Rowan se během jediného večera dozvídá hned dvě zásadní informace, které jí převrátí život vzhůru nohama. Za prvé – její kamarádka Marrianne je mrtvá. Za druhé – tatáž kamarádka se s ní ještě pár dní před smrtí chtěla setkat. A to po více než deseti letech odmlčení. Rowan tuší, že policie při vyšetřování došla k mylnému závěru. Vydává se tedy do Oxfordu, zpět na místo, kde Marrianne vyrůstala a kde i ona sama strávila část svého dospívání. Postupně zjišťuje, že není sama, kdo se domnívá, že za smrtí mladé ženy stojí víc než jen nešťastná nehoda…
„Poslední malba byla umístěná přesně naproti oknu a planula, jako by světlo nepřicházelo zvenčí, ale přímo z ní. Rowan se k ní blížila pomalinku, jako by se ta drobná osoba schoulená na podlaze mola v poledním zoufalém záchvěvu energie vztyčit a zuřivě se na ni vrhnout. Ta ústa – chřtán, jak ji napadlo, když obraz poprvé spatřila -, celá černá a vztekle rudá, ty vypadané zuby. Předtím j připadalo, že má ústa povadle otevřená, protože nemá sílu je zavřít, ale teď v nich viděla výkřik. Výkřik s velkým V, pusu roztaženou do širokého O, v němž se mísila hrůza a utrpení a jež bylo namířeno ke krásné nalakované podlaze, protože křičet nahlas už nemělo smysl. Nikdo jí už nemohl pomoci.“
Nablízku, druhá do češtiny přeložená kniha britské spisovatelky Lucie Whitehouseové, láká na kombinaci psychologického románu a thrilleru s detektivní zápletkou. A protože postava hlavní hrdinky stihla namalovat slušné množství obrazů a vydobýt si uznání kritiků, dají se očekávat také občasná zavítání do světa umění.
Dobré knihyTichá voda břehy mele – přesně takto by se dala popsat strategie, kterou autorka při psaní zvolila. Příběh se nikam nežene a s představením prostředí i postav si dává pořádně načas. Přesto však čtenář poměrně brzy zjistí, že navzdory volnějšímu tempu se vyplatí zůstat ve střehu. Důležité informace bývají zmíněny jen tak mezi řečí, jakoby „mimochodem.“ Místo napínavé akce autorka postupně buduje hutnou znepokojivou atmosféru, do které svého čtenáře pomalu zaplétá, aby jej pak mohla spolu s hlavní hrdinkou topit v nepřeberném množství nepříjemných emocí. Jejich škála je opravdu široká – od nervozity přes strach až po panickou hrůzu. A pak jsou tady zvraty. Ty přicházejí stejně nenápadně, ale o to údernější a intenzivnější jsou. Zejména poslední zvrat knihy je ten, který dílo pozvedá z lepšího průměru.
Nejsou to ale jen vnitřní pochody postav, které Whitehouseové dokáže popsat víc než dobře. Autorce se daří živě vystihnout také ký
žené prostředí – atmosféra je místy tak hmatatelná, že vystupuje do prostoru mimo knihu, ve kterém je možné promnout mezi prsty konečky štětce či přičichnout k vůni barev právě nanesených na čerstvě prostřené plátno. Škoda, že takových míst v knize není více. Jakkoliv jsou popisy věrohodné, příběh místy doplácí na nedostatek svižného tempa, v důsledku čehož může působit mdle a poněkud suše.
Jak vyplývá z výše napsaného, kniha Nablízku není určena pro čtenáře očekávájícího napínavý, akcí nabitý thriller. Na své si naopak přijde ten, kdo je dostatečně trpělivý a otevřený pozvolnému odhalování lidského nitra (včetně svého vlastního – příběh přímo nabádá k zamýšlení nad palčivými otázkami). Takový čtenář si čtení závěrečné stránky bude pravděpodobně vychutnávat s uznalým pokýváním hlavy.
Knihu je možné koupit zde.
Monika Pospíšilová
Úvodní foto: Pixabay.com
