Všechny malé zázraky je kniha se silným příběhem, u kterého se vám budou střídat emoce jako na horské dráze. Nejenom, že vás donutí přemýšlet nad životem, ale možná vás dožene i k slzám a vy si uvědomíte, že na tom nejste zase tak špatně, jak jste si možná mysleli.
Theodor Finch je fascinován smrtí. Žije okamžikem a s budoucností si hlavu neláme. Ve škole si z něho utahují a znají ho pod přezdívkou „Magor“, divný kluk nebo průserář. Někdy si přeje, aby byl obyčejný kluk, ale to nejde, protože trpí bipolární poruchou.
Na druhé straně je Violet Markeyová, oblíbená holka, roztleskávačka. Ale to se po tragické smrti její sestry změnilo. Teď se Violet soustředí na budoucnost, chce dodělat maturitu a opustit město.
Ale osud tomu chtěl a ti dva se potkají na římse školní zvonice a je jen na nich, zda se jim podaří zachránit se.
Je dnes ten správný den na smrt?
Na to se ptám sám sebe ráno, hned jak se vzbudím. Myslím na to ve škole při hodině, když se snažím udržet pozornost při únavném, monotónním výkladu pana Schroedera. U stolu při večeři nad talířem zelených fazolek. V noci, když nemůžu spát, protože neumím vypnout mozek, musím o tom všem pořád přemýšlet.
Je dnes ten den?
A když ne dnes – kdy?
Všechny malé zázraky jsou napsané zajímavým stylem vyprávění, který působil věcně, a tím příběh ozvláštnil od většiny ostatních knih. Nebyl špatný, ale musela jsem si na něho chvíli zvykat.
Také byl střídavě vyprávěn z pohledů obou hlavních postav. Takže jsme měli možnost nakouknout do Finchovy hlavy, kde se rojily myšlenky o sebevraždách a na to, jak se sám vypořádává s bipolární poruchou. U Violet to byl převážně stesk po sestře, strach a nejistota.
Ale teď už k příběhu. Hned po otevření knihy vás čeká nezapomenutelný začátek, kdy dva mladí lidé stojí na římse zvonice a uvažují o tom, že skočí. Už to naznačí, že příběh nebude jen tak něco.
Musím uznat, že ze začátku jsem se v knize trochu ztrácela, čemuž neprospělo ani to, že se mi pletla jména některých postav, ale pak se vše pomalu začalo odkrývat a vyjasňovat a najednou se četlo mnohem líp. Ani jsem se nenadála a byla jsem za půlkou knihy, aniž bych si to nějak víc uvědomovala.
Celkem byla kniha dost depresivní, protože nás neustále doprovázely Finchovy myšlenky na sebevraždu a různá fakta, která měl o ní zjištěná.
Ale pokud budete číst pozorně, budete po několika stránkách zaznamenávat malé změny v příběhu a psychice postav, které doprovází i obměna v názvech kapitol. Když už jsem u těch kapitol, tak nesmím zapomenout zmínit i obrázky, které se na koncích kapitol nacházejí, protože mi to přišlo jako zajímavý nápad.
Na závěr bych také chtěla říct, že mě konec docela překvapil. Ano, čekala jsem, že to takhle dopadne, ale přesto jsem tomu nevěřila a říkala si, že se to musí po pár stránkách vysvětlit jinak. A jestli se tak stalo, to už vám neprozradím.
Na postavách je vidět, že si s nimi autorka dala velkou práci, jelikož byly do detailů promyšlené. Finchova komplikovanost určitě nebyla na napsání jednoduchá. Jeho střídání nálad vystihovalo bipolární poruchu a já si myslím, že se s tím Jennifer poprala na výbornou.
I Violet napsala obstojně. I když, na můj vkus, některé strachy překonala až moc rychle na to, jak dlouho s nimi bojovala. Jinak její vyrovnávání se smrtí blízké osoby působilo uvěřitelně.
Jak už jsem řekla. Kniha Všechny malé zázraky vás donutí přemýšlet nad životem. Líbil se mi kontrast, který autorka naznačila, mezi tragickou smrtí a sebevraždou, kdy jedni nemají na výběr, zda budou žít a ti druzí si život sami vezmou. Rozhodně podle mě stojí za přečtení. A když už ji budete číst, nevynechte ani poznámku autorky v závěru knihy.
Jennifer Niven: Všechny malé zázraky, Euromedia Group k. s. (Yoli), 2015, 360 stran.
Pokud vás kniha oslovila, vychází již 17. září 2015
ELIŠKA RICHTEROVÁ
