Je na čase, aby americká jednotka opět pomohla nějaké té zemi ke svobodě. Drogami oplývající, korupcí prožraná Bolívie, připrav se. Jsou tu Americanos a s ničím se rozhodně nebudou párat. A že to bude podívaná ve velkém stylu? To je jasné!
Podíváme se na zoubek hře, která vyšla před cca dvěma měsíci. Megalomanskou stealth akci vytvořenou pod záštitou značky Tom Clancy. Na rozdíl od ostatních her, jako například Rainbox six, Splinter cell atd., jsou Wildlands první hrou podle tohoto špionážního autora, kde se moc nehraje na taktiku. Chápejte mě dobře, jde to, ale ne pokud hrajete single nebo s neznámými hráči. Jde spíše o kombinaci GTA V, Just cause a dobře, trošku i nějaké té klidnější hry. Co je ale na Wildlands nejlepší a co ji dělá tak jedinečnou? Svět. Za hru k recenzi děkujeme KEY 4 YOU.
U.S.A! U.S.A!
Příběh není nějak zvlášť originální – země sužovaná drogovými kartely je napospas vydána šéfovi místní mafie El Sueňovi. Muži, který se neštítí žádných špinavostí. Bolívie touží po svobodě a chce ukončit teror a zvěrstva, která jsou páchána na jejich obyvatelích. Právě proto uzavřela místní policie dohodu s El Sueňo – přestaň zabíjet civilisty a my si nebudeme všímat nekalého obchodu s drogami. Nepřítelem tedy není jen mafie, ale i zkorumpovaná jednotka Unidad. No a v tomto okamžiku se nad zemí objeví nenápadný vrtulník americké armády. Čtyřčlenná jednotka zvaní Ghosts spolu se „ženou na drátě“ vyhlašují po boku s místními rebely válku všem padouchům.
Přidej tam víc vousů, Same!
Hra začíná klasickým vytvořením vaší postavy. Mohlo by se jít klidně více dopodrobna, ale myslím si, že je to tak akorát. Ono vesměs jak vypadáte nehraje žádnou roli. Při vytváření postavy si nejdříve vyberete pohlaví a pak už je jen na vás, jak budete vypadat. Postupem času se vám otevřou nové doplňky, jako je například kovbojský klobouk nebo speciální uniforma. Možností je opravdu dostatečně. Když máte vytvořenou postavu, můžete začít. Hra vás vysadí uprostřed ničeho a je jen na vás, kam se vydáte. Mapa je rozdělena na jednotlivé lokace, kterým vládnou jednotliví bossové. Abyste se k nim dostali, musíte získávat postupně informace tím, že plníte hlavní příběhové mise. Odměnou za dopadení těchto hlavních „Sicario“ se dostanete k tomu největšímu badass pod sluncem. Ano, je to El Sueňo.
Možná největší chyba v tak otevřeném světe je malá různorodost misí. Většinou se jedná o tři až čtyři varianty. Vyslechni, znič, zabij, zajmi. Ano, jistě. Mohlo by to stačit. Ale ve světě, který je neuvěřitelně rozlehlý, plný různorodé fauny i flory, by se dalo určitě vymyslet i něco originálnějšího. Místy jsou mise zajímavé nebo docela drsné až kontroverzní, to nepopírám. Například mise, kdy máte zajmout „muže“, který se zbavuje mrtvol tak, že těla schovává do sudu a nakládá je do louhu. Sice to zní jako klasická mafiánská zápletka, ale je tomu jinak. Ukáže se, že onen muž nemá ponětí, co dělá. Jeho inteligence se zastavila na úrovni sedmiletého chlapce a po jeho únosu, kdy s ním mizíte v dodávce, je jeho největší starost to, že jste zapomněli vzít i jeho Pepita – plyšového medvídka. Tato mise, a i málo, opravdu málo dalších takto originálních, vnutí člověku myšlenku, jestli i ti špatní nejsou náhodou také oběťmi. Bohužel zbytek hry ve vás nevyvolává naprosto žádné emoce a vy jen monotónně plníte kvanta úkolů, abyste se konečně dostali k největšímu hlavounovi.
Sporťákem nebo dodávkou? Je to jedno…
Nejvíce lituji lidí, kteří měli na starost tvorbu silnic a všech cest. Většinu času je totiž nemusíte využít. Jakákoliv auta či motorky jsou neuvěřitelně odolná a projedou téměř jakýkoliv terén. Je-libo vyjet stěnu vysoké hory nějakým dopravním prostředkem? Co takhle Ferrari? Bohužel, řídící vlastnosti aut se pohybují hodně za hranou arkádovosti. Nejvíce jsem si vzpomněl na hru Just cause, kde bylo ovládání aut vyřešeno stejným způsobem. Ovšem u hry, která je zaměřená na béčkovou akci, se to dá prominout. Ne ale u Wildlands, která staví na dospěláckém stylu a na snaze o realističnost. Dopravní prostředek, který ale musím pochválit, je vrtulník. Ten budete využívat na svých cestách nejčastěji. Ovládá se parádně a jeho pohyby jsou plynulé a uvěřitelné. Moc dobře je uděláno i to, když vás náhodou sestřelí. Vrtulník se stává neovladatelným a při všudypřítomném blikání a zvuků výhružných kontrolek máte jen chvíli na to, „opustit palubu“.
Co se dopravním prostředkům musí nechat, je, že hezky reagují na počasí nebo na povrch. Stojíte v louži? Dobře, budete stříkat vodu kolem. Žene se vaše motorka po vyschlém solném jezeře? Prach vám jde hezky od kol a vy si připadáte jako při překonávání rychlostního rekordu. Těchto detailů je kolem aut mnoho, ať už jde o zablácený spodek auta od měkké vozovky nebo hrabání zadními koly vedle cesty. Jízdní vlastnosti to ale nezachrání.
Hru lze zakoupit na KEY 4 YOUMým nepřítelem jest hloupost
Ne zrovna moc žhavé je to i s umělou inteligencí. Ať už vašich spojenců, nebo nepřátel. Pokud hrajete single player, tak je úderná jednotka – vaši „brothers in arms“ – vesměs na nic. Jediná jejich dobrá vlastnost je synchronizovaná střelba. Vždycky mi vyloudila samolibý, blažený pocit. Situace jako z akčního filmu: Na střeše stojí tři vojáci na hlídce a povídají si. Vy, schovaní na kraji lesa, vše sledujete přes hledáček odstřelovací pušky. Hezky označíte dva ze tří budoucích nebožtíků a čekáte na potvrzení. Odpověď „čekáme na tvoje znamení“ znamená jen jedno: vybrat si zbylého vojáka a vystřelit. Ještě než se ostatní dva stačí rozkoukat, jdou k zemi. Nikdo nic neviděl a díky vašemu tlumiči ani neslyšel. To je hlavní premisa vašich AI kumpánů. Bohužel jediná. Po zbytek hry různě pobíhají a střílí na schované nepřátele a dokonce se i jednou za čas trefí. Další problém je to, že nejsou schopni rychle naskočit za vámi do auta a vrtulníku. Vše trvá strašně dlouho. Někdy tam jen stojí kolem a čekají nebo se pomalinku plíží vaším směrem. I autoři si jsou vědomi této hráčovi frustrace, a tak když nasednete do auta a popojedete kousek dál, team se objeví na zadních sedadlech. Hloupé? Rozhodně. O moc lépe na tom nejsou ani vaši nepřátelé. Hloupě se kryjí, nevidí vás, dokud nestojíte pár kroků od nich. Pokud vás zaměří a vy se rychle schováte za sud nebo bednu, jdou si zase po svém. Problém je, že reagují jen na vás. Ostatní členové teamu jsou pro ně neviditelní. Doslova. Jednou se dokonce stalo, že objekt, který jsme měli nenápadně sledovat na místo setkání, naprosto ignoroval jednoho člena mé jednotky- jako by to byl kolemjdoucí. Ten přikrčený se zbraní stál uprostřed silnice a čekal, až ho sledovaný přejede. To také udělal a jel dál, jako by se nechumelilo.
Lepší to není ani s místními obyvateli. Ti, kteří pracují pro kartel, si hledí svého. Dokonce i když se kolem nich proplížíte dále, opravují auto nebo jinak pracují. Vždyť je přece normální, že na místě, jako je základna na zpracovávání koksu, se pohybuje maskovaný panák s puškou.
Tady máš na vylepšenou
Ano, určité RPG prvky Wildlands mají. Kromě vylepšení vašeho vzhledu, které ovšem nemá vliv na hru, si můžete vylepšovat postupně také váš tým, zbraně nebo spolupráci s rebely. Nejdůležitější je vylepšit si váš team nebo vaše vlastnosti. Například místo jednoho cíle při synchronizované střelbě můžete sejmout až čtyři cíle. Stejně tak si vylepšíte i svou mušku nebo fyzičku. Tato zlepšení závisí na předmětech rozmístěných po celé mapě. Nejdůležitější jsou různé zásoby jídel, zbraní, léků nebo počítačů. Ty stačí jen označit tajnou štěnicí a vám přibude ve vašem inventáři malá část těchto zásob. Díky nim pak rozdělujete zkušenostní body.
Spolupráce s rebely je trošku zvláštní. Jsou vám schopní opatřit dopravní prostředek, ale už si nemůžete vybrat, kam vám ho mají „shodit“. Stejně tak vás podpoří jejich přepadové „komando“. Pojem komando je trošku nadnesený. Vesměs to vypadá tak, že vyskáče pár chlapů v pletených hučkách z auta a střílí na vše, co se pohne. Naprosto hloupá vlastnost těchto „pomocníku“ je ta, že pokud je osvobodíte z vězení bez jakéhokoliv prozrazení, za stálého plížení a ohlížení se přes rameno, začnou vykřikovat a pobíhat kolem. Tím jste prozrazeni a řešíte situaci jako Rambo – konec tlumičů, je čas těžkých kulometů.
Jeden Team, jedno tělo
Hra pro více hráčů je trošku zavádějící. Pokud hrajete s cizími lidmi, je to bída. Každý si dělá, co chce, a tak se vám může stát, že jednu misi opakujete desetkrát, protože jeden člen pořád nechápe, že je to mise tajná a že nesmí spustit poplach. Na druhou stranu, když hrajete s kamarády a máte u toho sluchátka ke komunikaci, musí být hra skvělá. Úplně vidím to promýšlení taktiky a domlouvání se, kterého ze dvou nepřátel sejmout jako prvního. Bohužel sluchátka a kamarády nemám, a tak jsem většinu času hrál singleplayer. Nejspíš i z důvodu, že jsem neměl nervy hrát s cizími lidmi a sledovat, jak nemotorně létají vrtulníkem nebo řeší různé situace.
Tvůj každý lístek ve větru se chvěje,
Jenž huče táhne z hloubky hvozdů:-
Ty nedbáš ho, – ty nasloucháš jen hvozdu,
Jak blízko tebe první trylek pěje.
Tato báseň od Josefa Václava Sládka dokonale popisuje to, jak vypadá celý svět kolem vás. Je jedním slovem nádherný. Bujná vegetace naplněna různými zvířaty jako jsou plameňáci, lamy, srny a mnoho dalších. Příroda je divoká, plná barev. Krásně reaguje jak na vaše činy (prodírání se džunglí nebo pohyb trávy při přistání vrtulníku), tak i na počasí. Dost často jsem se přistihl, že stojím a jen zírám, jak paprsek světla osvětluje skrz bouřkové mraky planiny pode mnou. Co pohled do dálky, to krása. Každý tento záběr by klidně vystačil jako úvodní tapeta vašeho operačního systému.
To, jak je svět rozdělen do určitých typů krajiny, je hlavní předností hry. Je krásný, divoký a okouzlující. Díky tomu totiž hře odpustíte všechny nedostatky, kterými Wildlands oplývá. A že jich bohužel není málo. Ghost recon Wildlands není špatná hra, jen by to chtělo trošku více propracovat umělou inteligenci a možná hru trochu zkrátit. Ono totiž neustálé opakování jedné věci může být dost ubíjející. I když se na to hezky kouká.
Adam Dvořák
