Od režiséra velkofilmů jako Forrest Gump, Kontakt nebo trilogie Návrat do budoucnosti, přichází napínavý špionážní příběh z druhé světové války, který je ve skutečnosti do jisté míry inspirován skutečnou událostí.
Příběh filmu se soustředí na tajného agenta Maxe Vatanu (Brad Pitt), který se setkává s členkou francouzského odboje Mariannou (Marion Cotillard). Společně mají za úkol předstírat, že jsou manželé, a posléze zabít německého nacistického velvyslance. A aby se to ještě více zkomplikovalo, tak se do sebe skutečně zamilují a rozhodnou se přestěhovat do Londýna, až mise skončí. Jenže se zdá, že druhá světová válka novým párům moc nepřeje, a navíc za Maxem přijde kontrašpionážní rozvětka s podezřením, které mu vyrazí dech…
Režisér Robert Zemeckis v jednom ze svých rozhovorů uvedl, že film Spojenci by mělo být romantické drama, které bude zároveň plné drahých vizuálních efektů, aby vše bylo realistické a zábavné pro diváka. Proto si také zavolal na pomoc českou trikovou firmu, která mu v minulosti pomohla například se snímkem Muž na laně. A Zemeckisovo snažení se vskutku vyplatilo. Akční scény mají styl a jsou barvité a nemusí k tomu využívat ohrané zpomalené záběry používané ve většině akčních filmů.
Akce je plná krve, která má originální barvu a hned několik odstínů v závislosti na hloubce zranění. Kamera snímá detaily na zbraně šlehající oheň a v pozadí můžete mnohdy slyšet vítr a další doprovodné zvuky z prostředí. Abyste si všimli originální vizualizace, nemusíte si ani nutně pouštět akční scénu. Jako příklad si uveďme sexuální scénu v první třetině filmu, která se odehrává za pouštní bouře připomínající apokalyptické filmy, ozdobenou hlasitým šuměním písku s vichrem.
Aby vše bylo dobově realistické, přidává Zemeckis do filmu skutečné triky špionů z druhé světové války. Na plátně tak vidíme například volání S.O.S. pomocí světelných signálů nebo bodání jehlou do žíly, aby se vytvořil dojem, že je někdo očkovaný. Za zmínku rozhodně stojí nápadité kostýmy nominované na Oscara, které dokazují, že ne nadarmo se čtyřicátá léta považují za vrchol světové módy.
Ústřední myšlenka celého filmu se soustředí na vzájemnou důvěru. Je možné, aby si dva mistři přetvářky navzájem bezmezně důvěřovali? Film zvažuje výhody a nevýhody oddanosti druhé osobě a důvěry ve své vlastní instinkty. Zemeckis tuto hru s důvěryhodností hraje i s diváky. Ten se stává v průběhu filmu detektivem a snaží se rozlišit přetvářku od skutečné pravdy.
Díky této myšlence nám film nabízí několik dvojsmyslných dialogů a detailních záběrů. Například ve svatební scéně se Marianna na Maxe usměje. Jenže ten úsměv jako kdyby nebyl myšlen vážně. Je tajemný a nečitelný. V ten moment si Brad Pitt spolu s divákem uvědomí, že tuto ženu vlastně vůbec nezná. Další takový záběr je zhruba v polovině filmu, kdy je každá hlavní postava v jiné místnosti a kamera snímá dlouhý záběr na obě dvě postavy zároveň. V tomto momentu obě postavy přemýšlí o tom, jestli si můžou důvěřovat a snaží se přijít na způsob, jak vypátrat minulost toho druhého. Navíc v těchto scénách je chytře zakomponovaná hudba. Hrají zde kratší melodie, které zní v ozvěně.
Právě tyto záběry a různé dvojsmyslné dialogy zaměřené na psychologii obou postav patří mezi nejlepší momenty tohoto snímku. Tvoří velmi mysteriózní dojem a divák netuší, co postavy skrývají a je unášen proudem napínavého vyprávěcího stylu.
Ačkoli je Zemeckis považován za vizionáře, dle mého názoru neskryje to, že je staromil. Spojenci se totiž podobají kultovním snímkům, na které se ve filmu mnohdy vyskytují i zajímavé reference. Jde například o film Casablanca, který mimojiné inspiroval kostýmy v tomto filmu. Ve Spojencích také najdeme jednu téměř identickou scénu s filmem Casablanca. Jde o večírek, ve kterém vojáci zpívají píseň „La Marseillaise.“
Svou staromilnost také dokazuje i tím, že používá své staré Hollywoodské postupy v tvorbě filmů. Ve filmu tak můžeme vidět několik ohraných klišé. Jde například o sexuální scénu, kterou naruší telefonát. A hádejte, co se stane. Max Vatana musí všeho nechat, protože se v práci něco přihodilo.
Dále pak používá své staré postupy například v tvorbě emocí. Pokud chce vytvořit kladnou emoci, zazní klavírní hudba s houslemi, která postupně vytlačí okolní zvuky, kamera zabírá oba hlavní protagonisty, kteří se usmívají a kamera se postupně oddaluje. Pokud naopak zápornou, rozezní se rychlá hudba s dunícími bubny a kamera zabírá detail na pot některého z hrdinů. Nicméně Zemeckis je přeci jen jeden z největších režisérů současnosti, a tak tato taktika perfektně funguje a tlačí velký důraz na emoce a city, které jsou v dramatu klíčové. Ovšem pro diváka, komu tento styl zobrazování emocí nesedne, toto může být velká nevýhoda.
Snímek také provází drb, že právě kvůli němu se Brad Pitt rozešel s Angelinou Jolie. Údajně se neshodli na výchově dětí, a také měl Pitt flirtovat s Marion Cotillard během natáčení. Podle mě je ale toto hloupost, protože mezi hlavními hrdiny zkrátka chybí jakákoliv chemie.
Jedním z důvodů této chybějící chemie může být to, že snímek zkrátka nemá čas k vybudování romantické části příběhu. Film má stopáž necelé dvě hodiny a stihne zpracovat hned několik žánrů – například kriminální příběh, mysteriózní thriller nebo psychologické drama. Divákovi tak zkrátka chybí čas na to, aby se vcítil do romantické části příběhu, a tím zaniká kouzlo této dějové linky.
Dalším z důvodů je jednotvárný výraz Brada Pitta, který se projevuje podrážděným mračením se. Možná dokonce i on zapomněl přepnout z thrilleru do romantické části příběhu, a tak se na svou ženu zapomněl více usmívat a zapojovat mimické svaly.
Celkově tento film přináší zcela odlišný pohled na druhou světovou válku než jiné válečné filmy. Nezaměřuje se totiž na klíčové okamžiky války nebo na velké množství postav. Spíše se specializuje na malý příběh a do hloubky rozvíjí pouze dvě hlavní postavy a myšlenku o vzájemné důvěře. Snímek překvapí hned několika dramatickými zvraty v příběhu a zaujme kvalitními zvukovými i vizuálními efekty. Dalším plusem je reálné vypracování psychologie postav a provokující dvojsmyslné dialogy. Jako velké plus vnímám i vtažení diváka do děje tím, že je nucen o ději přemýšlet a hádat, co bude dál. Film drží zpátky jen špatná chemie mezi hlavními protagonisty a klišé osvědčená z předchozích filmů. Romantika ale tvoří jen jednu z mnoha částí příběhu, a tak jsou Spojenci výjimečným výplodem dnešní kinematografie, na který rozhodně stojí za to si zajít do kina.
Trailer:
Pavel Melotík
