Do kin před pár dny vstoupil další dokument o Beatles s názvem Eight Days a Week – The Touring Years. S každým dokumentem mě znovu napadne: „A kdy natočí pořádný hraný film o partě kamarádů, co změnila svět?“. Každý z nich byl originál a život každého z nich by vydal na celý seriál. Sám si ale stačím rychle odpovědět. Moc bych si to přál, ale zároveň se zpracování bojím víc, než filmového ztvárnění čehokoliv jiného. A jak si v tomhle rozkolu vede Ron Howard?
Ron Howard už několikrát dokázal, že je mistr svého řemesla. Už film Rivalové napovídá, že tenhle režisér dokáže nadchnout příběhem rivality dvou jezdců formule 1 i ty, kteří si myslí, že slovo formule má pouze význam kouzelnického 
zaklínadla. Jenže Howard si je dobře vědom úskalí, které pokus o film o broucích nese a rozhodl se jít cestou dokumentu.
Natočit film o Beatles patrně napadlo nejedno tvůrce. Vždyť už sami brouci jsou dostatečně osobití. John byl ten drzý, Paul hezounek, Ringo vtipálek a George klidný, tichý a záhadný. A tahle čtveřice dokázala udělat nejen hudební revoluci, ale skutečně ovlivnit celý svět. Vše, co si dnes představujeme pod pojmem populární hudba, začali právě The Beatles. Ať už jde o oblékání, klipy, grafiku desek, politické názory, sex, drogy, paparazzi, rozvody, uvěznění – to vše jako přirozenou součást života celebrit přinesli do popmusic právě oni. Ale ani po rozpadu neztratili vliv. Lennon se významně angažoval v protiválečných protestech, McCartney dál okouzluje svět skladatelskou genialitou. Mohli se dát dohromady. Celý svět na to čekal až do osudného 8.12.1980. „John Lennon byl zastřelen před svým bytem v New Yorku“ stálo na titulní stránce snad všech novin. Byl to tragický konec jedné éry, ale také začátek možnosti zmapovat tenhle výjimečný příběh. Ale kde začít? Kdo bude hrát slavnou čtveřici? A kdo to natočí? Co třeba Oliver Stone? Jasně, vždyť Doors patří ke klasice. Jenže Doors nejsou Beatles. Doors jsou Jim Morrison. Tak můžeme natočit jen film o Lennonovi. Ok. Ale co jeho éra v Beatles? Vynechat ji asi nelze a jsme opět na začátku. Jistě, slyším námitky, a co film Two of us? Backbeat? Není právě to tím klíčem k Beatles? Odpověď zní není, protože ani jedno není primárně o Beatles. Two of us je povedený komorní snímek o jednom vymyšleném setkání Lennona a McCartneyho v New Yorku a Backbeat se zaměřuje na jednoho z prvních členů Beatles Stuarta Sutcliffa a jeho vztah s fotografkou Astrid Kirchherr. Oba snímky jsou zdařilé a stojí za vidění, ale nevypovídají nic o skupině, která změnila svět. Závěr je takový, že natočit film o Beatles za prvé není patrně možné, dokud budou všichni členové naživu. Budí kolem sebe stále hodně pozornosti a film o jejich minulosti by vyzněl jako zoufalá snaha rozzářit jejich přeci jen už ztrácející lesk. Za druhé, i pak bude příliš těžké najít ty správné herce a toho správného tvůrce. Beatles prostě jsou příliš slavní. Nejlepší cesta tak je dokumentární.
Howard si pro dokument Eight Days a Week vybral jen čtyřletou etapu, která ovšem byla pro kult Beatles stěžejní. Během ní se z party liverpoolských flákačů stala nejslavnější kapela historie, která skutečně změnila svět. Beatlemanie se stala něčím, co do té doby nemělo obdoby a nedalo se srovnat ani se slávou Elvise Presleyho. Způsob, jakým Ron Howard natočil dokument Eight Days A Week, navozuje niterné nutkání začít křičet. Chce se vám mlátit hlavou do rytmu, utrhnout si kousek jejich šatů, máte pocit, že omdlíte. Dokáže dostat diváka do kotle koncertu Beatles. Zároveň ale dokážete v druhé polovině filmu soucítit se čtveřicí mladíků, kteří byli okradeni o své mládí a čím dál víc pociťují potřebu být někým jiným, než po nich všichni chtějí. Během sledování dokumentu začnete mít stísněný pocit, který prožívali během té šílené Beatlmanie, která už nebyla o hudbě, nebyla o lidech, ale o šílenství, které se valilo nekontrolovatelnou setrvačností. Dokument končí ve chvíli, kdy Beatles přestanou být čtyřmi sympatickými, lehce drzými kluky. Ve chvíli, kdy začnou psát texty hlubší než „chci držet za ruku“ a skládat písně, která je skutečně zařadily mezi hudební velikány. Pro mě film končí ve chvíli, kdy začíná ta zajímavější etapa Beatles, ale Ron Howard moc dobře věděl, co chce natočit a
proč jeho film končí právě zde.
Žádný dokument nedokázal zmapovat jednu éru Beatles tak, jako právě tento. Eight Days a Week dokáže dokonce nabídnout víc, než Antologie Beatles z roku 1995. Přestože té se povedlo zrodit novou Beatlmanii, především dvěma novými skladbami, stále jen popisuje, co a kdy se stalo. Howard dokument posunul dál. Kromě použití mnoha dosud nezveřejněných záběrů nahlíží na partu mladých kluků z jiného úhlu, bez jakési posvátné aury. O to víc si jich ale divák váží za to, co udělali například proti rasové segregaci obyvatel v USA. Nezobrazuje pouze historická fakta, ale nabízí především emoce. Tím se dostal k onomu vysněnému filmu o Beatles víc, než kdokoliv jiný.
Pavel Urík
