Jedním z nejočekávanějších filmů nejen nedávno skončeného Torontského filmového festivalu, ale vůbec celého roku 2013, byl bezpochyby snímek Gravity mexického režiséra Alfonse Cuaróna. Snímek, popisující boj o přežití lehce nervózní doktorky Sandry Bullock a těžce pohodářského George Clooneyho uprostřed bezútěšného vesmíru, obrovská očekávání bezpochyby naplnil, avšak k přízvisku kultovní mu přeci jen kousek schází. Ale popořadě.
Již množství trailerů vypuštěných před uvedením do kin jasně ukazovalo, že půjde o naprosto inovativní vizuální zážitek. Práce s kamerou v kombinaci s použitými triky je bezpochyby nejsilnější stránkou filmu. Cuarónovi se naprosto brilantně podařilo skloubit jeho filmový jazyk, který je specifický využíváním dlouhých záběrů, s potřebou udržení dynamiky ve strohém prostředí vesmíru. Důkazem je hned první, neuvěřitelně vtahující 17ti minutová scéna, během níž se hlavní hrdinové v jednu chvíli kochají pohledem na planetu Zemi ve stylu National Geographic, aby následně bojovali o život pod sprchou úlomků z nejrůznějších satelitů obíhajících po její oběžné dráze.
Snad poprvé v životě jsem litoval, že jsem zvolil 2D verzi před třírozměrnou. Vesmírné vzduchoprázdno totiž umožňuje naplno využít 3D technologii a to především prostřednictvím poletujících předmětů směrem ke kameře. Povznášející vizuální zážitek pak ještě více umocňuje vycizelovaný zvukový design v kombinaci s hudbou Stevena Price. Ta nejlépe funguje ve volném prostoru, kde autoři z logiky věci nechtěli použít zvukové efekty a nahrazuje tak do sebe narážející objekty a tlumené výbuchy.
Vizuální genialitu Gravitace ještě více umocňuje jednoduchý příběh hledání pevné půdy (gravitace) uprostřed nekonečné samoty (vesmíru) a vypořádávání se se ztrátou vlastního dítěte. Osamělou lékařku Ryan Stone hned na první vesmírné misi potká nehoda v podobě úlomků z odstřeleného ruského satelitu. V doprovodu rutinéra Matta Kowalskyho, kterého měl původně hrát Robert Downey Jr., se jí podaří přežít úvodní průlet tohoto vesmírného odpadu, avšak její raketoplán je nenávratně poškozen. Následuje polétávání mezi vesmírnými stanicemi, během kterého doktorka Stone prochází emocionální očistou a bolestivou akceptací neměnného stavu věcí („You gotta learn to let things go“).
Častokrát zfilmované téma zde dostává díky světu, kde se není o co opřít, nový rozměr a dokáže dojmout i ve scénách, které by v normálním prostředí působily pateticky až lacině. Se symbolikou znovuzrození, jež se line celým příběhem, se nedokážou ztotožnit snad jen ti největší cynici, i tak by však scénáři slušela menší doslovnost.
A tím se dostáváme k největšímu avšak stále marginálnímu problému Gravity. Méně je někdy více. Alfonso Cuaron se svým synem častokrát vkládají hlavním hrdinům do úst doslovné emocionální definice a ukrajují tak divákovu iniciativu u už tak jednovrstevných charakterů. Ani tato malá vada na kráse však nezpochybňuje vynikající herecký výkon Sandy Bullock, která na malém prostoru předvádí svůj životní výkon stonásobně překonávající Oskarového Zrození šampióna. Sandra Bullock před začátkem natáčení prošla náročným půlročním fyzickým tréninkem, během něhož se rovněž intenzivně podílela i na obsahové tvorbě vlastního charakteru a kdyby se zrovna tento rok nerozhodl Woody Allen napsat jednu z nejkomplexnějších ženských postav ve své kariéře, pozlacená soška by ji pravděpodobně neminula.
Gravitace
Drama / Sci-Fi/ Thriller USA/ Velká Británie, 2013, 90 min
Režie: Alfonso Cuarón
Scénář: Alfonso Cuarón, Jonás Cuarón
Kamera: Emmanuel Lubezki
Hudba: Steven Price
Hrají: Sandra Bullock, George Clooney
Petr Peřinka
