Slávka Poberová je novinářka, překladatelka a spisovatelka s bohatými zkušenostmi s historickými tématy. Na svém kontě má četnou řadu knih, ve kterých staví dějiny do trochu jiného světla, než jsme zvyklí. Nejinak je tomu v knize První po Bohu, kterou vydalo nakladatelství Alpress.
Tím prvním byl vždy Bůh. A prvním po Bohu byli králové a císaři, nejmocnější vládci světa. Jejich moc byla neomezená, vládli všemu a všem z boží vůle. Na pomyslném piedestalu byli nedotknutelní. Pro mnohé byli skutečnými bohy, ve skutečnosti byli lidmi. Měli své přednosti, ale i slabosti. A právě o tom, co prožívali, píše Slávka Poberová.
Pro své vyprávění zvolila autorka poměrně odvážnou formu. Přibližuje emoce vládců fiktivníma očima jich samotných, jejich dětí nebo blízkých souputníků.
Vidíme díky tomu ty nejmocnější vládce, jako by zemřeli teprve nedávno. Jako by doba byla ještě jejich. Autorka propůjčuje vypravěči pohled velmi lidský a empatický. Neodsuzuje. Snaží se jen o objevení lidské stránky toho či onoho konkrétního panovníka. Nehaní je pro jejich poklesky, omyly a slabosti. Nestaví zbytečně na odiv jejich přednosti. Díky jejímu vyprávění před námi stojí ti první po Bohu jako obyčejní lidé byť v neobyčejných kulisách.
Autorčin výběr hlavních postav je vskutku zajímavý. Karel Veliký, Filip Sličný, Zikmund Lucemburský, Petr Veliký…..samá velká jména. Ve svém výběru těch největších panovníků se vcelku sympaticky vyhla například Karlu IV., o němž bylo v napsáno tolik, že snad není třeba dodávat nic víc. O to sympatičtější je autorčina snaha přiblížit i jména, která hrála v evropských dějinách zásadní roli, ale zůstala poněkud stranou v učebnicích dějepisu. Jindřich Mořeplavec nebo August Silný přitom jsou nadmíru zajímavými postavami.
Dnes se můžeme jen domnívat, co si mysleli a co říkali. V mapování těchto neznámých vod vychází autorka z historických pramenů. Z korespondence a svědectví dobových postav. Těžko posoudit, nakolik jsou pouhou fantazií a nakolik reálným odhadem myšlenek a pocitů.
AlpressCo trochu brzdí uvěřitelnost vyprávění, jsou místy až příliš expresivní obraty nekorespondující s jazykem šlechtice, který by měl být čtenářovi průvodcem a vypravěčem. Snaha polidštit panovníka zde zbytečně zachází za hranu podbízení se čtenářovi.
Kniha nepřináší žádné nové informace, nevytahuje ututlané skandály. Její devizou je pohled na panovníky, jejich život a motivaci v zásadních momentech jejich vlády z jiného než faktického hlediska. Upozaďuje dějepisná data a předsunuje jejich emoční pozadí.
První po Bohu je svěžím kouskem pro všechny milovníky historie. Klidně bych ji podstrčila na noční stolek nějakému adolescentovi s chronickým odporem k tomuto předmětu. Nerada bych jí řadila do dnes tak populárního „historického bulváru“ pro jeho hanlivý nádech, který pro mne má. I když kniha Slávky Poberové definici tohoto žánru z větší míry naplňuje.
Kristina Doubravová
Knihu můžete zakoupit ZDE
První po Bohu, Slávka Poberová, Alpress, 2017
