Nakladatelství Host vydalo prvotinu A. Audhild Soldbergové Válka proti superkrávám, která se v Norsku stala bestsellerem a nejlepší knihou roku 2014. Ve své domovině se tento titul dočkal i volného pokračování s názvem Superkrávy si dělají blázny.
Hlavní hrdinkou knihy je Anne Bea. Je jí dvanáct, chodí do sedmé třídy, má slabý zrak a naráží do lavic. Navíc je albínka s bílými vlasy a baví ji matematika. Dokonalý recept jak nezapadnout mezi spolužáky. A naprosto nulová šance zaujmout Magnuse, toho nejlepšího kluka ze všech. Taky tu jsou superkrávy Thea, Širin a Ronja. Oblíbené a protivné jak pondělní ráno. Ještě že je tu kamarád Nils. Na popularitě jí sice nepřidává, ale ve dvou se to vždycky lépe táhne. Ve škole se navíc schyluje k největší podzimní události, kterou je soutěž talentů. Všechno nasvědčuje tomu, že superkrávy budou mít zase navrch….
Kniha je psána v ich formě, což přibližuje hrdinku čtenáři. Nečekejte však nějakou nesrozumitelnou puberťáckou hatmatilku. Autorce se daří udržet autentický styl vyprávění, aniž by jakkoliv dětskému čtenáři nadbíhala. Příběh se nesnaží hrotit konfliktem mezi dětským a „dospěláckým“ světem. Naopak sází na vtip a nadhled. Celkem nenásilnou formou přibližuje svět hrdinky.
A hádejte, koho jsem zahlédla jako prvního, když jsem si vyčistila brýle od bláta. Cítila jsem, jak mi z plic vyprchává všechen vzduch, a kdyby u mě nestál Nils, určitě bych sebou znovu plácla na chodník. Nils ale naštěstí pochopil situaci a převedl mě přes cestu až ke skokanskému můstku.
„Nesmál se, „ prohlásil, když jsme se posadili v půlce dopadového svahu. Popotáhla jsem.
„Viděl jsem to úplně jasně, Annebíno,“ pokračoval. „Smáli se jen ostatní.“
Bylo mi jasné, že to řekl jen proto, aby mě utěšil, ale i tak to trochu pomohlo. Pomohlo, že Nils chápe, co je na tom ze všeho nejhorší. Horší než to, že mě celá škola viděla letět na hubu. Nejhorší bylo, že se mi Magnus smál, protože mě někdo považoval za slepce. Já totiž slepá nejsem. Jen prostě hrozně blbě vidím!
„Tady máš,“ řekl Nils a napřáhl ke mně ruku s mým obědem. „Vylovil jsem ho z kaluže. Myslím, že do něj moc nenateklo.“
HOSTVyprávění je svižné, čtivé a srozumitelné. Je rovněž vtipné. Ne takovým tím třeskutým způsobem za každou cenu. Takovým tím milým způsobem, co zahřeje. Ačkoliv jde o příběh z prostředí norské školy a rodiny, není nikterak nesrozumitelný či vzdálený českému čtenáři. Ten se tak snadno vžije do příběhu hlavní hrdinky a jejich přátel. Snadno se s ním ztotožní. Od hlavního vyprávění si tu a tam odskočí do nějaké té podrobnosti na vysvětlenou. Díky troše toho chaosu vidíte ve vypravěčce skutečně dvanáctiletou dívenku. S těkavými myšlenkami, možná někdy ztracenou a hodně odhodlanou. Autorka nevypadává ze své role náctileté vypravěčky ani na okamžik. Zdařile manévruje v motivaci chování dětských postav aniž by se toho samého dopouštěla u postav učitelů nebo rodičů.
Pro ucelené zhodnocení knihy nebylo nic jednoduššího, než ji dát přečíst mé dceři. Je jí dvanáct, chodí do sedmé třídy a momentálně jsou její největší bolístkou….superkrávy. Přečetla ji na jeden zátah. Teď jí čte podruhé. Asi není nic lepšího, než když kniha chytí za srdce toho, komu byla primárně určena. Z cílové skupiny nejsou rozhodně chlapci vyřazeni, ale dívkám asi bude hrdinka téhle knihy přeci jen bližší.
Zdá se, že i přes ataku „poseroutkománie“ a pandemii knih o čarodějnickém učni dětská kniha přeci jen žije a má nové příběhy a neokoukané hrdiny.
Kristina Doubravová
Knihu můžete zakoupit ZDE.
Válka Proti superkrávám, A. A. Soldbergová, nakladatelství Host Brno, 2016
