>
 

Horor

vydáno 2. 05. 2014

RECENZE: LUNAPARK – Když Stephen King hraje na city

RECENZE: LUNAPARK – Když Stephen King hraje na city mudrc

Ve zkratce: Lunapark je čistý, zábavný a kouzelný. A ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása.

4


Hodnocení čtenářů: 4.2 (2 hlasů)

white-book-1Je rok 1973 a nešťastně zamilovaný mladík Devin Jones opouští vysokou školu, aby se rozptýlil prací v Lunaparku. Jak to tak bývá, najde si u kolotočů přátele na celý život, svým odhodláním a pílí ohromuje davy a pro jistotu se ještě stane kamarádem umírajícího chlapce, do jehož matky se následně zamiluje. Příběh je to hezký, řekli byste si, nijak výjimečný. Ovšem až na jeden detail. Lunapark napsal Stephen King. A tak tady máme ducha zavražděné dívky v Domě hrůzy a hromadu podezřelých.  

Na první pohled je jasné, že King povážlivě snížil laťku a od svých notně dramatických předchozích titulů jaksi upustil. Lunapark je pravda trošku jiný. Ve srovnání s brutálním románem Carrie úplně neškodný. Když si vzpomenu na Nezbytné věci, přijde mi Lunapark až směšně nekomplikovaný. Jako kdyby se Kingovi na stará kolena už nějak nechtělo.

Ale stačí knihu prostě dočíst. Kdo nečeká Texaský masakr motorovou pilou, nebude zklamaný. Většina příběhu je milá, sympatická a líbit se bude každému, komu někdy bylo jednadvacet. Po pár kapitolách závratně vzrostou řady fanoušků oldschoolových zábavních parků a když čtenář skutečně vytrvá, dočká se.

Jediné podstatné mínus je v žánru, který prakticky nejde rozpoznat. Od Stephena Kinga člověk čeká kvalitní horor, mrazení v zátylku a nervy drásající duchařinu. Jak to jen říct? Kdybych měla v Lunaparku hrát roli ducha, modlím se, aby mě režisér neplatil od hodiny, sic bych si nevydělala ani na suchou housku. Na druhou stranu, romantiky a sladkobolného vzdychání najdeme spousty, na červenou knihovnu ale pořád chybí více detailů.

KOUKNI SE  RECENZE: Horor má 333 slov

Abych ale Kingovi nekřivdila, ona žánrová nerozhodnost celkové hodnocení příliš nezhorší. Ať je Lunapark sebevíc něžný a roztomilý, ba přímo nostalgický, autor se nezapře. A tak i tady můžeme obdivovat jeho umění přeskakovat od idylické plážové scény k děsivým předtuchám a smrtelnému nebezpečí. Ruku na srdce. Znáte ty momenty, kdy čtete nudnou pasáž a máte pocit, že už se snad nic nestane, když tu se najednou děj otočí o sto osmdesát stupňů a všechno je jinak? Tak tyhle momenty jsou absolutně k nezaplacení. A Lunapark je jich naštěstí plný.

A tak ani nemůžu Kingovi zazlívat absenci krvavých potoků, překombinovaných zápletek a děsivých monster. Lunapark je čistý, zábavný a kouzelný. A ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása.

TEREZA CHVOJKOVÁ


o autorovi



    Nahoru ↑

    Dobré knihy