Emmeline se podařilo zbavit obyvatele vesnice života pod vlivem škodlivé iluze, vymýtit prvky fanatismu a přečkat další Smrtnou zimu. Přesto má však starostí stále víc než dost. Prorocké sny jsou zpátky. A ani tentokrát nevypadají zrovna optimisticky. Dívka poměrně brzy zjišťuje, že jejich následování může být stejně nebezpečné, jako kdyby se je pokusila ignorovat. Knihu Temná tání přináší nakladatelství Host.
„Popojdeme blíž ke stavení, na volné pláni se pohybujeme pomalu. Dlouhé červené a oranžové jazyky olizují jeho dřevěné stěny a pohlcují střechu. Koně se zarazí a řehtají. Prostupují pořád kupředu a snažím se pochopit celý ten výjev před sebou. Gigantické plameny stavení pomalu požírají a vrhají prodloužené stíny na potemnělé náspy kolem. Nemůžu odtrhnout oči ode dveří. Je k nim přibitá zuhelnatělá postava a končetiny má natažené od jedné strany rámu ke druhé. Zdá se téměř nemožné ji identifikovat, až na bílé zuby, které se lesknou v naoranžovělém ohni. Muž.“
Děj s několika měsíčním odstupem navazuje na první knihu. Po vskutku bryskní rekapitulaci zásadních momentů jedničky a rychlém osvětlení událostí, které se v tomto mezi dílovém období v osadě odehrály, vrhá autorka čtenáře rovnou do děje. Skrze představení nových postav se tempo prvních kapitol udržuje v příjemně svižném tónu. Autorka volí sympatický poměr mezi hrdiny, které čtenář zná z předchozího dílu, a těmi nově příchozími. Brzké opuštění dobře známých prostor vesnice přináší nová místa k objevování a bádání. To je vzhledem k zákonitému opadnutí tajemné atmosféry prvního dílu dobrá strategie. Mystické ladění zde střídá akce. Oproti prvnímu dílu, kde dominovalo zejména pozvolné odhalování záhad, akčních scén výrazně přibylo. Některé postavy tak dostávají velký prostor a mohou své charaktery projevit také v jiném světle, což je příjemná změna, o příznivém vlivu na svižnost vyprávění nemluvě.
HOSTJako druhý v pořadí se román potýká s některými typickými neduhy prostředních dílů sérií. Jedním z nich je značné rozmělnění děje. Mnohé části bohužel působí jako vata. Spisovatelka se nejednou za použití jiných slovíček stále znovu snaží popisovat totožný pocit, myšlenku či událost. Zejména popis nočních snů a vizí hlavní hrdinky, který v předchozím dílu fungoval dobře a zajímavě, zde působí dost nadbytečně a s přibývajícími stránkami knihy až přímo rušivě.
Vyprávění je plné odboček, což je poněkud samoúčelné, jelikož tyto dějové linky neslouží rozvoji příběhu trilogie, ale pouze ději v rámci dílu samotného. Nutno však říci, že i přes to se kniha čte dobře a díky kombinaci akčních sekvencí, široké paletě lokalit, pestrému množství postav a řadě zajímavých dialogů se jednoduše stále něco děje a čtenář se tak ani na chvilku nestíhá nudit. Zásluhu na výsledku má ale nesporně i stylistika. Autorka používá květnatý jazyk a poetičností některých metaforických obratů dokáže naprosto uchvátit.
Nelze opomenout ani obálku, která, stejně jako tomu bylo u předchozího dílu, mysteriózním laděním výborně vystihuje atmosféru knihy a svým zpracováním patří k tomu nejlepšímu, co prozatím nakladatelství Host představilo.
Druhý díl série Smrtná zima tvoří nezbytný spojovací článek mezi prvním a třetím dílem trilogie, a jako takový je třeba jej brát. Jako samostatné dílo by román Temné tání neobstál, jakožto pokračování si však dílo nevede špatně a dokáže udržet zájem a očekávání závěrečného dílu.
Kate A. Boormanová: Temná tání, Host, 2017, 368 stran.
Knihu můžete zakoupit ZDE.
Monika Pospíšilová
Úvodní foto: Pixabay.com
