Co se ve vesmíru naučíš, na Zemi jako když najdeš. Zpověď astronauta ve výslužbě, která převrátí naruby Váš pohled na svět, to je Astronautův průvodce životem na Zemi s podtitulem „Co mi cesty do vesmíru řekly o lidském důmyslu, odhodlání a o tom, že je třeba být připraven na vše“. Mission Impossible? Abyste mysleli jako tento astronaut, stačí zavřít oči a nechat se unést tam, kam zatím vkročila jen hrstka vyvolených.
„To, co děláme ve vesmíru, je vážná práce, to ano, ale je to také neuvěřitelně zábavné. Nejsou to jen epické výstupy z lodi, ale také barevné lentilky vesele tančící v krabičce ve stavu beztíže. Život je plný tolika malých nečekaných potěšení, a to nejen ve vesmíru, ale přímo tady na Zemi – a myslím si, že je teď vidím jasněji než tehdy, protože mikrogravitace si žádá vaši trvalou pozornost. Stav beztíže je jako nová hračka, kterou můžete rozbalovat znovu a znovu každý den – a je také skvělou připomínkou, jak moc si potřebujeme vychutnávat maličkosti.“
Životopisy jsou nejen zajímavou sondou do hlavy slavných a úspěšných lidí. Mohou být také inspirací pro nás samotné a motivovat k práci s vlastní hlavou. Nemusíte být úspěšným astronautem, abyste vnímali život jejich očima. Chris Hadfield přináší mnoho tipů pro spokojený a naplňující život, zde jsou některé z nich, jen pro představu:
1) Myslete negativně: Pomyslete v každé situaci, kterou řešíte, na to nejhorší, co by se Vám mohlo přihodit, a vymyslete způsob, jak problému předejít, a pokud nastane, mějte v rukávu hned několik „nouzových plánů“.
Negativismus a malování černých scénářů tak může někdy do duše vnášet určitý klid a sebejistotu. Astronauti se už z principu své nebezpečné profese často musejí ptát: „Která další věc mě může zabít?“ a tím jsou nuceni se neustále zdokonalovat. Důvod je prostý: Bezstarostný astronaut, mrtvý astronaut. Přes tento poněkud „mimozemský“ pohled je Chris považován za životního optimistu. Nejspíš to bude tím, že se cítí být jistý ve všem, co dělá, protože nezahálí s přípravou a každý svůj krok se snaží dovést k dokonalosti a je vždy připraven. A každou dřinu si užívá od začátku do konce.
2) Dělejte z komára velblouda a učte se z chyb ostatních: Důvodem katastrofy může být nějaký přehlížený detail, který se zdá až do okamžiku tragédie naprosto nedůležitý. Při tragickém letu Columbie to byl uvolněný kus izolační pěny. Na detailech záleží. Proto jsou Pravidla pro let neustále aktualizována o nové podrobnosti, a noví astronauti se učí z chyb starších. Všem chybám předejít nelze, ale můžete se vyvarovat chyb minulých. Například pokud ledabyle vyčistíte svoji helmu a nevíte, že používaný čisticí roztok může dráždit oči, v beztížném stavu mimo vesmírnou stanici budete mít zaděláno na slušný problém. Ty zatracené slzy jaksi ne a ne ztéct a místo toho utvoří v oku obří slznou kouli, která vás oslepí, takže nemůžete pokračovat v práci a jen bezmocně fňukáte: „Houstone, máme problém, království za gravitaci.“ Nováčci jsou nabádáni pečlivě helmu vyleštit, než vyplují ze stanice, s poznámkou, která se krásně pamatuje: „Vzpomeňte na toho blbce Hadfielda.“
3) Jděte svým strachům s úsměvem naproti: Postupně se otrkáte a posunute svou komfortní zónu až tam, kam budete chtít – a ovládnete svůj strach. Bojíte se výšek? Chris Hadfield taky. Závrať je koneckonců přirozená reakce našeho těla na nebezpečí, která se postupně dá odfiltrovat až na samý okraj vědomí, zatímco se soustředíte na podstatnější záležitosti, například, jak zneškodnit jedovatého hada, který se neznámo jak dostal do vašeho letadla až pod vaše nohy (podle skutečné události!). Abyste přežili a nebyli uštknuti, je třeba ukáznit se, pilotovat jako by se nic nedělo, zatímco váš kolega chytí hada holýma rukama a vyhodí ho ven.
Co je běžnou náplní astronautova života na Zemi a ve vesmíru? Co všechno je součástí jeho tréninku? Jak chutná jídlo na vesmírné stanici? Jak si vyčistit zuby v beztížném stavu? Jak dostat „hranatého“ astronauta do kulatého otvoru přechodové komory? Jak tráví astronauti svůj volný čas a především, jak se dá u všech všudy práce astronauta skloubit s rodinou? Pokud vás někdy tyto otázky napadly, tato kniha poskytne všechny odpovědi, které ukojí vaši zvědavost.
Chris Hadfield popisuje svou celoživotní dráhu za svým dětským snem. Trpělivost, píle, intelekt, podpora rodiny a především zvláštní uhrančivý přístup k životu, ho dovedly až do cíle. Vypráví o svém prvním letu v r. 1995 v raketoplánu Atlantis tak živě a bezprostředně jako když si čtete o jeho svatebním dni. Otevírá se tak před vámi fascinující vyprávění okořeněné vtipnými historkami ze života astronautů a letců, které prostě nevymyslíte.
A jaké to tedy nakonec je, když se hranatý astronaut propasuje kulatým otvorem a octne se tváří v tvář matičce Zemi? Nechme promluvit plukovníka:
„Myslím, že je to nějak takhle: je to jako být pohroužen do umývání okenní tabule a pak se najednou podívat přes ramenno a uvědomit si, že visíte na boku Empire State Buildingu a kolem vás a pod vámi kypí Manhattan. Rozumem chápu, že jsem se odvážil vystoupit do vesmíru, přesto mě ale ten pohled hluboce zasahuje. Ve skafandru nevíte nic o chutích, vůních či dotecích. Jedinými zvuky, které slyšíte, jsou váš vlastní dech a odtělesněné hlasy ve sluchátkách. Jste odříznutí v soběstačné bublině a pak zdvihnete zrak od svého úkolu – a vesmír vás bez varování vší silou udeří do tváře. Je to vizuálně nesmírně silné a žádný jiný smysl vás nevaruje, že budete zasaženi tak syrovou krásou.
Jiná analogie: představte si, že sedíte ve svém obývacím pokoji a soustředěně si čtete v knize, a když náhodně vzhlédnete, do očí vám hledí tygr. Žádné varování, žádný zvuk nebo pach, jen náhlá, brutální přítomnost.“
Trochu rušivá byla v tomto vydání vynechaná koncová písmena u slov, což se v celé knize opakovalo až do samého závěru, ale to je jen malá formální vada na kráse textu, která navíc nebrání porozumění obsahu.
Tuto knihu vřele doporučím všem zvídavým Pozemšťanům a tak dále. Připravte se na nezapomenutelné zážitky.
O autorovi: Plukovník Chris Hadfield (nar. 1959) je vysloužilý kanadský astronaut a letec, který byl vůbec prvním Kanaďanem ve vesmíru. Stát se astronautem bylo jeho klukovské přání, kterého se nehodlal vzdát a tvrdě na sobě pracoval, aby se jeho přání stalo skutečností. Proto se také přihlásil na Školu zkušebních pilotů Letectva USA, načež se vypracoval na pilota amerického námořnictva, aby byl v r. 1992 konečně vybrán do kanadského kosmického programu coby astronaut. Jeho hvězdná kariéra tak mohla začít. V letech 2001-2003 působil jako ředitel operací NASA ve Hvězdném městečku v Rusku, 2003-2006 byl vedoucím oddělení robotiky v Houstonu, 2006-2008 vedoucím operací Mezinárodní vesmírné stanice, jejíž režim ve své knize zevrubně popisuje, a ze které také pocházejí jeho pověstné umělecké fotografie, vzdělávací videa a úchvatné hudební video z r. 2013 s textem písničky Davida Bowieho Space Oddity přezpívané ve stavu beztíže (viz úvodní video).
Chris Hadfield – Astronautův průvodce životem na Zemi. 2014/12. Universum. 280 stran
PAVLA KAMEŠOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com, úvodní video: sdíleno z youtube.com
