Svět je rozdělen barvou krve. Pokud jste Stříbrní, máte nějakou schopnost a zaručený život v blahobytu. Pokud je vaše krev rudá, jste předurčeni k životu v chudobě a k pravděpodobné smrti ve válce. A právě proto teď nastal nejvyšší čas na změnu.
Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé, žije v chudobě a pokud si nenajde práci, visí nad ní hrozba odvodu do války. Proto okrádá ostatní, aby své rodině zajistila co nejvíce příjmů. Ale jednou si vybere člověka, který ji při krádeži chytí. Shodou okolností jí pomůže dostat práci ve stříbrném paláci a Mare se tak ocitne mezi těmi, které nenávidí. Brzy se také dozví, že Stříbrní nejsou jediní, kteří mají nějaké schopnosti a sama Mare má také jednu, a to natolik silnou, že může ohrozit vládu. Podaří se jí zažehnout revoluci a vyrvat Rudé z nadvlády Stříbrných?
„Zapomínáš se, blýskající holčičko.“ 
Ta přezdívka zapůsobila jako facka, která mě znovu probrala.
„Tenhle svět není tvůj. Tím, že ses naučila udělat pukrle, se to nezměnilo. Ty nerozumíš hře, kterou tady hrajeme.“
„Protože to není hra, Juliane.“ Hodila jsem mu do klína knihu úmrtí. „Je to boj na život a na smrt. Já nehraju o trůn nebo korunu nebo o prince. Nehraju vůbec nic. Já jsem jiná.“
„To jsi,“ zamumlal a přejel prsty po stránkách. „A právě proto ti hrozí nebezpečí – ode všech. I od Mavena. I ode mě. Každý může zradit.“
Novinka Rudá královna zatřásla literárním světem. V zahraničí slavila velký úspěch a dokonce vyhrála Goodreads Choice Awards v kategorii Best Debut Goodreads Author, je ale opravdu tak dobrá?
Právě díky ocenění a velkému poprasku, který kolem této knihy nastal, může čtenář lehce sklouznout k velkému očekávání, které se mu nemusí vyplatit. Obzvlášť v případě, pokud už máte v tomto žánru hodně načteno, neubráníte se dojmu, že tohle jste už někde viděli. V Rudé královně se totiž objevují prvky ze Selekce, Hunger Games a základ dějové linky je hodně podobný Skleněnému trůnu, kdy se hlavní hrdinka, která je zlodějíček (či nájemný vrah), dostane blízko ke královské rodině… Takže brzy dojdete k závěru, že na knize není nic moc originálního a Rudá královna tak zapadá mezi ostatní knihy tohoto žánru.
Určitě si říkáte, že na příběhu přeci jenom něco být musí, když kolem ní byl takový rozruch. Máte pravdu, ale není to nic z toho, co by Rudou královnu dělalo výjimečnou.
Autorka má velmi sympatický styl psaní, který dokáže uchvátit. Nijak nešetří postavy a nebojí se zabíjet. Také do svého stylu mírně promítá i své povolání scénáristky, protože kniha je laděná trochu filmově. Neustále se něco děje nebo je čtenář udržován v napětí a jeho pozornost testují dějové zvraty.
Autorce se také podařilo vytvořit skvělý kontrast mezi světem Rudých a Stříbrných, kdy nejde pouze o to, že jedni jsou chudí a druzí bohatí, ale i o to, že obě kultury mají jiné návyky a odlišnosti, například Stříbrní se nemohou červenat a právě díky těmto detailům kniha působí promyšleně a velmi dobře zpracovaně.
Ve škole jsme se učili o tom, co bylo před naším světem. O andělech a bozích, kteří žili na nebesích, odkud vládli zemi laskavou a milující rukou.
Někdo tvrdí, že to jsou jenom pohádky, já jim ale nevěřím.
Bohové nám vládnou dál. Jenomže sestoupili z nebes a už nejsou laskaví.
Co se týče konce knihy, tak ten sice postupně gradoval a nešlo se od něho odtrhnout, ale tak nějak podvědomě budete vědět, že to nakonec dopadne přesně tak, jak dopadlo, takže žádné velké překvapení se nakonec konat nebude.
Ačkoli Rudá královna není zrovna nejoriginálnější knihou a její příběh je z větší části předvídatelný, není to špatná kniha. Nabízí velkou dávku manipulace a dokonce občas může čtenáře zmást v tom, kdo stojí na dobré straně.
Pokud vám nevadí, že kniha obsahuje prvky z jiných děl a zajímáte se o tento žánr, doporučuji knihu vyzkoušet.
Victoria Aveyard: Rudá královna, CooBoo, 2015
