Recenze: Samuel Porten – Vzpomínky na život, jaký byl a jaký mohl být

Samuel Porten je prvotinou kardiochirurga a uměleckého skláře Mojmíra Čermáka.

Vrtá vám hlavou, zda se člověk, který z operačního sálu utíká do sklárny, rozhodl pokořit jen další metu a ochutnat život spisovatele? Za knihou Samuel Porten nestojí touha něčím být. Je za ní snaha odhalit podstatu lidského bytí.

Mojmír Čermák poznal podrobně biologickou a anatomickou stránku života. Ona hladká svalovina pumpující životodárnou tekutinu bijící svůj odměřený díl. Mojmír Čermák měl spoustu času přemýšlet i nad  neměřitelnými aspekty  života. To, čím náš odměřený čas naplníme,  pro co naše srdce bije, čím chřadne, co jej rozechvívá a vychyluje z rytmu. Samuel Porten vypráví o tom, že se dá zemřít, i když náš tep tvrdí opak. Že se dá srdce rozbít na tisíce kousků, i když jeho celistvost nebyla anatomicky nikdy narušena. Že se dá jeho tep zastavit, i když práce srdečního svalu nikdy neustala. A přece jsou to okamžiky nejbolestivější,  když stav duše překoná fyziologická podstatu.

Samuel Porten je umělec. Jeho talent zasnoubený s vášní a ovlivněný dominantní matkou jej strhává do víru alkoholu, večírků a excesů. Namísto obdivu, zdravého sebevědomí a uznání se prohlubuje propast mezi ním a milovanou ženou. Stejně hluboký je i kráter v jeho duši. Lék hledá v oscilaci opileckých eskapád.

Jednoho dne se probudí sám. Jen s vědomím, že zničil ženu, kterou miloval, život, který mohl mít a budoucnost, která mohla přinést vše, po čem kdy toužil. Od té chvíle hledá jen samotu, nepřipomínající v ničem jeho prohry. Jediným, kdo jej nikdy neopustil je rodinný přítel Hart. Díky jeho pomoci skládá Samuel střípky svého života s revizí minulosti a fatálních chyb.

Celý příběh je zasazený do prostředí viktoriánské Anglie. Přitom by mohl být dobře příběhem ze současnosti stejně jako z hlubší minulosti. Prostředí ani čas nemají bezprostřední význam. Jsou jen berličkou, k níž se autor uchýlil, aby skryl svou počáteční nejistotu. Epika emocí totiž prýští z jeho vyprávění stylem, který jen těžko budete hledat v novodobé literatuře.

Chvílemi jsem viděla Goetheho mladého Werthera. Namísto rozháraných nezralých pocitů nešťastně zamilovaného hrdiny, je Samuel Porten tříštící se vodní masou vodopádu emocí, jež v sobě nese člověk, který žil, miloval, zklamal v horizontu dekád svého života a nyní se snaží jít dál.

Čtenář naplno zasažen objemem duševních pochodů hlavního hrdiny, stejně jako autor, rád uteče do nedaleké minulosti. Aby nebyl konfrontován s dnešním jazykem a společenskou konstelací, která oklešťuje v knihách prostor pro tak mocný sebezpytující monolog.

Právě náznak Goethovského romantismu, Zolovy naléhavosti a krásy jazyka velkých klasiků čtenářských deníků je ostrovem, na který nám Samuel Porten dovolí uniknout ne s jeho, ale především se svými pocity.  Zrevidovat své prohry a pochopit Samuelova rozhodnutí a cestu, kterou si vybral.

Skoro se nechce věřit, co vše může pojmout tak útlá knížka. S každou další stránkou jsem ráda za její malý formát. Není totiž knihou, kterou přečtete a odložíte do knihovny. Jsou v ní myšlenky, které si budete chtít připomenout. Snad i podtrhnout, vracet se k nim a znovu je prožívat. Je dobré ji mít nablízku. Nebude překážet, ale vždycky bude při ruce, když jí budete potřebovat. Jako dobrý přítel.

Samuel Portmen, Mojmír Čermák, Cattacan, 2017

Knihu můžete zakoupit ZDE

Kristina Doubravová