Bezesporu největší filmová událost roku je tu! Sedmá epizoda kultovních Star Wars přichází do kin obestřena mnoha otazníky. A jednoznačně boduje. Režie se tentokrát zhostil J. J. Abrams, zkušený režisér napínavých seriálů a sci-fi snímků. Jeho režijní a vizuální styl je jiný, než Lucasův, i když se úspěšně snaží zapadnout do světa Star Wars. Malá změna v režii a snímání herců je velmi osvěžující. Sedmá epizoda tak není jen příživníkem série, jako třeba novější díly Terminátora, ale plnokrevným návratem do světa Star Wars, se vším, co fanoušci tolik milují.
Po pěkné řádce let od skončení děje Epizody VI se rovnováha sil opět srovnává – v tom smyslu, že Republika stojí proti novému nepříteli – Prvnímu řádu. Ten má ve svém čele už tradičně velkého a ošklivého vůdce, a navíc také mladého následníka Darth Vadera. Disponují ještě ničivější zbraní, než byla Hvězda smrti. Proti nim stojí Odboj, ale především nová generace odvážných hrdinů, kteří teprve objevují svoji sílu. Takže všechno je při starém – jako by nikdy k žádnému velkému vítězství dobra nedošlo.
Hlavními hrdiny jsou dva mladí lidé – osamocená Rey (Daisy Ridley), která čeká na pouštní planetě, než se pro ni vrátí její rodina, a voják Prvního řádu Finn (John Boyega), který hned po svojí první bitvě zběhne z armády a obrátí se proti svým bývalým pánům. Společně shodou náhod potkají Han Sola, který s Chewbaccou touží získat zpátky svoji loď Millennium Falcon. A stávají se svědky i strůjci událostí, které zahýbou galaxií. Do děje zasáhne také generálka Leia, která už sice není žádná mladice, ale emoce umí vyvolat stejně snadno, jako dřív. Rozpadlé rodinné vztahy se tak znovu obnovují, odloučení rodinní příslušníci se střetávají a zjišťují, že Síla se probudila. 
Nejsem žádný velký znalec Star Wars, ale rozhodně musím říct, že tenhle film beze zbytku naplňuje všechno, co si pod pojmem Star Wars představuju. Děj začíná na bitevní lodi plné stormtrooperů a fašistických velitelů, pokračuje na pouštní planetě a přináší velkolepé záběry z různých světů. Hlavní postavou je zdánlivě křehká kráska, která se ujímá roztomilého droida a na obloze se prohání nejlepší pilot Odboje. Zbraně se stávají z celých planet, staré známé postavy hláškují a podíváme se i do podniku, který je plný roztodivných emzáků. Prostě nechybí nic!
Vizuální stránka je úchvatná, a to i přesto, že víc než na velkolepost sází na detaily a konkrétní souboje. Jedním z nejefektnějších momentů nejsou velké bitvy a výbuchy křižníků, ale pohledy na obří ztroskotané vesmírné lodě, a planety vybuchující kdesi daleko na obloze. Postavy jsou jen pozorovateli, kteří žijí „po“, ale přitom si neuvědomují, že jsou také součástí něčeho velkého. Právě v tom se skrývá velikost tohoto filmu. Je na první pohled minimalistický, jako by se všechno důležité mělo teprve odehrát v dalších dílech. Ale po skončení si, stejně jako hrdinové, uvědomíte, že tohle je přesně to ono, na které příští generace budou pohlížet stejně, jako my se díváme na úplně první film série Star Wars.
Příběh je chytře a rafinovaně vystavěný, aby odhaloval přesně ty správné informace v pravou chvíli, a přitom se vyhnul patosu a prvoplánovým zvratům. Scény typu „Já jsem tvůj otec“ tu samozřejmě nechybí, odkazů na první sérii je tu víc než dost, ale sedmá epizoda si buduje svůj vlastní styl, protože i v tomhle světě se časy změnily. Rodinné vztahy klanu Skywalkerů jsou odhalovány krůček po krůčku, protože tvůrci dobře vědí, že to je nosné téma celé série. A kupodivu si s jednoduchými rodinnými příběhy vystačí na celou novou trilogii. Nasnadě je, že bychom se klidně mohli vrátit v příběhu o pár let zpátky a podívat se, jak se to vlastně stalo, že každý člen rodiny se ocitnul na jiné planetě. To se ale určitě nestane, protože představitelé Lukea, Leiy a Han Sola už bohužel neomládnou. 
Návrat starých postav ve velkém stylu je skvělým reklamním i vypravěčským tahem. Bez nich by sice nový film taky mohl slušně šlapat, ale nebylo by to prostě ono. Můžeme se tak s nimi v jediném filmu přivítat i rozloučit, aniž bychom měli pocit, že nás čas o něco připravil. Film si ale nepomáhá jednoduše tím, že vrátí do děje hláškující známé postavy. Je to mnohem víc, než jen sázka na jistotu. Nové postavy mají víc prostoru, než ty staré. Perfektně to ale funguje jen dohromady, jen když nová generace konfrontuje tu starou – s úctou a se zcela obyčejnými otázkami, jestli se to všechno, o čem kolují legendy, opravdu stalo. Film tak zároveň dává fanouškům přesně to, co chtějí, a navíc krásně navazuje na své vlastní kořeny.
Nic tu nechybí, a navíc je tu jako koření zajímavá volba představitelů nové generace hrdinů. Bez mrknutí oka přijmete krásnou a zajímavou Rey, která je přirozeným středobodem příběhu i Síly. O něco víc práce to dá Fillovi, aby si získal sympatie, ale jeho vystupování je tak vtipné a originální, že si ho zamilujete. Skvěle se doplňuje s pilotem Poem (Oscar Isaac), který snad ještě dostane víc prostoru v dalších dílech. Největším překvapením je pak určitě tvář nástupce Darth Vadera Kylo Rena (Adam Driver), který rafinovaně kombinuje geny svých rodičů a prarodičů, pochyby, světlou i temnou stránku. Já osobně bych obsadila někoho jiného, ale jeho postava ve výsledku funguje stejně dobře, jako všechny ostatní. Velkou příležitost dostal také Domhnall Gleeson, který obvykle hraje klaďasy (Harry Potter, Anna Karenina, Ex Machina).
Star Wars: Síla se probouzí je perfektně fungující stroj, který dělá čest svému jménu a přináší všem fanouškům přesně takovou čirou radost a nadšení, jakou si tahle série zaslouží.
Klára Scholzová
