Chvíli to trvá, než se nějaký film dá označit za kultovní. Kultovním se může stát okolnostmi, které vznik filmu provází, hláškami, které zlidoví, předpovědí budoucnosti, která se naplní, nebo se prostě jen strefí do času a prostoru, ve kterém vzniká, a ve kterém ho divák přijímá. Přesně to se před 20 lety stalo Danny Boyleovi a jeho snímku Trainspotting, jehož pokračování mělo ve čtvrtek premiéru v českých kinech.
Každá doba má své kultovní snímky, proto se každé generaci při vyslovení tohoto pojmu vybaví jiné filmy. Pro moji generaci, která začala chodit do kina v devadesátých letech, to jsou Pulp fiction, Takový normální zabijáci a Trainspotting. Než jsem se vydal na pokračování posledně zmíněného filmu, chtěl jsem si nejprve připomenout původní snímek. Po jeho zhlédnutí jsem byl poněkud na rozpacích, poněvadž jsem viděl značně jiný film, než který jsem si pamatoval. Roztěkaný, ne příliš originální příběh mladého feťáka, který okrade své kámoše, drží tak tak pohromadě, a to jen díky zajímavým hercům a skvělému soundtracku. Jeho kultovnost je závislá pouze na času a prostoru. Pevně věřím, že Takový normální zabijáci nebo Pulp fiction by se staly kultovními vždy, ale jen málokdo by si dnes všiml Trainspottingu. Ale pro moji generaci, která prožila renezanci drogového opojení 60. let, jde o zásadní film. Film, který nemoralizuje, nepoučuje, pouze nabízí velkolepou jízdu a vyjadřuje svobodu ukrytou v závislosti na čemkoliv jiném, než je společnost, úspěch
nebo peníze. Trainspotting představoval revoltu, která je vlastní každé mladé generaci.
Pokračování Trainspottingu jde do kin pod zkratkou T2. O tu musel Danny Boyle požádat Jamese Camerona, který ji použil už v roce 1991 pro druhý díl Terminátora. Jakoby tím Dany Boyle říkal- dokázal-li Cameron s T2 překonat první díl ve všech ohledech, mohu to samé dokázat s T2 i já. Pokud tomu ovšem věřil, musí být na drogách víc, než Spud, Renton a Simon dohromady. Nechci u žádného filmu prohlašovat, že nemá význam točit pokračování, ale natočení Trainspottingu 2 má asi takový smysl, jako chodit do kina na Troškovy filmy s očekáváním kvalitní zábavy.
Příběh začíná kupodivu (pozor na sarkasmus) tam, kde původní film skončil. Renton okradl kámoše a zdrhnul ze země. Teď (po 20 letech) se vrací, aby zahojil staré rány. Stará parta se dává opět dohromady, nic se nemění. Jen místo píchání heroinu se šňupe koks, čórky v obchodě se zaměnily za krádeže 
kreditek a že někdo zase obere kámoše, je jasné od začátku. Kdo to bude, se dozvíte až v půlce.
Trainspottig 2, stejně jako jednička, je film poskládaný z jednotlivých scének, které sami o sobě nemají hlubší význam. Spojeny jsou laciným příběhem občas oživeným vizuálně zajímavými, ale samoúčelnými vsuvkami, animací nebo zastavením obrazu. Ve filmu se objeví postavy, které zase zmizí, aniž by jakkoliv zasáhly do děje. Například právnička v už tak nesmyslné scéně Simonova obvinění z vydírání. Objevila se už v prvním díle jako nezletilá Rentova holka na jednu jedinou noc a ani tam jsem přítomnost její postavy ve filmu nechápal.
Trainspotting 2 není špatný film. Jen těžko osloví někoho, kdo neviděl díl první. A ti, co ho viděli, nebudou rozumět tomu, proč to má pokračovat. Nejděsivější na T2 je ale prozření, že to, co se před 20 lety tvářilo jako tvůrčí invence, se teď ukazuje jako režijní omezenost. Jakoby se Dany Boyle za těch dvacet let nic u filmu nepřiučil. Trainspottingu jeho kultovnost upřít nelze, ale díky doslovnému pokračování se stává filmem, ke kterému už se nechci vracet. A to je smutný konec kultovního filmu.
Pavel Urík
Velká Británie T2 Trainspotting
Drama
Velká Británie, 2017, 117 min
Režie: Danny Boyle
Předloha: Irvine Welsh (kniha)
Scénář: John Hodge
Hrají: Ewan McGregor, Jonny Lee Miller, Robert Carlyle, Ewen Bremner, Kelly Macdonald, Anjela Nedyalkova, Shirley Henderson, Irvine Welsh, Simon Weir, Steven Robertson, Gordon Kennedy
