Detektivní román Selfies je již sedmým případem Carla Mørcka z pera Adlera Olsena. Kdo je s drsným severským stylem tohoto autora dobře obeznámen z předchozích dílů, ví, do čeho jde. Těm ostatním se pokusím situaci přiblížit.
Jelikož jde o sedmý případ v řadě, nezdržuje se autor s objasňováním okolností fungování oddělení Q. To platí i o mezilidských vztazích a vazbách jeho jednotlivých členů. Za každým se táhne příběh, jehož menší či větší součástí jsme mohli být v některém z minulých dílů. Nyní se do nich zase vracíme. Orientace v nich je čistě věcí každého čtenáře. Pozitivní zprávou je, že i bez znalosti těchto pout a minulosti jednotlivých aktérů nedojde samotný příběh k úhoně. Co utrpí, je empatie, kterou není možno pocítit, jelikož vedlejší postavy zůstávají na druhé koleji, i když se brodíte intimními detaily jejich života.
Právě chladnokrevná syrovost navíc kombinovaná s lehce zvráceným smyslem pro humor je poznávacím znamením Adlera Olsena. Nebojte, nepotřebuje brutálně rozporcovanou mrtvolu, aby se pustil do vyprávění.
Naopak s lehkostí virtuóza rozehrává poměrně absurdní podívanou. Na jednom jejím konci je sociální pracovnice Anneli, která diagnózu rakoviny prsu zpracovává po svém a rozhodne se zatočit s tím, co jí stejně jako nádor zkracuje život. Tím jsou lehkomyslné hloupé manekýny, které si podváděním se sociálními dávkami nestydatě užívají systému, aniž by do něj jakkoliv hodlaly přispět. Právě ty tvoří druhého hráče v partii, která velmi rychle nabere nebezpečné otáčky.
Anneli do toho jde s vervou a na internetu získané informace promění velmi záhy v nebezpečnou misi, která má za cíl zbavit svět několika příživnic. Ony se shodou okolností, aniž by tušily její záměr, snaží Anneli zabít a okrást. Ještě je tu oddělení Q, které vyšetřuje vraždu, která s tímhle honem kočky na myš zdánlivě vůbec nesouvisí. Momentálně hrají detektivové v oslabení. Jejich kolegyně se ocitla v psychiatrické léčebně a zbytek týmu se jí snaží pomoci a přivést zpět. V průběhu vyšetřování se samozřejmě vynoří ještě několik záhadných úmrtí a postav, které dějem pořádně zamíchají.
HostA nebyl by to Adler Olsen, kdyby všechny nitky a postavy nesvedl dohromady v pěkně napínavé a tragikomické podívané.
Autorův smysl pro humor je poněkud absurdní a je potřeba si na něj zvyknout. Tady mají situaci ulehčenou ti čtenáři, kteří jeho předchozí knihy měli to potěšení číst. Ti ostatní si pro své dobro budou muset zvyknout.
Zatímco u jiných autorů by mne iritovalo, z jak nesmyslné spleti děje a postav se snaží vykřesat poctivý detektivní příběh, u Selfies je to jinak. Díky autorovu umu vás bude spíš bavit sledovat, jak z tohohle exotického koktejlu vybruslí. Jelikož nejde o jeho provotinu, jsou z každé kapitoly znát jeho zkušenosti. Vyprávění se tak odvíjí s jistotou a sympatickou razancí, která nenechá čtenáře na pochybách, že Adler Olsen ví víc než dobře, co dělá.
Konec je stejně překvapivý jako absurdní. Čistě v duchu celé knihy. V průběhu vyprávění se vynořují těla i noví podezřelí. Pilná detektivní práce a bystrý úsudek Carla Mørcka sekunduje náhodě a touze vraha ulevit svému svědomí. Rozuzlení tak nechává podivnou pachuť na patře. Chybějící přesvědčivé důkazy jsou zde nahrazeny silným příběhem, který by měl coby argument stačit.
Celkově je detektivní román Selfies poměrně svérázným kouskem detektivního žánru, ale i severské krimi. Bude se líbit všem, kteří vyhledávají severské temné a syrové příběhy. Svým humorem je přitom mile osvěžující.
Kristina Doubravová
Selfies, Adler Olsen, Host, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
