Maude Julienová vypráví o svém dětství Pod zámkem. Zavřel jí její vlastní otec. Chtěl z ní vychovat nadčlověka schopného přežít cokoliv. Učil jí vše, co by se jí mohlo hodit a za nelidských podmínek z ní tvořil bytost k obrazu svému. Po dlouhých osmnácti letech se Maude podařilo uniknout. Muselo uběhnout mnoho let, než Maude vyhrála boj sama nad sebou a dokázala o všem mluvit. Prostřednictvím své knihy nabízí všem to, čím musela projít sama.
Rozhodnutí jejího otce uchovat ji před okolním světem a potajmu z ní za nelidských podmínek vychovat nadčlověka balancuje na hranici šílenství a promyšlené krutosti. O to jsou skutky horší, že šlo o jeho vlastní dítě.
Od malička Maude podstupovala naprosto zvrácený dril pro otcovy „vyšší cíle“. Je jen těžko představitelné, co všechno musela podstoupit, aniž by chápala smysl svého počínání. Co všechno musela překonat. O to napínavější bylo sledovat, jak malé dítě, bez vlivu z vnějšího okolí przněno chorou představou rodičů dokáže bojovat o vlastní integritu. Maude zmítaná nejistotou šla za svou svobodou jako slepec za pomyslným světlem. Aniž mohla tušit, jaké její jednání bude mít následky. Pod tlakem neustálého zastrašování, fyzického i psychického týrání, dozrávala ve velmi silnou a odhodlanou bytost.
Čtenář je pohlcován jejím vyprávěním s každou kapitolou víc a víc. S každou stránkou poznává promyšlenou krutost jejího otce, zničující nečinnost její matky a bezútěšnost situace. V ní se jeví jiskřičky naděje jako světélka bludiček uprostřed bažin. Jejich mihotavý lesk hřeje a vábí, i když si je sama dobře vědoma jejich zrádnosti. Nepřestává však dál věřit a hledat cestu, jak přežít. Právě ta síla malého dítěte, které neví, co je správné a jaký může být život bez mříží, je fascinujícím motivem provázející celou knihou.
Krutost výchovy a dril, který musí Maude podstupovat nabývá s každou další stránkou obludných rozměrů. Zůstávají však některá bílá místa, o kterých se můžeme jen domnívat, čím byla vyplněna. Nemyslím, že by byla úmyslně zatajena. Spíš se k nim nechce sama autorka již vracet pro jejich traumatizující dopad. Některé nitky tak mají svůj začátek ale bez potřebného konce. Především některé vedlejší postavy, které se podílely na jejím utrpení náhle mizí, aniž by se čtenář dozvěděl, jak z jejího života odešly.
To stejné mi chybí u hlavních aktérů. To, jak se statečně Maude vypořádala se svým dětstvím a jakého úspěchu dosáhla ve svém životě, se dozvídáme až z epilogu. Ten odpovídá na mnohé. Zanechává ale otázky nad osudem jejich rodičů. Otázky, které volají po odplatě nebo odpuštění. Mám tak pocit, že takovou zrůdnost nelze uzavřít jednou větou.
Je nad slunce jasné, proč autorka nechce dávat více prostoru otci ani matce ve své knize. V jejím životě vyplnili bolestí a utrpením tolik, že každá další vzpomínka je jen další solí do ran. I přes veškerou empatii zůstane v čtenáři pocit něčeho nedopověděného, neuzavřeného.
Celkově je kniha velmi silnou výpovědí, o které nelze polemizovat. Každá kapitola popisuje určitý aspekt jejího života, trýznivou metodu nebo okamžik, který ji navždy poznamenal. V závěru každé z nich je obsažena i pointa, která znovu a znovu nechá čtenáře žasnout nad silou osobnosti malé Maude.
Kdybych nevěděla, že jde o skutečnost, nevěřila bych. Nebýt kniha memoárem, měla bych ji za výplod bláznivého fantasty se sadistickými sklony. Tím šílence byl dívčin otec a svůj fantaskní příběh přivedl k životu, když zplodil Maude.
Kniha Pod zámkem odhaluje ty nejtemnější kouty lidské duše, ve kterých se ukrývají naše slabosti, pošetilost i síla vlastní mysli. Odhaluje to, co v každém z nás může odhalit touha přežít. Maude i její otec žili ve strachu, který přerostl v šílený běh o život. Každý běžel podle svého. Maude vyhrála.
Kristina Doubravová
Pod zámkem, Maude Julienová, Jota, 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
