Bez velké pozornosti proběhla minulý týden v českých kinech premiéra filmu Manželka a manžel. Italská komedie o dvojici, ve které si nešťastnou (nebo šťastnou?) náhodou manželé prohodí těla, se dostala jen do menších kin, respektive v těch větších byla promítána za účasti 3 až 4 diváků.Víc než cokoliv jiného tak Manželka a manžel odhaluje krizi českého filmu.
Andreas je lékař a vědec, jenž se snaží vymyslet přístroj na čtení myšlenek. Zdá se, že je na dobré cestě, ale k ověření potřebuje svůj přístroj na někom vyzkoušet. Rozhodne se pro sebe a svoji manželku Sofii, s níž už nějakou dobu prochází manželskou krizí. Přístroj se v nejméně vhodnou dobu ovšem porouchá a oba si prohodí svou mysl. Začíná jeden velký kolotoč, kdy se oba musí naučit být tím druhým. Zatímco každý z nich měl na sebe celý život, teď to v kůži protějšku musí zvládat doslova z vteřiny na vteřinu.
Hřebejkova továrna
Z prvotní situační grotesky postupně začínají vyplývat na povrch věci více osobní, smutné a bolestné. Jeden o druhém se dozvídají věci, o kterých netušili, ale hlavně každý nalézá sám v sobě nepřiznané chyby, svoji sobeckost. Dostávají se do situací, kdy mají pocit, že sami sebe zničí, ale divák od začátku ví, že se jim dostalo výjimečné šance, která nemůže vyústit v nic jiného než v happy end.
Manželka a manžel je v prvé řadě komedie a ty mají rádi snad všude na světě, nás (Čechy) nevyjímaje. Proč jsem se v sále olomouckého Cinema City tedy skoro bál? Italský film a italská komedie má dobré jméno, přesto se Manželka a manžel hrají téměř jen v klubových kinech. Trošku smutné, když právě před tímto filmem běžela ukázka na novou zimní komedii z hor Špindl. Herecká trapnost, vizuální upatlanost a scénáristická zoufalost je patrná už jen ze samotného traileru. Návštěvnost bude pravděpodobně už po prvním týdnu ale větší, než u Manželky a manžela za celou dobu, co se v kinech promítá.
Dovolím si jedno srovnání. Ona ta krize českého filmu a tvůrčí bezradnost je vidět i u takových jmen, jako je Hřebejk. Přeci jen točit každý rok jeden film nezvládl ani Woody Allen, a to je Pan scénárista. Díky tomu tady vznikla továrna s názvem Hřebejk-Jarchovský, kteří i kdyby natočili dvouhodinový záběr na noční oblohu, přesto by tuzemští diváci chodili do kina v zástupech.
Československá nová vlna
Čím to? Nabízí se, že v porovnání se zahraničními tituly nemá český film dostatek financí. Jenže když se podívám na Manželku a manžela, tak jejich rozpočet nepřesahuje finanční stránku průměrné české taškařice. Krizi českého filmu spíš vidím v nedostatku odvahy nechat promítat a udělat reklamu filmu, jehož režisér a herci divákům nic neříkají. Pak se ovšem nikdy nedostaneme tam, kde jsme byli. Bez odvahy dělat věci jinak, by nikdy nevznikly Ostře sledované vlaky, Obchod na korze nebo Markéta Lazarová. A to jsou filmy, na které bychom měli být hrdí.
Manželku a manžela nemůžeme srovnávat s filmy československé nové vlny. Nemá jejich sílu a ani odvahu. Přesto
nabízí kvalitní zábavu. Největší síla je totiž v jednoduchosti. Příběh, který jsme viděli mnohokrát, nabízí akorát v novém kabátě. A nesnaží se být humorný za každou cenu. Stačí, že si dokáže udržet odstup od vulgárního humoru. Když se podívám upoutávku ke Špindlu, tak vidím, že zase se bude řešit problém s panictvím, někdo se nahý sklouzne po sněhu, opije se a nejlépe ještě upadne na běžkách. To už víme, že funguje. Tvůrci by se mohli učit z takových titulů, jako je Manželka a manžel. Nejkritičtější momenty jako je soulož nebo zavádění tamponu dokázali natočit natolik citlivě a vkusně, že humor z nich šel sám od sebe, aniž by ho museli tlačit jak po dávce Imodia.
Když se v naší kotlině někdo pokusí udělat něco jinak (Schmitke), proběhne to bez větší pozornosti nebo hůře za neustálého remcání, jak to není ono (Milada). Na druhou stranu žádná kritika nezabrání filmům jako Hodinový manžel, Babovřesky nebo Špindl, aby trhaly rekordy v návštěvnosti. Snad tahle éra upatlané krize českého filmu pomine, ale její konec je zatím v nedohlednu.
Pavel Urík
Moglie e marito
Komedie / Romantický
Itálie, 2017, 100 min
Režie: Simone Godano
Scénář: Carmen Roberta Danza, Giulia Louise Steigerwalt
Hrají: Kasia Smutniak, Pierfrancesco Favino, Marta Gastini, Andrea Bruschi
