Zvířata začínají vykazovat podivné známky chování. Napadají lidi a i z domácích mazlíčků se začínají stávat krvelačné bestie. A pouze jeden člověk předvídal, že se tak stane. Tenkrát se mu vysmáli, vysmějí se mu i teď?
Přírodovědec Jackson Oz už léta zkoumá nepřirozené, příliš agresivní chování zvířat. Ostatní vědci se jeho teorii vysmívají a nikdo ho nechce poslouchat. Když mu jednou zazvoní telefon s pozváním do Botswany, kde by měla smečka lvů vykazovat nepřirozené chování. Jackson Oz neváhá a rychle se tam vypraví, aby se mu potvrdilo neblahé tušení. Měl pravdu a málem ho to stálo život. Když jen tak tak přežije další útok velké lví smečky, přičemž se Ozovi podaří zachránit život i ekoložce Chloe, vydají se spolu zpět do Ameriky, aby přesvědčili zbytek lidstva, že mají velký problém.
„Ahoj, Attilo,“ řekl jsem. Můj spolubydlící napřáhl ruku, abychom si plácli. Tak jsem ho plácl. „Koukej na ty šílenosti. Pokaždé, když
si myslím, že by se všechno mohlo zklidnit, tak se ten blázinec zdvojnásobí. A Sára mi nevolá. Věř mi, chlapče, já vím, jaké to je, když se člověku nevěří.“
„Hééach! Hééach! Hééach!“ pravil Attila.
Potom několikrát udýchaně zahoukal, vyškrábal se mi do klína, dal mi uslintanou pusu a objal mě chlupatými pažemi.
Mimochodem Attila je šimpanz.
Krásně zpracovaná obálka přímo vybízí k tomu, abyste tuhle knihu popadli a pustili se do čtení. Ale nabízí kniha i něco víc, než jen pěkný obal?
Smečka se může pyšnit originálním nápadem a zajímavými myšlenkami, které nutí čtenáře se zamyslet, zda by jednou takhle mohla vypadat i naše budoucnost.
Zápletka byla vymyšlená velmi dobře, ale kolem samotného děje se točilo až příliš mnoho popisů, které mohou čtenáře dost nudit.
I začátek příběhu je veden ve zdlouhavém stylu a hlavně se věnuje osobnímu životu hlavní postavy, čímž je zaplácnutá první třetina knihy. Teprve potom se konečně začne něco dít, autor se zaměří na problém, který vyvstal a čtenářova pozornost se trošku probudí k životu. Ale ne o moc, jelikož celá kniha působí utahaným tempem a poněkud se vleče.
Na to, že je to příběh o agresivních zvířatech, se moc akce nedočkáte. Většinou budete sledovat Oze, jak se snaží vyřešit nějaký problém či domluvit politikům, že je situace opravdu vážná. Sice se mezi jednotlivými kapitoly občas objeví scéna, kdy nějaké zvíře útočí, abyste si připomněli o co vlastně v knize jde, ale brzy zjistíte, že se většina těchto událostí odehrává podle jednoho scénáře – z ničeho nic se objeví zvířata, obklíčí vyděšeného člověka, který nechápe, co se děje a zabijí ho. Jen pokud napadají někoho z hlavních postav, všimnete si určitých odlišností.
Většině scén také chybí šťáva. Přelétnete je očima téměř bez emocí, takže vám z nich nepoleze mráz po zádech, a ani se nebudete, spolu s hlavním hrdinou, bát.
Ani to moc nevylepšují autorovy vtipy, které se snaží o odlehčení atmosféry. Většina z nich vám možná ani nepřijde vtipná.
V závěru ale budete příjemně překvapeni koncem příběhu, který působí velmi realisticky, protože kdyby někdy měla takováhle situace nastat, určitě by lidstvo dopadlo přesně tak, jako v této knize.
Pokud od knihy nečekáte jednu akci za druhou a máte rádi katastrofické příběhy, Smečka by mohla být pro vás to pravé čtení. V opačném případě se po čtivu poohlédněte jinde.
James Patterson: Smečka, Alpress, 2015
Eliška Richterová
Úvodní foto: Pixabay.com
