Má cenu riskovat to, že člověk vyroste a stane se z něj dospělý se spoustou problémů a povinností? Zapomenout na všechny dětské sny a stát se obyčejným bankéřem nebo lékařem? Mít dům, zahradu, psa a pozorovat napříč časem své děti, jak i ony ztrácejí iluze? Nabízí se připomenout příběh kluka, který vyrůst nikdy nechtěl. O Zemi Nezemi a Petru Panovi však řeč nebude. Ne, tentokrát to vzala do svých rukou Holly Black, autorka známé Kroniky rodu Spiderwicků, a vyšla z toho nadmíru podivná Panenka z kostí.
Pozvat kamarádku nebo kamaráda ze školy na rande nebo rozestavit všechny své hračky do bojových pozic a spustit palbu na nepřítele? Zachary, Alice a Poppy, přátelé na život a na smrt, se otázkou výběru nezabývají. Už dávno propojili své fantazie v jednu jedinou a vytvořili svět, který je víc než jen únikem z reality.
Mořská pěna olizující pirátské lodě, sirény, zloději a středobodem celého vesmíru záhadná Královna. Tu zastupuje v reálném světě velice stará panenka vyrobená z pravého kostního porcelánu. Ano, zrak vás nešálí. Lidské ostatky v podobě popela přimíchané do hmoty pro výrobu luxusních čajových setů a křehkých hraček z dob našich prababiček. 
Jen o dětskou hru nepůjde. Když už to vypadá na pořádnou nudu, tak se začne rozvíjet příběh zcela jiné povahy. Poppy ve snech navštěvuje duch dívky, jejíž popel byl použit na výrobu panenky. Eleonor Kerchner zemřela v roce 1895. A teď se začala za svůj osud mstít.
Staré hračky, ať už chtějí nebo ne, byly vždycky zdrojem duchařských povídek a nezměrné hrůzy. Příběhů o panenkách, které chodí v noci po domě nebo posednou paranormální silou své dětské majitele, je nespočet. Z dřevěných, hadrových nebo porcelánových panenek s tajuplným úsměvem a prázdným výrazem doslova mrazí. Taková je i Panenka z kostí. Její mrkací oči vytváří v žaludku kostky ledu, které studí ještě hodně dlouhou dobu po přečtení knihy.
Hrůzostrašná honba s duchem mrtvé dívky v zádech je ve finále oproštěna od veškerých běsů ve tmě, kroků na schodech i škrábání na dveřích. Kadence klasických detektivních příběhů v kombinaci s jednoduchostí dětského světa a hlubším zamyšlením nad ním však na kvalitě neztrácí. Vytváří velkou spoustu otázek k zamyšlení. Kdy přesně nastává ten moment, že všechny dětské sny strčíme do nejzazších částí mysli a dáme průchod „realitě“?
Příběh je mnohem víc, než se zdá. Duchařské historky v čele s podivnou panenkou jsou přesunuty na druhou kolej a poselství tkví v něčem zcela jiném. Každý z nás měl to své nepředstavitelné, skvělé, nádherné, hloupé, úchvatné dobrodružství, které ukončil sám „život“. Kombinace Sweeney Todda a Toy Story však vnáší do děje jakýsi zmatek.
Vyobrazení panenky na obálce slibuje strašidelný příběh, zatímco napříč dějem se setkáváme s přátelstvím tří dětí, které se vypořádávají s nespravedlností světa každý po svém. Jen tak letmo je děj protkaný duchařskými povídačkami, náhlými poryvy větru, duchy a hřbitovy. Ilustrace dodávají ději to, co mu zásadně chybí – strach z ducha panenky. Bezvládné tělo a stále otevřené oči, které všechno vidí.
Panenka z kostí se řadí do tzv. Middle grade novels, což je fikce pro děti ve věku od 8 do 12 let. O dekády starší čtenáři se nesmí těch čísel zaleknout, protože jestli se zde nachází fanoušek Gaimanovy Koralíny nebo Knihy hřbitova, pak může bouchnout šampaňské. Panenka z kostí je právě pro něj tím pravým šálkem čaje.
Velkolepé finále se nevzdává svých tajemství snadno. Jestli duch holčičky opravdu existoval nebo to byla jen další hra, na to mohu odpovědět jen citátem od C. S. Lewise: ‚Jednou budete dost staří na to, abyste znovu začali číst pohádky.‘
Holly Black – Panenka z kostí. 2014/11. Nakladatelství JOTA. 216 stran
ANETA WUNDERLICHOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
