Když jsem před nějakou dobou přečetla doslova jedním dechem Skleněný pokoj (román inspirovaný skutečným osudem brněnské vily Tugendhat) britského spisovatele Simona Mawera, říkala jsem si, že od autora už nemůžeme čekat nic lepšího. Českého překladu se však dále dočkaly jeho knihy Mendelův trpaslík, Dívka, která spadla z nebe, a nyní přišel na řadu Pád… A za přečtení stojí všechny, ačkoli autor, nebo vlastně spíše vydavatel nasadil prvním přeloženým titulem vysokou laťku. Samozřejmě tím záměrně a oprávněně přitáhl čtenářskou pozornost, která je dalším Mawerovým knihám věnována.
Pád je román o horolezectví, o přátelství, o nebezpečných známostech. Začíná tam, kde by možná jiný skončil, pádem fyzickým. Ze skalní stěny v severním Walesu se zřítí známý a úspěšný horolezec James Matthewson (Jamie) a na místě podlehne mnohačetným zraněním. Zprávu o jeho smrti zaslechne v autorádiu cestou domů jeho kdysi velmi blízký přítel i horolezecký partner Robert Dewar (Rob). V tu chvíli automaticky změní svůj cíl a místo k domovu se vydává za právě ovdovělou Ruth.
Jamieho poslední výstup byl sólový, lezl sám a nejištěn… Byla to ve věku, kdy přesáhl padesátku, a v kombinaci s jednou z velmi nebezpečných horolezeckých tras jasná sebevražda? Nebo snad bláznivé přesvědčení o vlastní nesmrtelnosti? Je to Rob, který se následně vrací ve vyprávění o 40 let zpátky, aby dostal odpověď i na otázky, o nichž ještě v tu chvíli netuší, že by je měl položit.
Hory, skalní stěny, převisy a vášeň jménem horolezectví se táhnou jako červená nit celým příběhem, i když se dostaneme i do jiného prostředí. Jako první se v mládí na laně se světoznámým horolezcem ocitá Robova matka Diana. „To jsem já,“ křičí jeden z povelů horolezecké hantýrky, jenže se píše rok 1940 a její započaté dobrodružství končí ve vřavě válečného Londýna. A dále je tady Jamieho matka Meg, kamarádka Diany, která si později začne říkat Caroline. Jak se osudy této čtveřice časem propletou, přijde čtenáři možná až krkolomné. Střídání a přidávání časových rovin je však velmi promyšlené a na této nucenosti v celku ubírá. Mozaika slepená ze střípků osudů nakonec uspokojivě drží pohromadě.
Co všechno vlastně Jamie a Rob sdílejí, vychází najevo postupně. Nejprve je to zahanbující zážitek jednoho z nich v dětství, potom vášeň k horám, ke stejné ženě a tak by se dalo pokračovat. A nad tím vším ční pyšné hory, které je jednoho dne rozdělí… Nebo je ve skutečnosti rozdělilo něco úplně jiného?
Simon Mawer v závěrečném poděkování píše: „Při ztvárnění horolezeckých scén z druhé poloviny 20. století jsem čerpal z vlastních zážitků a vzpomínek na lepší a horší chvíle s mým někdejším horolezeckým partnerem…“ Pád je tedy román, při kterém autor využívá přesnou znalost specifického prostředí, což činí každé dílo vždy velmi přitažlivým, protože uvěřitelným.
Zvláštní však je, že kniha, román plný dobrodružství a napětí nemá hrdinů. Respektive nakonec vyznívá tak, že hrdinové tu nejsou oni větrem ošlehaní a neohrožení horolezci, zápasící s přírodními živly. Není to ani Ruth, kterou s nimi v určitém okamžiku spojuje mnohem více než jen lezení po horách. Není to ani Guy Matthewson, slavný horolezec, ke kterému vedou některé z rozuzlených dějových smyček. Jsou to totiž osoby, které stojí jakoby v pozadí celého toho běsnění po pravdě. Bystrému čtenáři jistě nezůstane skryto, že to jsou dvě na první pohled nejméně nápadné postavy, které celou dobu nejstatečněji čelí odkrývaným tajemstvím, letitým zradám a lžím…
Pád nebude pravděpodobně tím nejlepším, co od Simona Mawera přečtete, pokud se do jeho knih pustíte. Přesto jsem ho v jedné chvíli vyzdvihla i nad Skleněný pokoj, jenže s odstupem času je zřejmé, že nejde ani tak o pořadí, ale o autorovu schopnost vás pro danou knihu v danou chvíli nadchnout.
Nakladatelství Kniha Zlín chystá pátý Mawerův román – Evangelium podle Jidáše vyjde na podzim letošního roku a zavede čtenáře mezi starověké papyry od Mrtvého moře.
LENKA ŠIMKOVÁ
