Procházíte velkolepým městem, které se i přes příznivou návštěvní hodinu a krásnému počasí navzdory jeví poněkud opuštěně. Tiché řady obchodů zejí prázdnotou, vozovku čas od času zatarasí čtyřkolý vrak. Když se na trávou prorostlém chodníku před vámi mihne nejasný obrys, usilovně doufáte, že jde o váš vlastní stín. Jakákoliv další varianta by pro vás totiž znamenala rychlý konec… Vítejte ve světě, kde mnoho lidí nezůstalo. Nebo alespoň ne takových, kteří by zvládli mluvit, myslet a nechtěli vás při první vhodné (i nevhodné) příležitosti sežrat.
Melanie! Vzpomene si Justineauová. Kde je Melanie? Celá místnost je moře plné rvoucích se těl. Justineauová couvá od jedné žranice a málem narazí do druhé. U okna se s tichou dravostí rve o život Caroline Caldwellová. Dva hladovci, kteří se přes parapet přeplazili po čtyřech a na střepech po nich zůstaly kusy masa, ji chytili za nohy a lezou na ní. Čelisti jim pracují jako lopaty rypadla.
Hned první stránky románu Všemi dary obdarovaná vydaného v nakladatelství Host navodí příjemné napětí a touhu dozvědět se víc. Čtenář bloudí prostředím vojenské základny, které doslova nadhazuje další a další otázky. Kde jsem? A Proč jsem tady? Co se tu vlastně doopravdy děje? Poněkud dvojsečnou zbraní jsou reference knihy na zadní straně obálky, které sice chválí, seč mohou, a plní tak dobře svůj primární účel, zároveň ale také poskytují nemalé indicie k odhalení pravé identity jedné z hlavních postav příběhu, bez nichž by si čtenář mohl úvodního příjemného tápání užít ještě o nějakou tu chvíli déle. Nicméně hutná atmosféra úvodních kapitol knihy je zpracována vskutku bravurně.
Host
Drobný problém nastává ve chvíli, kdy dojde ke změně lokace. Tady se dostává ke slovu jedno ze dvou hlavních lákadel knihy, a sice prostředí blíže neurčené budoucnosti, kam je děj zasazen. Ovšem cesta z místa A do místa B napříč post-apokalyptickou krajinou překypující nebezpečím zní možná až příliš povědomě. Autor navíc nepopisuje víc, než skutečně musí. Kdo se těšil na zevrubný popis zákonitostí a hlubší poznávání této nové země, bude nejspíš zklamán – spousta zajímavých otázek ohledně katastrofy zůstane nezodpovězena a ponechána napospas čtenářově fantazii. Ačkoliv je prostředí místního světa popsáno vskutku věrohodně, zůstává spíše kulisou, která dobře funguje tady a teď, pro aktuální potřebu postav a jejich příběhu.
A tak se dostáváme k lákadlu knihy číslo dvě. Díky diametrálně rozdílným charakterům je vzájemná interakce natolik zajímavá, že lze odpustit i lehkou předvídatelnost jejich dalšího směřování. Ovšem k vůbec nejzajímavějším prvkům patří forma vyprávění. Ačkoliv je celý příběh psaný v er-formě, nejedná se o nezaujatý objektivní styl popisu. Zde na sebe nekonkrétní vypravěč bere roli postavy, z jejíž perspektivy popisuje dění aktuální kapitoly. V praxi to tedy vypadá tak, že pokud se události momentálně točí kolem doktorky Caldwellové, setkáme se s nemalým množstvím odborných termínů a precizního vyjadřování, zatímco seržanta Parkse charakterizuje nespisovný projev doprovázený četnými vulgarismy, které prudce kontrastují s nevinností a dětským údivem nad fungováním světa příznačným pro Melanii. Helen Justineová v roli učitelky působí nejvíc obyčejně a přitom lidsky, díky čemuž se nejspíš právě s ní čtenář ztotožní nejvíce.
Všemi dary Obdarovaná se může pochlubit bohatým množství akce rovnoměrně prokládané poklidnějšími sekvencemi, během nichž se budují vztahy a řeší existenciální otázky. Kniha je vhodná především pro čtenáře sci-fi a postapo, díky různorodým postavám a širokému spektru dílčích témat však jistě zaujme i biology, vojáky, učitelky a všechny, kteří se v našem světě cítí být tak trochu…jiní.
M. R. Carey: Všemi dary obdarovaná, Host, 2016, 412 stran.
Knihu můžete zakoupit zde.
Monika Pospíšilová
Úvodní foto: Pixabay.com
