Jde o druhý román kanadsko-amerického autora Toma Rachmana. Jeho prvotina Imperfekcionisté byla přeložena do pětadvaceti jazyků a v roce 2013 vyšla u nás. I přestože jde o mladého autora, ročník 1974, rozhodně nemáme tu čest s nezkušeným amatérem, který by si na čtenářích testoval své spisovatelské schopnosti. Tom Rachman vystudoval filmovou vědu, pracoval jako dopisovatel tiskové agentury nebo redaktor pařížské redakce International Herald Tribune. Jeho druhý román Vzestup a pád mocností byl v zahraničí velmi pozitivně přijat a několik amerických časopisů ho nominovalo mezi nejlepší knihy roku 2014.
Hlavní hrdinkou knihy je Tooley. Mladá Američanka a majitelka knihkupectví na velšském venkově. Miluje nade vše knihy a klid svého obchodu, kam jen málokdy zavítá nějaký zákazník. Sama o své minulosti moc neví a ze všeho nejvíc se bojí lidí, kteří by se jí právě na bílá místa jejího života mohli vyptávat. Jako malá holčička byla unesena skupinkou podivných lidí, s nimiž procestovala kus světa. Nevěděla, kdo jsou a kde se vzali, ani kam odchází. Časté stěhování a postavy, se kterými ji její zvláštní život svedl dohromady, utvořily z Tooley podivného vyděděnce. V okamžiku, kdy hodlá tuto kapitolu svého dětství a dospívání za sebou definitivně zavřít a usadit se na velšském venkově ve svém opuštěném knihkupectví, zazvoní telefon. Volá její minulost.
Kniha mapuje období mezi lety 1988 až 2011. Jednotlivé kapitoly zachycují útržkovitě a na přeskáčku fáze života mladé Tooley. Asie, Afrika, Amerika… Fragmenty příběhu se objevují bez jakékoliv posloupnosti. Příběh je stavěn pomalu a opatrně. Čtenáři je předložen vždy jen malý kousek a už je hlavní hrdinka opět někde jinde a někdy jindy. Jednou je to malá holčička kdesi v Asii, pak dospělá žena pátrající po své minulosti nebo dospívající dívka tápající při hledání sebe samé. V těchto jednotlivých kapitolách je jí souputníkem vždy někdo jiný.Osoby, které do jejího života hluboce zasáhly. Někdy byly svázány s místem a časem. Jiné se vracely a protínaly svou životní dráhu s její, hluboce a nesmazatelně. Přicházely a mizely, aniž by je k sobě mohla nějak připoutat a ovlivnit jejich cestu.
Celkový obrázek vzniká velmi pomalu. Napětí je gradováno rouškou tajemství, kterou jsou zahaleny jednotlivé postavy doprovázející Tooley v jejím životě. Velmi těžko se dá odtušit jejich vzájemný vztah popřípadě souvislosti. Čtenář se bohužel nedozvídá víc ani o místech a okolnostech. V určitý okamžik tak nejasné vazby negradují příběh, ale začínají obtěžovat.
V samém závěru knihy se přeci jen autorovi daří poskládat všechny střípky do uceleného obrazu a ukázat příběh v plném světle.
Velmi emotivní zápletka trpí plochými dialogy. Interakce mezi jednotlivými postavami postrádá náboj a tím uvěřitelnost. Hledání rodičů, pátrání po vlastním dětství i životě samo o sobě nabízí pestré možnosti vývoje hlavní hrdinky i pointy knihy. Zaplnění doposud bílých míst je jaksi odosobněné a neodvažuje se do hloubky charakterů.
I přes emoční nedostatečnost je v závěru skládanka celá. Zklamání z vývoje však přetrvává. To, co mohlo být dost dobře špionážním románem, je pouhou freskou ze života jedné mladé ženy, i když ve velmi exotických kulisách. Jakéhosi zadostiučinění a rozuzlení se hlavní hrdince i čtenářům přeci jen v závěru dostává. A snad i pochopení, odpuštění a nalezení smyslu některých událostí.
Výsledný dojem je rozpačitý. Kniha má velmi dobře nakročeno být něčím větším, ale jako by sám autor váhal, zda tím být chce. Roztříštěnost a přeskakování jednotlivými kapitolami mezi obdobími v širokém časovém rozpětí je rozhodně odvážné nikoliv však přeceněním sil. Ve výsledku nezůstává autor nikomu nic dlužen. Rozhřešení a poznání, které je dopřáno hlavní hrdince Tooley, je smířlivou tečkou a celkem přijatelným zakončením příběhu.
Zdánlivě zmatené přeskakování z jednoho roku do jiného, z kontinentu na kontinent, může čtenáře poněkud odradit. Zvlášť když v každé kapitole nalezne nové prostředí a nové postavy, se kterými není nijak blíže seznámen. Naopak je nucen tápat a domýšlet si. Od určitého okamžiku je vytrvalost alespoň z části odměněna. A tak se vyplatí vydržet do konce. Snad i na pár měsíců či let odložit a pak se k němu vrátit. Druhý pokus bude úspěšnější v tom, že čtenáři dovolí rychleji a snáz proniknout do umě skryté úrovně, která u je povětšinou při premiéře skryta. A v níž neochvějně věřím.
Tom Rachman, Vzestup a pád mocností, Host Brno, 2015
Kristina Doubravová
