Ve čtvrtek měl v tuzemsku premiéru debut Štěpána Altrichtera s názvem Schmitke, který natočil v česko-německé koprodukci. Film, který se do čtvrtka představil jen na filmových festivalech. Kromě Karlových Varů byl uveden také v korejském Pusanu či v německé Chotěbuzi, kde získal cenu za nejlepší debut 2014. Ve čtvrtek vstoupil do českých kin, kde se mu snad podaří získat stejné divácké nadšení, jaké vzbudil u mnohých na festivalu ve Varech.
České filmy bývají pravidelně na předních místech v návštěvnosti. Tak tomu je v případě, natočil-li film Hřebejk, Svěrák, nebo v něm hraje Polívka či Geislerová. Bohužel filmům, které nevznikají podle předem připraveného mustru, už diváci tolik nedůvěřují. V posledních letech tak český filmový průmysl připomíná starý zaprášený jukebox s omezenou kapacitou desek. Ty začínají být vtíravě obehrané a jejich tvůrčí originalita jako by se zasekla na jednom místě. Schmitke dává nadějí, že i česká kinematografie se může vyvíjet, aniž by se snažila něco kopírovat, či jen opakovat dokola to, co se dobře prodává.
Hlavní postava filmu Schmitke je stručně vykreslena jako tichý samotář orientovaný na praktické zkušenosti. Schmitke věří tomu, co vidí a ostatní jde spíše mimo něj. Snad jeho povaha ho předurčila pro práci inženýra, pracujícího na technickém vývoji větrných elektráren. Své zaměstnání vykonává pečlivě a zodpovědně. Možná až moc, že mu nezbývá čas na utužení vztahu se svými kolegy, ani získání potřebných sympatií svých nadřízených. Ke své nelibosti je odvolán z projektu, těsně před jeho dokončením, a je vyslán do pohraniční vesnice v České republice, aby zde opravil zastaralý model větrné elektrárny. Na cestu do Krušných hor dostává společníka Thomase. Mladý technik se ale více se stará o půvab místních žen, než o stárnoucí turbínu, které stejně už odzvonilo. Cesta, která má trvat jeden den tam a druhý zpět, se mění v nevšední zážitek v momentě, kdy Thomas zmizí v tajemných lesích 
Krušných hor. Schmitke se tak kromě hledání chyby porouchané elektrárny snaží najít svého kolegu. Seznamuje se s místními obyvateli a také krásnou, ale až děsivě záhadnou atmosférou místních lesů. Z hledání svého kolegy se postupně stává spíše hledání sebe sama.
Přestože je z filmu patrný nadhled hraničící z recesí, film se dá těžko považovat za komedii. Režisér dobře pracuje s horrorovými prvky, které ale spíše než děsí, budují atmosféru samoty a úzkosti z lesa, který i přes svoji krásu vzbuzuje strach a respekt. Díky naučené potřebě techniky jako jsou navigace, které ale bez signálu nebo energie nefungují, se pro nás les stává spíše nepřítelem, než útočištěm, kterým pro nás byl celá tisíciletí. Samota a bezradnost Schmitkeho bloudícího uprostřed lesů může být parafrází na životy nás všech, ztracených uprostřed až příliš rychle modernizující společnosti. Film je tak spíše meditačním obrazem nás samotných, našich životů, kam se ubíráme a jaké jsou skutečné hodnoty. Nic z toho naštěstí ale není bráno příliš vážně a divák tak nemá pocit, že se mu někdo snaží vnutit jiný způsob života. Spíš jen nabádá se na chvíli zastavit a nemuset se za každou cenu pohybovat neustále dopředu.
Hlavním tahounem filmu je Peter Kurth v roli Schmitkeho. Ten své postavě přirozeným herectvím vdechl skutečný život, který je ve značném kontrastu se strojeným herectvím většiny ostatních herců. Jediným rovnocenným partnerem mu je John Jürgens v roli Schmitkeho parťáka. Oproti většinové české tvorbě má film vytříbenou kameru a zajímavou autorskou hudbu. Na debut se jedná o velmi vyspělý film, který překonává většinu ostatní tvorby začínajících filmařů. Ti často pro samotné nadšení z dobrého námětu zapomenou na důležitou věc, a tou jsou diváci. Mladí tvůrci se často snaží za každou cenu exhibovat a do filmu vložit zásadní sdělení. Bohužel zapomínají, že i režie je profese a ta se musí naučit. Zde je největší výhra Štěpána Altrichtra. Nenatočil ani intelektuálně náročné drama, ani stylisticky překombinovanou exhibici, ale film z prostředí, které je mu blízké. Škoda, že se mu nevěří natolik, aby dostal v kinech takový prostor, jaký zaslouží. Navzdory jeho uvedení v Karlových Varech, byl svůj první distribuční den ČR pouze v pár kinech. Lucerna, kterou jsem navštívil já, mu vyčlenila pouze malý sál. Je otázka, jestli by se těch deset diváku ve velkém nebálo, nebo jestli by důvěra kin nemohla mít vliv i na důvěru diváka.
Pavel Urík
Komedie
Česko / Německo, 2014, 94 min
Režie: Štěpán Altrichter
Hrají: Peter Kurth, John Jürgens, Helena Dvořáková, Jakub Žáček, Petr Vršek, Lana Cooper, Stephan Grossmann, Vladimír Škultéty
