„Když si žena Martina Samka sbalila věci, myslel si, že co ho nezabije, to ho posílí. Ale to by mu nesměl na slabiny útočit divoký kanec, na nervy alkohol a hlasité orgie tajemné sousedky za zdí. Zbyl mu jen vikinský přítel Sven a nesplacená hypotéka.
Podaří se hrdinovi dnešní doby zastavit volný pád na společenském žebříčku (kde převážně vyhrávají jen tvrdí obchodníci) až na dno a zachránit si své mužství? A opravdu se dá z osamělosti ve velkoměstě vystoupit skokem z jednoho eskalátoru metra na druhý?!“
Prozaická perla Muž bez ženy není člověk je příznačně rozdělena do tří kapitol: Peklo, Očistec a Ráj. Martin Samko, cesťák PRO-FITU, prochází rozvodovým peklem, očistcem bláznovství a hledáním ztraceného ráje v podoby vhodné „Evy“, se kterou by začal nový život. Sebere Martin odvahu a skočí do toho z eskalátoru po hlavě, i když riskuje zlomené končetiny nebo i něco jiného? 
Sakum prásk, toto je s humorem a nadsázkou podaný román, který čtenáře chytne za srdce i za „koule“. Kousavý příběh, ve kterém se poznáte (bohužel nebo bohudíky). Hlavnímu hrdinovi budete do poslední chvíle držet palce, i když poznáte i jeho stinné stránky. Naučíte se také, že se sousedkami, které se vyznačují hlasitými projevy při sexu, je potřeba soucítit a vžít se do jejich „neblahé“ situace; zkrátka zajímat se jeden o druhého, být něžný a zavolat policii.
Martin Samko jako hlavní hrdina (nebo spíše antihrdina) a vypravěč dostává od života za každé uklouznutí a nevinnou pošetilost bolestivou ránu. První políček v podobě rozvodu Martinovi uštedří manželka za zvrhlé fantazie potutelně svěřované deníčku vrcholící Martinovou nefantazijní nevěrou. Další ranou je pro Martina vyhazov z práce a fakt, že se přes noc díky milenčiným problémům se zákonem stane jeho deník a nevěra celorepublikovým skandálem. Martin se utápí v depresích a v alkoholu a z jeho mizérie ho nedostane ani jeho dávná první láska, ze které se stal po letech vorvaň, jak zjistí na schůzce na slepo, vorvaň, který ho navíc unese na večeři do zhýralé sekty šílených fanatiků.
Ode zdi ke zdi. Samá práce a žádná legrace a jindy obojí. Historie, kterou píše sám život. Průšvihy, které předčí veškerou Vaši fantazii. Napínavý, nepředvídatelný děj a překvapivá rozuzlení přináší drsný starozákonní Muž bež ženy není člověk.
Jak si čerstvě rozvedený čtyřicátník užívá tragikomických epizod na úřadu práce, a co teprve pak na „trhu lásky“? Cesta za vysněným rájem lemovaná trním a kopřivami dává jasně na srozuměnou, že štěstí člověk musí jít naproti, riskovat možné zlomeniny a prostě do toho skočit po hlavě. Tato kniha v sobě skrývá mnohé a stojí i za vícero přečtení.
„Někdy Martina napadalo, že systém, v němž žije, je jeden obrovský Parazit, který ho obklopuje, kontroluje a vysává zvenku, je všudypřítomný jak Velký bratr v Orwellovi a stejně jako jemu stačí jen měnit slova, dělat rešerše a výcucy z náboženství, kultury, vědy a myšlení, produkuje bezduché digesty, komiksy z Bible, Shakespeara i Kafky, vytváří instantní manuály k jednoduchému použití, ze všeho dělá jen hesla, popěvky a reklamní slogany, a tím se chce dostat i dovnitř těla svého hostitele jak viry v operační paměti a změnit mu myšlení tak, že v něm skutečně nic jiného než Parazitova hesla, popěvky a reklamní slogany nezůstane. Kdykoliv jen pomyslel na jazyk porad v PRO-FITU, kde Martinova mateřština trpěla jako zvíře na porážce, ještě pořád cítil pachuť v ústech. Všichni ve firmě sice byli Češi nebo Slováci, přesto tam padala slova jako brífink v mítink růmu a verkšop a tajm skedžl a zčekněte si své tajmšíty, a všechno to bylo tak odporně směšné, neupřímné, slaboduché a pokořující, že se mu z toho chtělo rovnou vyzvracet celý kontinentální brejkfest.“
O autorovi: Pavel Brycz (nar. 1968 v Roudnici nad Labem), vystudoval český jazyk, živil se jako publicista a pracoval v reklamní agentuře. Mimo jiné je zasloužilým „docentem tátologie“, autorem básní, pohádek pro děti a večerníčků.
Knihu poskytlo k recenzi KNIHCENTRUM.
Pavel Brycz – Muž bez ženy není člověk. 2014. Mladá fronta. 256 stran
PAVLA KAMEŠOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
