Vždy distingovaný a profesionálně oddaný sluha Saturnin je dnes již ikonickou figurou z knihy Zdeňka Jirotky. Nesmazatelně se vryl do povědomí i srdcí čtenářů. Saturnin patří do českých knihovniček stejně jako Babička. Autor Zdeněk Jirotka po sobě zanechal nepřekonatelnou vzpomínku právě v podobě sluhy Saturnina. Právě to iniciovalo vznik pokračování jeho příběhů.
Mám za to, že hrdinova nesmrtelnost vychází především z jeho setrvání v srdcích čtenářů, nikoliv ze schopnosti autora chrlit nová pokračování. Zvlášť u Saturnina jsem nikdy nezískala pocit, že by kniha zanechala cokoliv nedokončeno a nevyřčeno. Že by bylo třeba cokoliv dovyprávět. Byl dokonalý a teta Kateřina by řekla:“ „Dobrého pomálu.“ Mohu se tak jen domnívat, že nutkání sepsat jeho pokračování má oporu právě v Saturninově nebývalé popularitě, která je v českých poměrech skutečně výjimečná.
Chápu rozpaky a váhání některých čtenářů nad výběrem autora, který byl vyvolen k tomuto nelehkému úkolu. Mediální obraz Miroslava Macka vychází především z jeho politické kariéry, která měla mnoho sporných momentů. To může v někom vytvářet averzi vůči jeho nepolitickým krokům a nelze se této nechuti divit. Lze se jen pro blaho našeho Saturnina oprostit od předsudků a pustit se do čtení.
Saturnin se vrací je skutečně pokračováním oblíbené knihy. Navazuje tam, kde Jirotkova kniha skončila a nepokouší se Saturnina přesadit a vykořenit. Autor přebírá žezlo s obdivuhodnou pokorou. S úctou vůči svému předchůdci i kultu svérázného sluhy.
Čtenář se tak opět setkává se všemi známými postavami. Nechybí teta Kateřina s Miloušem, Doktor Vlach, dědeček a sličná slečna Barbora. Všichni tráví dovolenou v dědečkově domě. Čas prokládají vyprávěním a drobnými příhodami, jež jsou zdrojem humorných situací. V nich se ukazuje především důvtip a škodolibost Saturnina.
Jeho příběhy nabízí nonšalanci a inteligentní humor v mírumilovném duchu, kdy největším zlem je jen teta Kateřina hovořící zásadně v příslovích a rozmazlený Milouš. Důslednost a svéráznost postavy Saturnina do společnosti vnáší nadhled a humor. To vše vyplňuje letní dny strávené v poklidu dědečkovy vily, aniž by nutně volaly po silné dějové lince. Novým přírůstkem je pes Nero, jehož hřmotná figura je středobodem většiny pohrom.
XYZMiroslavu Mackovi se podařilo jazykovou formou, stylem i obsahem vyprávění vzdát hold Zdeňku Jirotkovi, i Saturninovi samotnému. Dokonce i humorem se přiblížil originální předloze. Nutno však zmínit, že ty nejsilnější vtipné momenty nebyly zrovna originálním nápadem autora, ale oprášením již mnohokrát předtím vyprávěných vtipů, více či méně zdařile použitých. V celku nijak kontext neruší, a budiž to tedy je autorovi odpuštěno.
Tento kříž si hodil na záda sám a musel počítat s porovnáváním a kritickým drobnohledem, kterému bude jeho kniha podrobena.
S myšlenkou na všechny aspekty vzniku knihy Saturnin se vrací i postavu autora považuji za vyloženě promarněnou šanci závěrečné motto Saturnina. To, ač zásadní pro jeho postavu, je zmíněno jaksi ledabyle a na okraj, i když je jeho myšlenka zcela zásadní a všeříkající.
„Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální.“
I přestože kniha nestojí na silném epickém základu, nese její konec náznak otevřenosti a snad příslib pokračování. Jak jsem již na začátku zmínila, nejsem přesvědčena, že právě další kniha zajistí hrdinovi nesmrtelnost. Toto i případné další pokračování Saturninových příběhů sice zahřejí duši, ale pro mne nevycházejí z naléhavé potřeby jejich existence.
Tedy vítej Saturnine.
Kristina Doubravová
Saturnin se vrací, Miroslav macek, XYZ, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
