Máte po krk opakujících se detektivek a po severských autorech už ani nesáhnete, protože se s nimi poslední dobou roztrhl pytel? Zapomeňte na maniakální sériové vrahy a hrdinné policisty udržující v bezpečí celou Skandinávii. Stefan Spjut jim totiž svou pohádkou o trollech hravě natrhne triko.
V novém thrilleru Stallo nám Spjut přibližuje švédské pověsti a historky tak, jak je pro severské spisovatele typické. Dramaticky, čtivě a neskutečně barevně. Ze zdánlivě banálního únosu dítěte se tak vyklube prvotřídní zápletka pro lehce mrazivou dospěláckou pohádku. Více než pět set stran se čte prakticky samo a díky dvěma vypravěčům vás příběh udrží ve střehu až do úplného konce.
Právě dvě paralelní vyprávění jsou největším plusem 
celé knihy. Pár stránek z pohledu uneseného chlapce nám ukáže, co zrovna dělají ti zlí, a hned na dalších stranách se dozvíme, co podniká ve svém pátrání neohrožená bloggerka Susso, bažící po důkazu existence trollů. Tyhle dva úhly pohledu se střídají každých pár stránek, což ve čtenáři vzbuzuje pocit, že prožívá oba příběhy současně. Když si člověk uvědomí, kolik informací a detailů o záhadných kreaturách dokázal Spjut do knihy dostat, je tohle přeskakování tam a zpátky absolutně k nezaplacení.
Už od začátku si Stallo se čtenářem tak trochu pohrává a nechává ho žít v domnění, že zlý není nikdo. Ani trollové ne. Osobně bych snesla o kapku víc napětí. Ve finále to lehce zavání dojmem, že občas koukáme na záporáky, kteří se nudí uvnitř srubu a čekají, až všetečná Susso stihne objet při svém pátrání po nich celé Švédsko. Celkově by kniha snesla víc nečekaných zvratů a hysterie. Na to, že obří monstra kradou v lesích děti a před očima lidí se mění v medvědy, jsou všichni podezřele v klidu. Já bych teda nebyla.
Magnusi! Žena křičí ze všech sil. Prosebně kvílí, hlas se jí láme. Snaží se synka zadržet, bokem nechtěně narazí do stolu. Chlapeček však již vyběhl ze dveří. Už je ten tam.
Nedá mi to a musím si trošku rýpnout i do praktické stránky celé výpravy za trolly. Jsem ochotná smířit se s tím, že už nikdy nebudou lišky a veverky tím, čím se zdály být. A že veškeří hlodavci ovládají naši mysl pomocí telepatie, no budiž. Ale jak můžou tři lidi objet několikrát celé Švédsko? V ohromných sněhových vánicích? Za pár dní ve starém autě? Na letních pneumatikách? Každou noc spát v drahém hotelu? Z platu prodavačky v obchodě se suvenýry? A opravdu jsou oním sci-fi prvkem trollové?
V závěru snad už jen tolik, že dvě hlavní postavy stačí. Bohatě. Doteď mě nenapadá jediný důvod, proč je jednou z vypravěčů Sussina matka. Na příběh nemá ani minimální vliv, stejně jako Sussin bývalý přítel, který tam prostě je. Asi proto, že na dvou stranách hlídá veverku. Díky za to!
Stallo má sice pár chybiček, na kterých by se dalo ještě popracovat, nicméně originálním námětem a neotřelým zpracováním si své místo na nočním stolku každého milovníka pohádek a mystérií určitě zaslouží.
TEREZA CHVOJKOVÁ
