavit mozaiku. Ta navíc bude pro každého trochu jiná. Sledování severských filmů je tak v mnoha případech samo o sobě tvůrčím procesem.
Jestli má vzkaz nějakou chybu, pak je to až příliš velká snaha o thriller a to za použití osvědčených postupů. Nejvíce je to patrné ke konci filmu, především v sekvencích z nemocnice. Najednou jakoby tvůrci nevěděli, co do filmu ještě dát. Celá scéna by se dala přeskočit. Sice nepostrádá ani napětí ani akci, ale bohužel za použití klišé, které místy postrádají logiku. Nemocnice plná policistů hlídajících veškeré vchody, ale nikdo se nestará o výjezd z garáže? Mrzí to o to víc, že scéna v nemocnici má být tou divácky nejzáživnější pasáží. Ta ale proběhla už dávno před ní. Tak jak se nepovedla nemocniční etuda, patří naopak pasáž ve vlaku, ve kterém dochází k předání výkupného, k nejdynamičtějším a nejnapínavějším scénám, jaké jsem v poslední době viděl.
Vzkaz v láhvi je teprve první film o oddělení Q, které jsem shlédl, přesto jsem si oba detektivy hned zamiloval. Zde je druhý klíč k natočení dobré krimi. Záhadnému detektivovi přidat parťáka, který svět vidí tak nějak normálně, netváří se jako pět vteřin před spácháním sebevraždy a nabízí tak nezbytný 
druhý pohled. V případě Vzkazu v láhvi je tím druhým pohledem rozdílnost víry. Mørock je zatrpklým bezvěrcem, který pohrdá jakýmkoliv náboženstvím, kdežto kolega Assad je zapřisáhlým věřícím, přesvědčeným o něčem větším než jsme my samotní. Rozdílnost obou detektivů je důležitá nejen pro pestrost jinak zdlouhavých vyšetřovacích postupů, ale je také zdrojem humoru. Režisér Hans Peter Molland chtěl natočit nejen napínavé temné krimi, ale také zábavnou podívanou. Humoru ve filmu sice tolik, kolik bych na severskou tvorbu očekával, není, ale těch pár vtípků stojí za to. Narážky na rozdílnost víry a její předsudky jsou nejen vtipné, ale také aktuální. Vzkaz v láhvi je tak nejen napínavou podívanou, ale umí si i rýpnout, aniž by kohokoliv urážel.
Premiéra v ČR 2.6.2016
Pavel Urík
Flaskepost fra P
Krimi / Drama / Thriller
Dánsko / Německo / Švédsko / Norsko, 2016, 112 min
Režie: Hans Petter Moland
Hrají: Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Pål Sverre Hagen, Jakob Ulrik Lohmann, Johanne Louise Schmidt, Jakob Oftebro, Søren Pilmark, Michael Brostrup, Morten Kirkskov, Lotte Andersen, Laura Bro, Armin Rohde, Peder Holm Johansen, Jacob Højlev Jørgensen
