Na dětské knize mohou zklamat dvě věci. Tou první jsou ilustrace, které přehnanou barevností a excitovaným volnomyšlenkářstvím podcení estetické cítění dětí v domnění, že když vidí nadšený výskot nad čerstvě pomalovanou zdí, zopakuje totéž nad stejně vyvedenou knihou. Druhou slabinou je příběh. Spíš fakt, že chybí, nebo stojí na tak vachrlatých základech, že nenadchne ani pětiletou duši človíčka víc než plyšový králík v rohu postele.
Pokud jste „stará škola“ a u dětské knížky nehodláte tolerovat ani jeden z výše jmenovaných nešvarů, obejměte se, prosím. Ne radostí, nýbrž nad knihou Przemyslawa Wechterowicze s ilustracemi Emilie Dziubakové.
Snad nevadí, když vyzradím pointu. Jednoho rána prozradí táta Medvěd svému synkovi tajemství: nejbáječnější způsob, jak prožít krásný den, je někoho pořádně obejmout. Medvídka okamžitě napadne, tak pojďme obejmout našeho souseda pana Bobra! A taky slečnu Lasičku! Zajíce! Vlka! Housenku! Než zapadne slunce, táta se synkem obdarují svým vřelým objetím každého obyvatele lesa. Opravdu každého? Nebo snad přeci jen na někoho zapomněli?
Kniha nese krásné poselství, že pokud někoho obejmete skutečně z lásky, je to to nejkrásnější, co druhému můžete dát. Tato myšlenka není nijak komplikovaně ukrytá v příběhu. Je odhalena a nabídnuta ve své jednoduché kráse a pravdě.
Velkou devizou knihy jsou roztomilé a vtipné ilustrace Emilie Dziubakové. Na většině z nich je táta Medvěd a malý medvídek objímající obyvatele lesa. Žádné extatické umění. Prostě pěkné obrázky, nad kterými se rádi zastavíte sami. Po pravdě řečeno, právě ty obrázky mne dostaly.
Jsem prostě jedna z těch lidí, kteří si kdysi při čtení s baterkou pod peřinou zamilovali několik knih a jejich ilustrace natolik, že ještě dnes si je ráda připomenu a prolistuji. To stejné se vám lehko může stát při čtení Obejmi mě, prosím.
Je to zkrátka kniha, která vybízí k večernímu společnému čtení a prohlížení si před usnutím.
Obejmi mě, prosím v sobě spojuje všechno, co činí dětskou knihu nezapomenutelnou. Milé vtipné ilustrace upoutají pozornost a dostanou se vám pod kůži. Zamilují si je především děti. Stejně tak budou dobrým důvodem, proč si budete prohlížet dál, i když ti malí čtenáři již dávno budou spát. 
Sdělení, že obětí je sladkým poselstvím, které nestojí nic, ale může změnit i ten nejhorší den v ten nejhezčí, je srozumitelné a i malé děti se s ním snadno ztotožní. Navíc přímo vybízí k pořádnému otulení po večerním čtení v postýlce.
HostObejmi mě, prosím je jako celek krásnou a více než milou knihou, kterou si dítě i vy snadno zamilujete a ještě dlouho se k ní budete vracet. Mít větší písmena, mohla by být i prvním čtením. Takhle zůstává především rodičovským čtením na dobrou noc. Prolistujte ji a uvidíte, že vás čas strávená s ní rozhodně nebude mrzet.
Obejmi mě, prosím, Przemyslaw Wechterowicz, Host, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
Kristina Doubravová
