Tenhle manželský trojúhelník mohl skončit pár fackami nebo chladnokrevnou vraždou. Sarah Pinborough měla zcela jiný záměr. Od knih pro děti a mládež si odskočila k thrilleru pro dospělé a rozhodně se nedržela zpátky.
Ví o tobě není o tom, co se stane, ale co se stalo. Po několika kapitolách je čtenáři jasné, že v minulosti se skrývá tajemství, které nevyhnutelně směřuje k událostem budoucím. 
Jedním vrcholem trojúhelníku je Louise. V životě této čerstvě rozvedené ženy je, zdá se, jenom jeden muž-její syn. A vlastně ještě její nadřízený David. Ale i tak není moc o čem mluviit, protože poslední, co by si přála je zaplést se s nadřízeným-ženatým nadřízeným. Navíc nejde přeci o nic vážného. Byl to jen nezávazný flirt. To si nemyslí Adele-jeho žena.
Adele a David jsou navenek párem snů. On je lékař a ona jeho stepfordská panička. Pro ostatní jsou ztělesněním dokonalosti. Jeden pro druhého jsou kotvou, která je postupně stahuje zpět do hlubin jejich minulosti.
MetaforaAdele je zcela odevzdána Davidovi. On řídí její život, předepisuje jí léky na její úzkosti. Adele chce být milována, získat zpět svůj život. Je zcela v jeho moci a den za dnem se prohlubuje její závislost na něm. Pak se jednoho dne dozví o Louise.
Adele rozehraje spletitou hru, jejíž hlavní postavou je Louise. Pomalu a chladnokrevně ji zatáhne do svého příběhu, aby z ní stvořila loutku, která splní své poslání.
Kapitolu po kapitole se obě ženy sbližují. Louise skládá střípky Adelina příběhu. Dozvídá se o jejím dávném příteli Robovi. Ten jednoho dne ze života nikoliv však ze vzpomínek Adele mizí a Louise pátrá po tom, co se stalo. S tím se pomalu ale jistě dozvídá i celou pravdu o Adele a Davidovi. Je děsivější, než si kdy dokázala představit.
A rozhodně podivnější, než si dokáže kdokoliv z čtenářů představit. Nic není tak, jak se zprvu zdá a příběh získává na napětí a dynamice právě v okamžicích, kdy se pravda obrací jak mince hozená do vzduchu, aby dopadla a navždy rozhodla o budoucích událostech.
Musím uznat, že zvlášť ke konci bylo knihu těžké odložit. V jednu chvíli je totiž nad slunce jasné, že překvapením ještě není konec. To, co mělo přijít v závěru, překonalo veškerá má očekávání. A tak trochu dalo pochopit i varování v anotaci: “ Nevěřte této knize, nevěřte tomuto příběhu, nevěřte ani sami sobě a ať se děje cokoliv, neprozraďte konec!“ Neprozradím, stejně byste mi nevěřili.
Na druhou stranu ale nemohu říct, že by mne neočekávanost pointy zaskočila nějak mile. Spíš jsem musela hodně přemýšlet, jestli jsem na okamžik nezdřímla a neotevřela po trhavém probuzení třeba jinou knihu. Několikrát jsem se vrátila, abych se ujistila, že čtu dobře a štípla se, abych zahnala i poslední zbytky spánku, které by snad mohly zastřít mé vědomí a úsudek.
Autorce se nedá upřít řemeslná zručnost, která se projevuje v každé kapitole knihy. Mistrně graduje napětí jako když šéfkuchař skládá patrový svatební dort. . . aby z něj na večírku vyskočila striptérka. Ano. Stejně jako polonahá ženština byť skvostného těla však nevalných mravů může zkazit mistrný zákusek, může i na konci této knihy zůstat v čtenáři poněkud rozpolcený pocit.
Kniha má kouzelnou moc vzít vás na výpravu na dno lidské duše, zježit hrůzou chlupy na zátylku a nepříjemně zaskočit. Čtěte pozorně a očekávejte cokoliv. A hlavně nikomu neprozraďte konec !
Kristina Doubravová
Ví o tobě, Sarah Pinborough, Metafora, 2017
