Femme fatale z počátků 20. století probouzela ve své době buď obdiv, nebo nenávist. Báchorkami opředená Mata Hari skrývala za rouškou lží obyčejné jméno i původ, a přesto jí to nezabránilo v tom, aby prožila neobyčejný život, který také neobyčejným způsobem vyhasl. Zažila svých pět minut slávy, tyranského manžela, smrt dítěte, stovky milenců i sponzorů a nejednou zakusila život kurtizány. Byla bohyní i žebrákem. Přesto chtěla ještě víc!
Margaretha Zellová měla ve svém životě vždy jen dvě stálé věci. Vrozený optimismus a neukojitelnou lásku k přepychu. Nikdy neztrácela naději na lepší zítřky, nikdy se z nich však kvůli rozmařilosti nemohla těšit na dlouho. Tmavší barva pleti, štíhlá postava i protáhlé kočičí oči z ní dělali nevšední krasavici už od dětských let a ona se nestyděla ukázat svoji krásu celému světu.
KnihcentrumDalo by se říct, že začínala stejně jako kterákoliv jiná celebrita. Hned na prahu její dospělosti stála tragédie v podobě neuváženého manželství s pedantským plukovníkem a následné smrti prvorozeného chlapečka. Přes osobní smutky Margaretha stále nosila hlavu v oblacích a následující události jen přilily olej do ohně. Touha po potlesku, jásajícím davu a uznání vyústila ve zrození legendy, kterou si připomínáme ještě dnes. Na podkladu lží a sebeklamů stvořila spoře oděnou orientální tanečnici se zastřenou minulostí a zářnou přítomností. Od té doby se stala z Margarethy tanečnice Mata Hari.
A tak královna noční Paříže dobyla trůn. Svými orientálními výplody získala publikum, svedla ho, okouzlila a zcela si ho podmanila. Milovali jí muži, o které ona svým srdcem nikdy ani nezavadila. Cestovala, tancovala, svlékala se pro objektivy fotoaparátů a dobývala evropská velkoměsta.
Zničehonic se vynořila Mata Hari, Oko úsvitu, Oslňující slunce, posvátná bajadéra, kterou donedávna mohli spatřit pouze kněží a samotní bohové. Je vysoká, štíhlá a ohebná jako převzácný had, který se vine a obtáčí podle tónů flétny svých zaklínačů. Její pružné tělo se někdy odevzdá vlnění plamene a jindy ustrne prohnuté jako zářivá čepel malajské dýky. (str. 171)
Jen ona by mohla vyprávět, jak sláva vypadá na pohled lákavě, ale uvnitř je zvrácená a podlá. Den, kdy jí oslovil německý konzul, mohla považovat za začátek svého konce. Za špionáž pro Německo i Francii zaplatí Mata Hari cenu nejvyšší. V tomto směru životopis působí až moc stroze. Naprostá absence Margarethiných pocitů, emocí a dojmů. Základní stavební kámen silného příběhu, který se vytratil hned na prvních stránkách.
Spíše než jako kvalitní biografie působí příběh dojmem úředního dokumentu. Příběh chudé dívky, která se dostala na špičku evropské smetánky v kombinaci s obsáhlým výčtem dat a významných činů evropské historie a k tomu časté citace z novinových článků z dob Margarethiny největší slávy. Anne Braganceová přetvořila neobyčejný příběh exotické divy v obyčejnou učebnici dějepisu.
U žádné události, ač významné nebo prosté, se autorka nezdržuje delší dobu. Vynechává celé měsíce i roky Mata Harina života, u žádných scén nezachází zcela do hloubky. Příběh je oproštěn od detailů i ‚pikantností‘, kterými byla orientální tanečnice opředena. Žádný kostlivec ve skříni nebo milenec pod postelí, žádné klepy ani drby na čtenáře nečekají. Kdyby autorka více zabrousila do světa fikce a ze životopisu by se rázem stal román, pak by příběh získal více na atraktivitě. Ze života sexbomby 20. století by se dalo vytěžit mnohem více, než se skví na stránkách příběhu Anne Bragance.
Knihu poskytlo k recenzi KNIHCENTRUM.
Anne Braganceová – Mata Hari. 2014. Metafora. 268 stran
ANETA WUNDERLICHOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
